Žijeme v době, kdy mnoho lidí ocení, když si kandidát do senátu vyleze na obrněný transportér a projede se vesnicemi. Petr Hampl, který o sobě na sociálních sítích roznesl obskurní sebedefinici, podle níž je „pravicový sociolog“, si v těchto dnech na Berounsku užívá svoji „jízdu národní hrdosti“. Jeho obrněný transportér projíždí obce a pravicový sociolog z něj káže o obraně naší kultury, o vlastenectví a o tom, že nás čekají útoky imigrantů a my se musíme připravovat k boji. Mnoho lidí s ním souhlasí a děvčata i děti se fotografují s obrněným transportérem. Občas ho ale také někdo požádá, aby jel laskavě jinam. S ním si to pak za potlesku svých fanoušků udatný bojovník vyřídí na facebooku.

Jsme v situaci, která v omezené míře vyhovuje extrémní pravici. A je zajímavé sledovat, jak se proudy komunistické extrémní levice všude v postkomunistických zemích postupně slévají s extrémní pravicí v jeden proud, který čerpá ze strachu, z frustrace, vidiny nepřítele a z nepřiznaného ale patrného mindráku zaostalosti.

Souvislost mezi současným nástupem různých nových forem českého fašismu a masívního náporu ruské propagandy je více než patrná. Po vzoru Putinova Ruska se i u nás šíří představa, že demokracie je jen chaos a korupce a že náš svět ochrání jedině „vláda pevné ruky“, někdo, kdo udělá pořádek. Je to nesmírně nebezpečný vývoj. Faktický civilizační úpadek. Jako bychom se měli rozhodnout, že vylezeme zpátky na stromy.

Tu pevnou ruku tady ale bude mít někdo jiný než jakýsi politováníhodný kašpar na obrněném transportéru.