Andrej Babiš na tiskové konferenci FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
Brojili jsme proti obstrukcím? To byla jiná doba, říká dnes ANO, jež slovy svého předsedy Andreje Babiše rozpoutalo obstrukční peklo. Nikdy v polistopadové historii nebyly používány v takové míře a nehrozila destrukce parlamentního systému jako dnes.
Opozice ANO a SPD překonává pomyslné rekordy parlamentní obstrukční praxe. Boj za zachování původní valorizace penzí považuje za svatou válku proti „asociální“ koalici, jež byla zvolena i kvůli tomu, aby zastavila devastaci veřejných financí po vládě populistů.
Pokud nepřibrzdí hrozivé tempo zadlužování, bude to její prohra. Na zásadnější změny má tento rok, kdy nejsou žádné volby. Nemá smysl si nalhávat, že tento faktor neovlivňuje chování vlád při prosazování populárních či méně populárních kroků.
Babišovy obraty
Toho si je vědoma i opozice, proto tolik tlačí na pilu. Její lídr Babiš se ovšem odjakživa pohybuje ode zdi ke zdi. V Sobotkově vládě se tvářil jako odpovědný hospodář brzdící rozhazovačný apetit koaliční ČSSD. Jako premiér předváděl „maláčovštější“ nápor na státní pokladnu než ministryně Jana „Venezuela“ Maláčová. A to platí dodnes.
Totéž platí pro sněmovnu. Babiš se nikdy netajil odporem k parlamentní práci. V lednu 2016 se rozčiloval, že opozice obstruuje přijetí EET. Sliboval si od něj vytáhnout z kapes drobných podnikatelů 18 miliard korun a ještě se divil, že se to někomu nelíbí.
Tehdejší ministr financí poučoval, jak funguje demokracie ve vyspělých zemích. Vykládal, že v Německu a ve Francii je omezena řečnická doba podle velikosti parlamentních frakcí. Dával příklady dalších zemí, kde je zkrácena doba projevů.
„Dopředu jsou stanovena pravidla, u nás žádná pravidla nemáme. U nás někdo čte knížku, žvaněj. To není demokracie,“ stěžoval si. Dnes, kdy se karty obrátily, to představitelé ANO vidí jinak.
Hrozí totalita?
Babišovi nevadí, že jeho konkurent Okamura atakuje délku pověstných projevů kubánského diktátora Fidela Castra. Jeho čtyři obstrukční vystoupení trvala téměř 12 hodin a nedá se říct, že by byla k věci a „nežvanil“.
Bývalý premiér si stěžoval, že vysedávání ve žvanírně zdržuje od práce. Jen on sám během několikadenních obstrukcí kvůli snížení červnové valorizace penzí „zdržoval“ celkem šest hodin a opozice si nachystala téměř čtyři stovky v podstatě identických pozměňovacích návrhů.
Přesto dnes šéf ANO hovoří o nové totalitě. Tento termín se mu nelíbil za jeho vládnutí, kdy mu byla vyčítána příliš tvrdá proticovidová opatření, jež byla desítkami soudních rozhodnutí označena za nezákonná.
Nyní si však strašení údajnou totalitou oblíbil, což je obzvláště pikantní u agenta Státní bezpečnosti, jenž byl v komunistické éře součástí privilegované elity. V poslední době tento pojem docela nadužívá.
„Pokud pan Pavel bude na Hradě, bude úplná totalita. Nedovolte, aby se stal prezidentem, chce omezovat svobodu slova a to by byla katastrofa,“ varoval před volbami, aniž by doložil, jak by měla tato totalita vypadat. Pokud tím míní obranu před šířením ruské dezinformační hybridní války, ať to řekne nahlas.
Je to standardní
Babiš se dnes pochopitelně ke svým „totalitním“ návrhům omezovat vystoupení ve sněmovně nehlásí. Přidávají se k němu i jeho kolegové, mezi nimi předseda Ústavně-právního výboru Radek Vondráček.
