Ilustrační foto FOTO: Pixabay
FOTO: Pixabay
Přes hrozící nedostatek peněz na cokoli pokračuje vláda v plánech na budování nového jaderného bloku v Dukovanech. Smyslem podniku má být energetická soběstačnost, zdroj bez emisí a dostupná cena elektřiny. Proč chtít těchto cílů bez nějaké vážné debaty dosáhnout zrovna jadernou energetikou, není samozřejmé.
„Do EU odcházejí návrhy pro přípravu nového jaderného bloku v Dukovanech. Děláme v těchto dnech rozhodující opatření, která zabezpečí energetickou soběstačnost, bezemisní zdroje a dostupnou cenu elektřiny. Energetický mix bude založen na jádru a OZE,“ napsal 17. května na Twitteru ministr Karel Havlíček.
Pokud jde o tu soběstačnost, má zřejmě více na mysli to, že elektrárna bude postavena v Česku, než to, že by byla nezávislá na palivu ze zahraničí, protože na něm závislá bude.
Už to, kdo to postaví, je otázka strategické bezpečnosti, a tedy také naší suverenity. Pravidla pro výběr dodavatele nového jaderného bloku v Dukovanech schválila v minulých dnech vláda, a to v režimu tajné. Podle Deníku N, který se odvolává na čtyři nezávislé zdroje, se v dokumentu mluví o tom, že zakázku nedostane někdo, kdo by byl strategickým rizikem. Konkrétně jde o Rusko a Čínu.
„Zástupci bezpečnostní komunity se ovšem bojí toho, že dodavatele podle dodatku jedné ze smluv stále může vybrat napřímo stát. Přesná podoba rámcové a prováděcí smlouvy v tuto chvíli není známá. Na otázku, jestli text zveřejní, Havlíček Deníku N neodpověděl. Koncepty kontraktů neviděli ani členové vládního Stálého výboru pro výstavbu nových jaderných zdrojů, v němž jsou i zástupci společnosti ČEZ a opozice. ‚Neseznámili nás s tím. Považuji to u něčeho tak závažného z hlediska ekonomických i politických dopadů za naprosto nepřijatelné,‘ řekla Deníku N členka výboru Helena Langšádlová z TOP 09.“ (Deník N, 18. května)
Zatím se mluví o šesti kandidátech na dostavbu, a to jsou ruský Rosatom, francouzská společnost EDF, jihokorejská KHNP, čínská China General Nuclear Power, společný projekt Arevy a Mitsubishi Atmea a severoamerický Westinghouse.
Investice by měla být placena skupinou ČEZ, ale za určitých podmínek ČEZ bude moci dceřinou společnost, která bude mít stavbu na starosti, předat státu. Právě ty státní záruky budí podezření, že si ČEZ není projektem stoprocentně jistý. Pochopitelně. Podle současných evropských zkušeností se skutečné náklady na stavbu mohou navýšit dvojnásobně až trojnásobně proti plánu a termíny dokončení se také nedodržují. Jaká bude v příštích letech cena elektřiny, je nejisté, zato je jasné, že bude pokračovat rozvoj alternativních zdrojů. Pouštět se za takové situace do stavby giganta s pochybnou budoucností není moc moudré. Už proto ne, že jde o vysoce centralizovaný zdroj energie a tím bude i tehdy, kdyby všechno krásně a levně fungovalo.
V rozhovoru pro Hospodářské noviny Stanislav Mišák, profesor Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava, říká: „Ze strany technické rozumím tomu, že se vláda snaží držet velké zdroje jako jádro a klasické tepelné elektrárny, protože poskytují zkratový výkon a ten potřebuje průmysl i celá přenosová soustava kvůli stabilitě. Vláda drží centrální koncept. Jenže to je vzhledem k budoucím generacím trochu nezodpovědné, nese to rizika. Je naopak možné směřovat k decentralizaci, kdy místo velkého bloku zásobujícího spotřebitele přes páteřní sítě máme řadu menších regionálních sítí. Každý tento mikroregion může mít svoji vlastní výrobnu elektřiny a tepla. Byla by postavena jednak na obnovitelných zdrojích a jednak například na klasické plynové elektrárně, případně zdroji využívajícím biomasu nebo odpad. Po technické stránce je to jednoznačně řešitelné.“
Místními zdroji se myslí slunce, vítr, biomasa a odpad. Slunce je samozřejmě velmi nestálý zdroj energie, to se dá ale řešit jejím uložením, například do vodíku. Stanislav Mišák říká: „Jádro je důležitou součástí celého mixu, nicméně není dobré mít jádro jako zdroj dominantní. Vystavujeme se tak velké závislosti na dodávce vstupní suroviny a neřešíme zálohu. Nové jaderné zdroje jsou navíc velmi drahé, reálné náklady násobně převyšují odhady… Chytré decentralizované řešení tyto problémy nemá v takové míře. A realizace je rychlejší než u nových jaderných bloků… V odpadu je ohromný nevyužitý potenciál. To jsou stovky tisíc tun odpadu, které se ročně uloží bez užitku na skládky. Dnešní spalování s výrobou tepla a elektřiny je jen nejprimitivnější technika. My se soustřeďujeme na pyrolýzní proces a plazmatické zplyňování. Z odpadu pak vznikají tři produkty: plyn, tekutá a pevná složka.“ Všechny tyto složky jsou pak energeticky využitelné.
Alternativní zdroje energie už dávno nejsou okrajová záležitost, takže v některých zemích už se jim ani nemusí říkat alternativní. Podíl výroby obnovitelných zdrojů energie na spotřebě elektřiny v Německu jen za první tři čtvrtletí loňského roku dosáhl rekordních 42,9 procenta a v meziročním srovnání si tak připsal skoro pětiprocentní nárůst. (Viz oenergetice.cz)
Je zřejmé, že je potřeba ještě hodně udělat pro schopnost energii ukládat a zlepšovat kvalitu rozvodné sítě. To je ale technologická výzva a její řešení znamená modernizaci a technologický skok. Jaderná energetika nikoli. Z jejích problémů nezmizí žádný, zatímco u obnovitelných zdrojů jejich výhody stále rostou. Rozvíjet se bude i technologie malých modulárních reaktorů, na trhu je americký plyn, takže mizí i argument osudové závislosti na ruském plynu. Plánovat teď dinosauří jadernou budoucnost s dopadem na svět, jaký bude za desítky let, je nerozum.
Pokud by měl někdo pochybnosti o skutečných úmyslech jaderných plánovačů, měl by si vzpomenout na dobu, kdy se argumentovalo o potřebě postavit Temelín. Aby se zdůvodnila jeho potřebnost, přesvědčovali se lidé, aby si opatřili přímotopy a odebíralo se tak více proudu. Pak se Temelín postavil a proud se lidu zdražil. Temelín ale v době, kdy podle prognóz měla už elektřina chybět, ještě neběžel a my jsme stejně vyváželi. A pak si těm temným prognózám a zářivým slibům věřte.
