
Arang Choi FOTO: Brynley Odu Davies / se souhlasem
FOTO: Brynley Odu Davies / se souhlasem
Nová mezinárodní výstava v pražské Bold Gallery přenáší návštěvníky do vizuálních světů několika umělců. Exhibice s názvem What if I hypnotize you? představuje tvorbu šesti umělců z Belgie, Maďarska, Rakouska i Slovenska, které propojuje surrealistická figurativní malba. Jednou z vystavujících je malířka Arang Choi s korejskými kořeny, jejíž tvorba vychází z animismu. Arang žije ve Vídni, kde vystudovala Akademii výtvarných umění. Pro Forum24 se rozpovídala o nutnosti vyjádření pomocí malby i rovnosti mezi živými dušemi.
Proč jste si vybrala malbu?
Nikdy jsem o tom nepřemýšlela. Jako dítě jsem měla trochu problémy s chováním, a tak se moje máma, která sama psala poezii a měla kolem sebe mnoho umělců, domnívala, že bych potřebovala terapii. Poslala mě ke svému příteli, aby mě naučil malovat. Tak jsem se dostala k malbě. Myslím, že jsem se díky tomu docela zklidnila. Nakonec jsem zjistila, že mě to prostě baví a že malba je nejlepší způsob, jak vyjádřit svoji představivost.
Myslíte si, že vám malba pomohla i po psychické stránce?
Ze začátku jsem se učení malby vyhýbala, vymlouvala jsem se na nemoc a na lekce jsem nechodila. Ale jednoho dne mi můj učitel ukázal, jak se míchají olejové barvy, a já si přivoněla k terpentýnu. Ta vůně mě tehdy okouzlila a poprvé jsem si uvědomila, že se chci malbě věnovat naplno.
Studovala jste ale i design. Co vás přivedlo zpět k malbě?
Máma mě nabádala, že být umělcem v Koreji je těžké. Proto jsem se začala věnovat designu a studovala jsem ho i na univerzitě. Ale nenaplňovalo mě to. Nemohla jsem si dělat, co jsem chtěla, musela jsem jen následovat představy druhých. Bylo to frustrující. Proto jsem se rozhodla vrátit k malbě a hledat pro ni vhodné prostředí.
Proto jste odešla do Evropy?
Ano, historie olejomalby pochází z Evropy, takže jsem si řekla, že se sem musím přestěhovat. Díky kontaktům své matky jsem se dostala k umělci, který studoval v Německu, a jeho vyprávění o tamní svobodě mě zaujalo. Začala jsem se učit německy a za tři měsíce jsem odjela do Berlína. Nakonec jsem byla přijata na Akademii výtvarných umění ve Vídni a rozhodla se usadit právě tam.
Co pro vás znamená umění?
To, co se nachází uvnitř mě samé, i všechno, co mě obklopuje.
Arang Choi, obraz FOTO: Bold Gallery / se souhlasem
FOTO: Bold Gallery / se souhlasem
Jak byste popsala svou uměleckou tvorbu?
Má tvorba se točí kolem animismu a myšlenky, že všechny živé bytosti jsou propojené. Hlavní postava, již ztvárňuji, vznikla během pandemie, kdy jsem neměla ateliér a začala jsem kreslit rostliny ve svém bytě. Fascinovaly mě jejich stonky, jejich odlišnost a variabilita. Postupně jsem z nich vytvořila postavičku, která se objevuje v různých podobách a prostorech. Jmenuje se Émulb, což je pozpátku blumé, tedy rozkvět či květ.
Postavička Émulb má vždy výrazné lidské oči. Proč?
Oči jsou nejdůležitějším prvkem, protože skrze ně vidíme emoce a myšlenky druhých. Jsou takovou bránou do duše. Proto v mých obrazech nejsou nosy, rty nebo obočí. Jen oči. Je to způsob, jak vtáhnout diváka do obrazu a propojit ho s ním. Émulb se pokaždé objevuje v jiné situaci, v jiných prostorech. V podstatě jsem mu chtěla dát až buddhistický význam, který spočívá v tom, že mezi dušemi není žádný rozdíl. Nikdo není lepší, nebo naopak horší než druhý. Veškerá moje práce je propojená s touto postavou a s její duší, která je rovna ostatním.
Jak vypadá váš kreativní proces?
Začíná už od plátna, které si sama dávám dohromady. Je pro mě důležité mít pod kontrolou vše od začátku do konce. Ráda používám gesso, což je hustá akrylová krycí barva. Poté nanáším terpentýn, který nechávám vsakovat klidně dva týdny. Mojí nejoblíbenější částí je však míchání barev. Jednotlivé obrazy maluji docela dlouho. Dokonce jsem jednou malovala na pětimetrovou plochu, což trvalo celý rok. Paradoxně mi častokrát nejvíce dají zabrat ty nejmenší rozměry.
V jednom rozhovoru jste řekla, že vaše práce je vysněným jevištěm. Můžete objasnit, co to znamená?
Že můžu dělat cokoliv. V obrazech vidím příležitost svobodného vyjádření. V hlavě se mi toho odehrává tolik, že se musím někde vyjádřit, a nejlíp mi to jde právě na plátně.
Působíte ve střední Evropě, znáte nějaké české umělce?
Ano. Asi nejzajímavější je pro mě momentálně tvorba Anny Ruth.
Jak vidíte propojení umění a trhu?
Existence nějaké formy trhu s uměním je důležitá v každé zemi, ale zároveň se trh a umění mohou navzájem ničit. Obchodní myšlení je pro umělce těžké, protože jejich práce není o penězích, ale o tvorbě. Momentálně se mi daří malbou uživit, ale vím, že to není samozřejmost.
Jaké máte plány do budoucna?
Neplánuji příliš dopředu, protože umění je neustálý vývoj. Stále hledám nové cesty a nevím, kam mě dovedou. Možná se má postava změní, možná zmizí. Můj cíl je tvořit a ukazovat svoji práci co nejširšímu publiku. Třeba i doma v Koreji své rodině.