Zvíře, které si zásluhou sociálních sítí získalo velkou popularitu a k němuž se také někdy přirovnáváme, je na pokraji vyhynutí. Podle nové vědecké studie za to může změna klimatu a globální oteplování, které má na pomalu se pohybující lenochody zničující dopad.
Dvouprstí i tříprstí lenochodi žijící ve Střední a Jižní Americe se velmi obtížně přizpůsobují oteplujícímu se světu. Vědci z The Lenh Conservation Foundation nyní zjistili, že rostoucí teploty ve vysokohorských oblastech, jako je například Kostarika, způsobují, že lenochodi potřebují zvýšit množství energie, nebo se musejí přemístit do chladnějšího klimatu.
Lenochodi se živí nízkokalorickou stravou. Je pro ně tedy nezbytné, aby šetřili energií, což je pro ně nyní složité, jelikož ji využívají k vyrovnávání se s vyššími teplotami. „Lenochodi jsou velmi zranitelní vůči rostoucím teplotám, a to kvůli jejich fyziologickým adaptacím. Přežívají na extrémně nízkokalorické stravě, takže úspora energie je pro ně zásadní,“ sděluje pro deník Daily Mail hlavní autorka studie Dr. Rebecca Cliffeová.
Dále pak doplňuje, že lenochodi nepotřebují konzumovat mnoho potravy, protože mají pomalý metabolismus, kvůli čemuž jim trávení trvá déle. V průměru údajně sežerou asi 2,5 unce suchých listů denně. 28 dní pak trvá, než zvíře jeden list stráví. „Bez toho, aby mohli konzumovat více jídla, se rychlost jejich metabolismu nemůže zvýšit dostatečně rychle, aby držela krok s rostoucími požadavky klimatických změn,“ dodává Cliffeová.
Strach o vysokohorské lenochody
Ačkoliv je prý existence nížinných lenochodů ohrožena, výzkumníci se více obávají o osud vysokohorských lenochodů, kteří žijí v omezených oblastech, tudíž je obtížné jejich přemisťování do chladnějších míst. „Na rozdíl od některých druhů jsou lenochodi tvorové, kteří jsou silně vázáni na své prostředí a nejsou vhodní pro přemístění do jiných oblastí. Pokud bude jejich prostředí příliš horké, jejich přežití je nepravděpodobné,“ vysvětluje Cliffeová.
Studie publikovaná v časopise PeerJ Life & Environment měřila spotřebu kyslíku a teplotu těla lenochoda v horských a nížinných oblastech, a to za podmínek, které napodobovaly změnu klimatu. Výsledky naznačují, že zatímco by se lenochodi v nížinách mohli aklimatizovat na vyšší teploty posunutím své polohy do vyšších nadmořských výšek, vysokohorští lenochodi stejnou příležitost nemají.