Poslankyně Barbora Urbanová (STAN) ve spolupráci s inciativou Pod svícnem a Bez trestu pořádala ve čtvrtek odpoledne v poslanecké sněmovně debatu o dopadech domácího a sexualizovaného násilí na jedince a společnost. Mezi odborníky byli kromě poslankyně i advokátka Lucie Hrdá, náměstek ministra spravedlnosti Karel Dvořák, dětská terapeutka Petra Wünschová a psycholožka Martina Venglářová.

Poslankyně Urbanová v diskuzi připomněla zásadní témata, která se v nadcházející době budou v oblasti domácího a sexualizovaného násilí řešit. Jde zejména o zákon o domácím násilí, redefinici trestného činu znásilnění a využívání institutu dohody o vině a trestu. K tomu se bude ve sněmovně konat 17. října další seminář.

Urbanová na dohody o vině a trestu upozornila nedávno v souvislosti s případem zneužívání malých chlapců vedoucím tábora. Soud mu za to na základě dohody uložil podmínku. Odůvodnil to tím, že se jednalo o exces, přestože odborníci a iniciativy zabývající se sexualizovaným násilím upozorňovali mimo jiné na to, že pachatel se dopustil několika znásilnění v průběhu tří let.

Z videozáznamu promluvila také soudkyně Evropského soudu pro lidská práva Kateřina Šimáčková. Uvedla několik mezinárodních případů domácího a sexualizovaného násilí, se kterými se setkala a ze kterých by se mohla Česká republika ponaučit. Také ale zmínila, že se jí na evropské půdě těžko vysvětluje, že Česko stále nepřijalo Istanbulskou úmluvu. Připomněla, že jsme jednou z posledních zemí, která tak ještě neučinila.

Dále čtěte

Nový Týdeník FORUM konstatuje, že se Rusko topí v potížích

Nový Týdeník FORUM shrnuje poslední dny války na Ukrajině, které se pro Rusy nevyvíjejí dobře. Ale vyhráno rozhodně není, a…

Neviditelné oběti násilí

Petra Wünschová z centra LOCIKA mluvila zejména o tom, jak domácí násilí ovlivňuje děti. Podle CAE studií, které se provádějí celosvětově, ovlivňuje násilí v dětství i následný dospělý život. Dopad má nejen na psychický stav, výkony ve škole či zdravotní stav. Lidé, kteří byli v dětství vystaveni násilí, jsou navíc ve větším riziku užívání návykových látek. „Zdůrazním jedno číslo, 22 procent českých dětí je svědky násilí ve své rodině. Když se na to číslo podíváte, znamená to, že mluvíme o normě. A přitom víme, že svědectví násilí mezi blízkými má úplně stejný dopad, jak když jsou samy ty děti týrané,“ řekla.

Wünschová připomněla také první dětské advokační centrum, což je bezpečné a neutrální místo určené pro komplexní a specializovanou pomoc dětským obětem. Místo toho, aby dítě muselo chodit k odborníkům a například podávalo výpověď několikrát, může zůstat v centru, kde je na jednom místě poskytovaná multioborově  koordinovaná a na zájem dítěte zaměřená péče.

Svědci, kteří nepomohli

Psycholožka Martina Venglářová se zaměřuje na následky sexuálních traumat. „Během terapie se setkávám s tím, že by se oběť chtěla setkat s pachatelem. Nikdy se mi nestalo, že by se to nezmínilo. Bohužel je to často doprovázeno tím, že v nějaké fázi vyprávění svého příběhu oběť touží po dobrém konci. Touží se setkat s pachatelem a přeje si, aby přiznal, co způsobil, aby se omluvil. Musím s politováním říci, že za mou praxi se to nikdy nestalo,“ řekla. Naopak podle ní může setkání s pachatelem způsobit znovuotevření traumatu. Zvlášť se to týká případů, kdy se násilí dopouští někdo z rodiny a oběť není schopná úplně přerušit kontakt.

Dodala také, že je pro ni v praxi nejtěžší, když se setká s případem, kdy oběti nepomohl nikdo z okolí, naopak došlo k bagatelizaci a sekundární viktimizaci.

Podle ní je pro oběti normalizované takové chování, které by pro ostatní bylo neuvěřitelné a nepřijatelné. Nedokáže tedy objektivně posoudit svou situaci, jako by to třeba dokázal někdo „zvenčí“.