KOMENTÁŘ / Sněmovnu čeká boj o vládní konsolidační balíček a dají se čekat dlouhé projevy, na kterých je dobré jen to, že se stanou zdrojem různých bizarních výroků, které je radost citovat v článcích. Už jsme si trochu zvykli, tak jako si zvykáme na mnoho zbytečných a otravných záležitostí.
Obstrukce v parlamentu je taktika, která by mohla potěšit srdce konzervativních jedinců, protože jde o velmi tradiční způsob politického boje. Je ale dost pochybné, jestli po překročení nějaké únosné míry je to ještě nástroj demokratický.
Jedním z prvních řečníků, který obstrukce používal, byl římský senátor Cato mladší v prvním století před naším letopočtem. V debatách o zákonech, které se mu nelíbily, Cato často bránil jejich přijetí nepřetržitým řečněním až do setmění. Protože římský senát měl pravidlo, podle něhož musely být všechny záležitosti ukončeny do soumraku, byly tyhle natahované projevy účinným prostředkem, jak zabránit hlasování.
Cato byl ovšem jiným typem řečníka než třeba Andrej Babiš nebo Lubomír Volný. U toho prvního není jasné, co říká, ten druhý si před dvěma lety donesl k řečnickému pultíku židličku a předčítal jakási skripta o biotopech.
„Myslím, že první, co nás čeká, jsou obstrukce. Jak říká opozice, i jejich projevy budou věcné. A to bych tedy velmi přivítala. Samozřejmě že se musíme obrnit trpělivostí, protože se zdá, že ty obstrukce budou probíhat donekonečna. Bohužel by bylo možné projednávat zákon i v jiné dny, ale k tomu by bylo potřeba shodu s opozicí, která to zatím odmítá,“ řekla pro iRozhlas.cz místopředsedkyně sněmovny Věra Kovářová z hnutí STAN.
„S omezením zatím nepočítáme, protože to je samozřejmě krajní možnost. Pokud by ale byla ohrožena účinnost od prvního ledna příštího roku, tak je samozřejmě potřeba schvalovat zákony a je potřeba buď omezit řečnickou dobu, nebo, pokud se nedohodneme jinak, zařadit pevné hlasování,“ dodala poslankyně.
Omezit délku projevů a jejich počet by ale neměla být „krajní možnost“, ale normální postup. Pokud by měl někdo dojem, že se tím omezuje demokratická debata, zřejmě nikdy ta vystoupení neslyšel. Vzhledem k obsahu jsou ty povídačky několikanásobně delší, než je třeba. Při množství řečníků se časem už opakuje to, co všichni slyšeli. Kdyby se, když se po jednom dni jednání ukáže, že všechno se zacyklilo, omezila doba projevu na půl hodiny a počet mluvících hlav na pět za politickou stranu nebo libovolný počet, pokud se vejdou do společného časového limitu pět krát půl hodiny, diskuse by nijak neutrpěla. To bychom najednou viděli koncentrované myšlenky! (No, neviděli, ale aspoň by to brzo skončilo.)
Bránit poslancům v hlasování ostatně taky není zrovna demokratické. Jak se má projevit vůle lidu, když jeho zástupci nemohou zvednout ruku?
Tak jednoduché řešení by ale nejspíš narazilo u většiny stran, protože potřebu obstruovat mají občas skoro všichni. Co kdyby se to někdy v budoucnu hodilo? Výsledkem je komedie a kvůli nekonečnému maratonu mluvků by se na to nedalo koukat ani tehdy, kdyby ty projevy napsal Shakespeare.
Pokud chtějí zákonodárci trpět, je to jejich věc. Jenže tímhle divadlem trpí celá země a mohlo by se s tím něco provést.