Zatímco občané řeší, zatím spíše na úrovní satiry, zda si opatřit vycpaného psa na kolečkách, aby mohli legálně po deváté večer na ulici, pro některé lidi je to vážnější téma. Třeba lidé bez přístřeší se často nemají kam uchýlit. Co s nimi?

Podle nařízení vlády jsou od 21 do 5 hodin až do konce nouzového stavu kvůli epidemii koronaviru dovoleny jen cesty za prací, neodkladné cesty kvůli ochraně života, zdraví a majetku nebo venčení psa do půl kilometru od bydliště.

Jak si ale někteří povšimli, žije u nás dost lidí, kteří nemohou být doma, protože žádné doma nemají a žijí na ulici a podobně. To je dost smutné samo o sobě, teď ovšem ještě navíc takto životem postižení porušují nařízené normy.

Jak referuje server Novinky.cz, po dotazech vznesených sociálnímu službami vydalo ministerstvo vnitra metodické (ale nezávazné) stanovisko s doporučeními pro policii a obecní policii.

„Z tohoto stanoviska vyplývá, že vůči osobám bez domova (osob bez faktického bydliště) by striktní uplatňování sankčních opatření za porušení těchto povinností, pokud se jinak tyto osoby chovají pokojně, nenarušují veřejný pořádek či se nedopouštějí jiného protiprávního jednání, bylo nejenom neúčelné, ale zejména zcela nepřiměřené,“ sdělil Právu mluvčí vnitra Ondřej Krátoška.

Toto stanovisko je rozumné a není nutno si z něj dělat legraci, dokonce by to bylo nepřiměřené. Pravidla má smysl vymáhat tam, kde to má smysl. Bezdomovec se nemůže na noc uchýlit do svého domova a pokud by se snad někdo pokusil ho nějak pokutovat, mělo by to naději na úspěch asi jako vymáhání ruského dluhu vůči ČR. Že by se nadprůměrné množství Čechů začalo vydávat za bezdomovce, aby se dostali za každou cenu v noci do nevábných podzimních ulic, asi nehrozí. Statisticky jistě ne natolik, aby to heroický boj naší bestinkóvidové vlády s koronavirem nějak narušilo.

Další otázkou samozřejmě je, proč v evropské zemi v 21. století někdo ani v téhle hnusné vlezlé zimě nemá aspoň střechu, pod kterou by mohl zalézt. Je takových odhadem několik desítek tisíc, a i když existují azylová zařízení, kam se lze uchýlit,  jejich kapacity už se pomalu plní. A tak je to pořád.