Necelých třicet let po revoluci, která změnila směřování naší země a sesadila vládnoucí komunistický režim, je zde opět snaha instalovat bolševiky do nejvyšších politických pater. Tyto „chutě“ má jeden z nich, toho času předseda vlády v demisi, Andrej Babiš. Za všeobecného zájmu nyní domlouvá možnou spolupráci mezi svým hnutím a komunisty, kde už dokonce vznikla expertní komise, která má pomoci nerušenému splynutí ANO a KSČM.

Přestože se zdálo, že se česká společnost chce s komunismem vypořádat a logicky by k tomu mělo po desítkách let vlády bolševiků dojít, poslední měsíce ukazují alarmující obrat špatným směrem.

Komunisté sice po volbách mohli mluvit o propadu a neúspěchu, ale pomocnou ruku jim podal bývalý člen KSČ a spolupracovník StB, Andrej Babiš. Vůdce vítěze voleb, který má jediný cíl – absolutní moc. K jejímu dosažení využije a zneužije každého, bez ohledu na zájmy republiky, nebo občanů.

Při výběru těch, kteří mu k neomezenému vládnutí pomohou, měl Babiš velmi jednoduchou pozici. Dva adepti, se kterými by dal bez problémů dohromady počet hlasů, který potřebuje na prohlasování svých zákonů, pomocí nichž se stane bohatším a mocnějším, se přihlásili záhy.

Komunisté, zklamáni tím, že o ně český občan nestojí, byli jasnými adepty na spolupráci s oligarchou, navíc tu byla ona „stará láska“, která nerezaví. Babiš už odmala věděl, že pokud se bude chtít mít dobře, musí se lísat ke straně. Říkala to už jeho maminka a ty mají přece vždy pravdu. Nikdo ovšem nečekal, že se ještě jednou komunisté a Babiš setkají u jednoho jednacího stolu.

Tentokrát ovšem nediktuje podmínky všeobjímající strana, ale drsný podnikatel, transformovaný ve stejně nesmlouvavého politika. Stačí pár schůzek a je ruka v rukávě. Stejně v prvním kole sestavování vlády, jak v tom druhém. Tam se sice sehrála scénka o rozporu kvůli lithiu, ale zkušený pozorovatel ví, že kde zazní tohle „kouzelné“ slovo, jde o frašku z dílny ANO, SPD a KSČM, která měla ovlivnit parlamentní volby, což se jí možná i trochu podařilo.

Nyní je však jasně zřetelné, že bolševici, cítící se jako na koni, slíbili svou věrnost ANO, a jak říká Zbyněk Stanjura, políbili prsten a už se tetelí, co bude následovat.

Za komunisty se však nestydí nejen babišovci, ale jejich neakceptovatelná minulost není překážkou pro extremistickou SPD, kde to ani není překvapením, ale kupodivu se zatím nevzpírá ani ČSSD, která by pod vedením Jana Hamáčka, pokud se 18. února stane předsedou strany, dokázala přijmout i vládnutí s trestně stíhaným premiérem.

Ukazuje se tak, kdo v sobě nemá ani kousek studu a je ochoten se spřáhnout s nepřijatelnou partají, která měla být hned po listopadu 1989 zakázána. Je ostuda, že máme komunisty v parlamentu, ale ještě víc do nebe volající je drzost, že jim chce někdo nabídnout jakýkoliv podíl na vládnutí. Stačí snad, že jeden komunista vládu sestavuje.