Má nějaký význam obracet muslimy na křesťanskou víru? To je důležitá otázka, protože v okamžiku to vypadá, že druhá nebo třetí generace imigrantů je ještě radikálnější než generace předchozí a než dokonce ti muslimové, kteří zůstávají ve svých domovských zemích.
Nabízí se otázka, co tedy muslimům místo radikálního islámu nabídnout. Jednou z možností je tzv. umírněný islám. Že je možný, to snad vidí každý kromě antiislámských fanatiků. Na světě žije přes jednu miliardu muslimů, kdyby skutečně převládali fanatici, nebo i kdyby fanatici tvořili, dejme tomu, třetinu nebo čtvrtinu jejich počtu, tak by svět už nejspíš dávno zanikl v nových a ještě intenzivnějších náboženských válkách.
Umírněný islám si ovšem musí zařídit muslimové sami, to se jim nedá naplánovat na nějaké americké univerzitě. Objevují se námitky, že samotné základní prameny islámu, tzn. výroky Proroka, Koránu a islámská tradice, něco takového jako umírněný islám znemožňují, a pokud to vznikne, pak se jedná spíše o nepochopení pravého islámu a omyl. Jde ale v praxi o to, že jednotlivé vrstvy tradice překrývají, a proto mohou věřící odmítnout ty předchozí. Je to složitá věc, do které teď nemá cenu se pouštět, v reálu se to ale děje a děje se to taky v judaismu a děje se to tak i křesťanství. Násilí se dá docela snadno odvodit nejen ze Starého zákona, ale dokonce i z Nového. Tak to dělají někteří katoličtí ultrakonzervativci nebo pravoslavní konzervativci.
Další možností je spoléhat se na to, že muslimové s příchodem do poměrně bezbožné a světské Evropy dopadnou tak, jako Evropané samotní. Sekularizují se. U muslimů ovšem existuje sociologický mechanismus, že se seskupují do komunit a vymezují se vůči okolí a další generace hledají svou identitu a vymezují se nejenom vůči světské Evropě, ale i vůči generaci vlastních rodičů. Tak se chová veškerá mládež, tady je to ale spojeno s náboženství a vykořeněností z vlastních kořenů. Náboženství neškodí, když je buď vlažné, nebo velmi hluboké, ale když je jenom silné a bez spojení s ctností umírněnosti, vždycky se zvrhne. (Stejně jako ateismus, aby bylo jasno.)
Úplně stranou můžeme nechat „konvičkovskou“ ideu, že islám je třeba zakázat. Zakázat se nepovedlo zatím ani alkohol a komunismus a mlaskání při jídle.
Mohou církve někoho obrátit?
Křesťanské církve na Západě si odvykly velkým misiím a v době všeobecného relativismu a znechucení oficiálními autoritami se nikomu nechce vylézt na ulici s mikrofonem a začít volat: „Pravdu máme my, přidejte se!“ To dělají různí pouliční charismatičtí kazatelé, kteří dokážou hodinu na chodníku vykřikovat, že „Ježíš je děsně prima a přišel nás zachránit a je to fakt síla,“ aniž kolemjdoucí tuší, o kom je vlastně řeč a ťukají si na hlavu a netuší, jestli to není zas nějaká drsná umělecká performance Ztohoven.
Kdyby církve sebraly vůli a daly se do nějaké misie, nejspíš by jistý úspěch zaznamenaly. Lidé se totiž dají přesvědčit prakticky o čemkoli, jak vidíme z reklamy, dokonce za to, že byli přesvědčeni, ještě utratí dost peněz. Stejně tak jsou úspěšní podezřelí léčitelé a političtí mesiáši. Církve si na to moc netroufají, spíše přes den zamknou kostely, aby náhodou někdo nevlezl dovnitř a neukradl nějakou sochu. To je mentalita současného křesťanství, především katolického, které má sochy. (U protestantů zase není v modlitebnách na co koukat.) Je důležité chránit památku, lidé jsou až na dalším místě.
V Německu už prý došlo k několika konverzím ke křesťanství. Budou to však spíše ojedinělé případy. Obávat se můžeme jen toho, že někdo bude obrácení ke křesťanství předstírat, jako se to dělávalo mezi židy v Prusku kvůli státní kariéře. (Právě tohle tak znechutilo mladého Marxe, který si pak o náboženství nemyslel mnoho dobrého.)
Taky by to chtělo nastudovat islám
Církve by ale přece jen něco udělat měly. Mohly by obnovit pozapomenutou disciplínu apologetické teologie, to znamená vyvracení nesmyslných námitek a předsudků. Stejně tak by měly vymyslet srozumitelnou a zjednodušenou formulaci základů své víry a ateisty i muslimy a další s ní seznámit. Bez nároků na obrácení, protož je na to je dnes už každý dost alergický. Měly by se spolehnout na to, že pravda se prosazuje vlastní silou, jak to říkal Jan Pavel II. To samozřejmě předpokládá, že lidé vědí, čemu skutečně věříte. Tímto přístupem není co ztratit.
Platí ovšem i to, že lidé v Evropě by měli znát základy islámu, a ne jen to, že základním příkazem muslimů je na potkání každému uřezávat hlavu.
A ještě nezapomenout zaslat nějakou snadno srozumitelnou brožurku docentovi přes motýly Konvičkovi a bývalé hvězdě televizních show Okamurovi. Trochu snad číst umí, jsme už od Marie Terezie skoro gramotná země.
