Papež František uvede do funkce 19. listopadu nové kardinály a jedním z nich je osmaosmdesátiletý albánský kněz Ernest Simoni. Vzhledem ke svému věku přes 80 let už se nemůže účastnit příští volby papeže, protože tam je osmdesátka věkovou hranicí, ale je to jasné ocenění jeho životních postojů.
Ernest Simoni se narodil v roce 1928. V roce 1938 začal chodit do františkánské školy. V roce 1948 začal komunistický režim vůdce Envera Hodžy protináboženské tažení a školu zavřel. Simoni pak pokračoval ve studiu teologie tajně.
Simoni byl 7. dubna 1956 vysvěcen na kněze. Dne 24. prosince 1963 byl uvězněn komunistickými úřady, protože byl obviněn, že slavil mši na památku zavražděného prezidenta Johna Fitzgeralda Kennedyho. Papež Pavel VI. tehdy vyzval všechny kněze na světě, aby za duši zemřelého prezidenta slavili tři mše. Přitížilo mu i to, že měl předplacen časopis Sovětský svaz, který se pročínskému režimu v Albánii znelíbil. I takhle vypadal superreálný socialismus tehdejší doby. Po zatčení byl držen v izolaci. Příbuzní mu směli vyměňovat oblečení a jeho matka plakala, protože na něm byly stopy od krve. Fyzické mučení se střídalo s psychickým. Do cely mu nasadili muže, který se ho pokoušel přimět k výrokům proti vůdci Hodžovi. Na to kněz reagoval tak, že říkal, že Ježíš miloval všechny lidi.
Simoni byl původně odsouzen k smrti a byl už připraven, že zemře, ale rozsudek byl změněn na vězení a nucené práce na 25 let. Musel lámat kámen a hloubit ve tmě tunel v hoře. Nejbolestnější podle jeho vzpomínek bylo bití obušky. Přesto nezapomínal na hlásání evangelia. Každý den sloužil mši v latině s tím, co měl k dispozici. Hostii si připravoval na benzinovém vařiči. Víno nahradil šťávou z hroznů. V zimě měl někdy i lahve vína od svých příbuzných. Stal se otcem mnoha uvězněných. Věděl, že riskuje, ale opakoval si žalm: „Pán je můj pastýř, nebudu mít nedostatku…“
Svoboda pro něj přišla 5. září 1990, když mu jeden policista řekl, že všechno je pryč a že je svobodný a může jít a být knězem. Myslel si, že je to jedna z obvyklých lží.
Byl propuštěn po 18 letech. Ke konci 90. let vykonával svou službu v albánských vesnicích.
Hodža vyhlásil Albánii v roce 1967 prvním ateistickým státem na světě. Pronásledování dopadlo na katolíky, všechny křesťany, muslimy, na každého, kdo by se obracel k Bohu pod jakýmkoli jménem. Noční můra vlády vlády komunistů nad Albánií ale nakonec skončila.
Když je tázán na to, co si myslí o odpuštění, říká, že odpuštění není aktem slabosti. „Ježíš nás prosí, abychom milovali nepřátele.“ Odpuštění je aktem, který ukazuje, že naši nepřátelé ještě nedosáhli svého konečného cíle.
Radio Vaticana cituje jeho slova: „Když jsem v televizi sledoval Angelus, který se modlím se Svatým otcem, uslyšel jsem ‚don Ernest‘. Bylo to pro mne nesmírné překvapení. Nikdy by mě to nenapadlo! Musím děkovat Pánu za život, který mi dal, a za mnoho milostí, kterých se mi dostalo. Jistě, zažil jsem pronásledování! „Tak jako pronásledovali mne, tak budou pronásledovat také vás, kteří mě následujete“. Avšak Ježíš byl pro nás vždy mocnou naději, která utěšuje a pomáhá nám milovat. Já jsem se setkal se Svatým otcem, když přijel do Albánie, vyměnili jsme spolu pár slov. Za vším je Ježíš, který mě zachránil. Prožil jsem mnoho útrap, dvakrát jsem byl odsouzen k smrti, pětkrát jsem stál na prahu smrti, byl jsem vyveden z vězení, aby mě zabili, ale Bůh mě zachránil. Pouze Ježíš, Ježíš, který k nám chová nekonečnou lásku,“ řekl albánský kněz.
Dne 21. září 2014 se setkal s papežem Františkem během jeho apoštolské návštěvy v Albánii a vyprávěl mu o svých životních zkušenostech za vlády komunistického režimu. Teď je někdejší odsouzenec k smrti jedním z kardinálů. Historie zná i takové příběhy.