„Já myslím, že to je standardní. To prostě ke střídání vlád patří,“ odpověděl upřímně v České televizi na námitku, že si Babiš dříve stěžoval na obstrukce a chtěl změnit jednací řád. Dnes Vondráček naopak vyzývá, abychom se „dívali na jednací řád s pokorou a chovali se s určitým respektem k těm druhým“.
Problém spočívá v něčem jiném. Obstrukce sice jsou legitimní a v minulosti je používala každá opozice. Ještě nikdy však v takové míře jako v tomto volebním období, kdy se staly prakticky permanentním nástrojem politického boje a ochromují chod sněmovny, jíž je vláda odpovědná za plnění svého programu.
O tom svědčí bilance loňského roku, poznamenaného vysokou inflací a energetickou krizí eskalovanou válečným konfliktem na Ukrajině. Opozice přesto vyvolala osm rozsáhlejších obstrukcí, přičemž některé dosud po přerušení projednávání norem pokračují.
Opakované obstrukce
Největší rozruch vyvolal pandemický zákon upravující postupy státu při zhoršení covidové situace, aniž by bylo nutné vyhlašovat nouzový stav. Situaci tehdy zkomplikoval senát, který tuto normu vrátil těsnou většinou sněmovně.
Výsledkem bylo noční jednání trvající celkem 37 hodin. Odpůrci pandemického zákona – včetně senátora Michaela Canova (STAN) – přemrštěně varovali před totalitou, Okamura ho přirovnal k norimberským procesům a militantní antivaxeři před sněmovnou vyhrožovali poslancům šibenicemi.
Jaké je finále tohoto zbytečného martyria? Na „totalitní“ pandemický zákon si dnes nikdo nevzpomene, jeho platnost vypršela loni v listopadu. Covidová epidemie sice neskončila, ale naštěstí má mírnější průběh a nezatěžuje zdravotnický systém. Dnes už covid-19 zajímá jen fanatické popírače, kteří nyní často bojují za Putinovy zájmy.
Obstrukce provázelo i zrušení EET, novelu zákona o státních pojištěncích nebo březnové prodloužení nouzového stavu kvůli mimořádné situaci po ruské invazi na Ukrajinu. Některé obstruované zákony dosud leží ve sněmovně.
Patří mezi ně zpřísnění zákona o střetu zájmů, jež má členům vlády a poslancům znemožnit a obcházet vlastnění médií. Hnutí ANO oznámilo, že se bude za svého šéfa bít do roztrhání těla. To samé platí pro změnu volby do rad České televize a Českého rozhlasu, na kterých se má nově podílet i senát. Lze jen velmi složitě najít věcné důvody, proč si tyto zákony zaslouží vleklé obstrukce.
Ohrožená věrohodnost demokracie
„V důsledku těchto obstrukcí může být ohrožena věrohodnost parlamentní demokracie, protože se poukazuje na její nefunkčnost, slabost a neakceschopnost v porovnání s autoritativními režimy,“ varoval ústavní právník Jan Kysela na webu Novinky. Doporučuje změnu jednacího řádu po německém či rakouském vzoru, jak ostatně dříve doporučoval i Andrej Babiš v době, kdy se neoháněl totalitou.
Pokud by tento obstrukční trend pokračoval, mohlo by to vést k absurdní situaci, že by sněmovní většina vzešlá z voleb nebyla schopna prosazovat svůj program, což popírá základy parlamentní demokracie.
O to jde hnutí ANO a SPD především. Zablokovat parlament a fakticky tak anulovat výsledky voleb. Valorizace penzí je jen jednou z mnoha použitelných zbraní v této válce. Koalice na to musí ve vlastním pudu sebezáchovy reagovat.
Bylo by samozřejmě ideální dohodnout se na úpravě pravidel s opozicí, když po ní volal i Andrej Babiš. Jenže ten už o tom neví, to byla jiná doba. Dnes ho baví už pátý den blokovat sněmovnu a tvářit se u toho jako utlačovaný spasitel.
