Poslaneckou sněmovnou ve čtvrtek prošlo prvním čtením uzákonění sňatků stejnopohlavních párů. Schválení ale předcházela ostrá debata poslanců, někdy se dokonce dostala až za hranu slušného chování. Ano, právo být proti je jistě součástí stejné svobody, jako právo nebýt diskriminován pro svou sexuální orientaci. Do diskuze ale jistě nepatří urážky, nenávist a předsudky.

Na začátek je důležité připomenout průzkum agentury Median z konce roku 2019. V něm se ukázalo, že dvě třetiny dospělých v Česku si myslí, že by gayové a lesby měli mít možnost uzavírat manželství. Čtyři pětiny dotázaných pak byly pro, aby si homosexuálové mohli osvojit potomka svého partnera či partnerky. Podle více než 60 procent lidí by měli mít šanci adoptovat i děti z ústavů. Podpora lidí podle agentury tehdy mírně narostla. Na druhé straně přibylo také přesvědčených odpůrců, těch je ale menšina.

Dále čtěte

Jak být konzervativec. Kupte si knihu legendárního Rogera Scrutona

Co znamená být konzervativec v době, která je ke konzervatismu tak skeptická? Jak žít po boku našich „kanonizovaných předků“, když je…

Ve sněmovně se mezi odpůrce řadí například zástupci hnutí SPD či lidovců, ale také nezařazení poslanci, kteří utekli k Václavu Klausovi mladšímu. Kritici se často odvolávají na tradici instituce manželství, tedy že náleží pouze svazku muže a ženy. Otázkou však je, co to dnes znamená. Neproměnila se tato instituce za svou historii? Existovala totiž doba, kdy byly nemyslitelné rozvody a o sňatcích svých potomků rozhodovali rodiče. To, co bylo před desítkami let nemožné, je dnes běžné. Co je tedy vlastně ta tradice?

Odpůrci rádi argumentují také tím, že homosexuálům musí stačit registrované partnerství. To však nemá takové právní postavení jako manželství. Partneři nemají nárok například na vdovecký a vdovský důvod, automatický vznik společného jmění, nemohou si společně pronajmout byt nebo určit společné příjmení.

Pokud se lidé berou z lásky a jsou ochotni přijmout také povinnosti, které ze svazku plynou, měli by mít stejná práva bez ohledu na sexuální orientaci. Homosexuálové jsou přeci stejní lidé jako heterosexuálové a v demokratické společnosti by si měli být všichni před zákonem rovni. Nemělo by se to vztahovat také na institut manželství?

Dále čtěte

Čtete Radkina Honzáka? Objednejte si jeho knihu na e-shopu FORUM

Ať žijou mikrouti. Tak se jmenuje kniha Radkina Honzáka, která vyšla v nakladatelství Zeď. Čtení, které se více než hodí…

Neméně zásadním argumentem kritiků je zničení tradiční rodiny. Koho by však manželství pro všechny ohrožovalo? Tvrzení odpůrců homosexuálních párů je v tomto ohledu naprosto liché. Obzvláště v zemi, kde se rozvádí tak obrovské množství „tradičních párů“. Podle Eurostu spolu v Česku nevydrží téměř polovina manželství. V počtu rozvodů se řadíme na sedmé místo v rámci unijních zemí. Kdo za to nese vinu? Je třeba zdůraznit, že v mnoha zemích už sňatky homosexuálů povoleny jsou. Žádný konec civilizace, jak se někteří odpůrci snaží vykreslit, se ale zatím nekoná.

Při představě adopce dětí homosexuálními páry pak vstávají odpůrcům vlasy na hlavě. Nebudou se ale mít lépe než jejich vrstevníci, kteří vyrůstají v dětských domovech? Není pro děti lepší vyrůstat se dvěma matkami nebo dvěma otci než žít s rodiči, kteří pijí či berou drogy? Obavy z narušení sexuálního vývoje dítěte jsou naprosto nesmyslné. Homosexualita přeci není nemoc, která se dá chytit.

Jde o závažné téma, na které může mít každý svůj názor. Ten je ostatně v demokratické společnosti dokonce žádoucí. Není ale možné sahat k vulgaritám, urážkám a lžím. Při projednávání zákona v poslanecké sněmovně však zazněla i poměrně sprostá slova. Například, když byli homosexuálové srovnáváni s pedofily.

Za prosazováním stejnopohlavních sňatků stojí úzká skupina. Otázkou proto zůstává, zda o tuto možnost všichni homosexuálové stojí. Neměli by však takovou možnost k dispozici mít?