Vakcína. Očkování. mRNA. DNA. SARS-CoV-2. To teď posloucháme a čteme všude možně pořád dokola. Od vysoce odborných statí až po hoaxy nejhrubšího zrna. Až nám z toho jde i hlava kolem. Spoustě věcí, odborných názvů či souvislostí příliš nerozumíme, nevíme, co si o tom myslet. Vědcům, lékařům a dalším expertům můžeme sice věřit, že to, co tvrdí, je pravda, ale velice často ani moc nevíme, co přesně nám to vlastně vykládají. Co si pod tím máme představit. A i kdybychom to my sami uměli, jde to vůbec – i za cenu velkého zjednodušení – převyprávět a vyložit jiným tak, aby tomu porozuměl úplně každý? Dobrá zpráva zní, že ano. Je to možné. Tak pojďme na to.

Když se nějaký vědec v televizi nadechne a spustí něco jako: „mRNA vakcína bude sloužit ke stimulaci a namnožení T lymfocytů specifických pro hlavní protektivní virové antigeny a také například k expanzi T-buněk ex vivo…“ zalapáme leda tak po dechu a vyhrkneme: Cože? Z takových promluv jsme povětšinou lidově řečeno jeleni, to si přiznejme. Na to, aby v tom kdekdo měl značný guláš, ale samozřejmě vůbec nemusí být žádný hlupák. Kdo si pamatuje alespoň něco ze školní biologie, asi přinejmenším matně tuší, o co tak v základu může jít. Ale to bohužel nestačí. Většina z nás se v tom beznadějně ztrácí, natož abychom to celé uměli shrnout a srozumitelně přetlumočit někomu jinému, stejnému laikovi, jako jsme my sami. A zbavit ho obav pramenících prostě jen z nedostatku srozumitelných informací.

Pro začátek pár těch tolik skloňovaných termínů: RNA je ribonukleová kyselina. Je to něco úplně jiného než DNA, kyselina deoxyribonukleová. A pak je tu ta poslední dobou hojně zmiňovaná mRNA, obsažená právě ve vakcínách Pfizer a Moderna. Zkratka pochází z angličtiny, ve které se této molekule říká messenger RNA, což lze do češtiny přeložit jako kurýr, posel, poslíček kyseliny ribonukleové. Ten běhá po těle a roznáší předpisy na výrobu různých bílkovin podle potřeby. V žádném případě nám ale nemůže „vlézt“ do buněčného jádra a tam něco nekalého provádět s naší DNA.

Jak vakcína funguje a co se začne dít po vstříknutí látky do těla

Nejdřív si musíme připomenout, co se stane, když do organismu proniknou bakterie, viry nebo cokoli jiného, co tělo vyhodnotí jako nežádoucího nepřítele, a to přirozenou cestou. Buňky imunitního systému vyhlásí při takové invazi poplach, armádní mobilizaci a zaútočí. Než ale začnou vítězit, a nepřítel, v tomto případě virus, začne podléhat, nějaký čas to trvá. Tak jako ve skutečné armádě musejí buňky nejdřív vyhodnotit, na které místo na těle nepřítele zacílí. Podle toho začnou s produkcí látek, které mu teprve dají co proto. Mezitím se ale virus v těle množí – okupační armáda se rozlézá po bojišti a nám je špatně až běda.

Koronavirus, ten původce onemocnění covid-19, má po celém svém povrchu, jak už jsme viděli na spoustě ilustrací, jakési pacičky, proteinové výběžky, které tvůrci vakcíny prohlásili za vhodné místo k útoku. A to proto, že právě pomocí tohohle proteinu nám „leze“ do buněk, kde se replikuje, čili rozmnožuje. Jinde a jinak to dělat nemůže. Mimo buňku se nerozmnoží a hyne.

Vědci tedy prozkoumali RNA koronaviru, což je jakási kniha receptů, ve které si nalistovali předpis na výrobu právě toho „pacičkového“ proteinu. A vytvořili jeho mRNA verzi čili poslíčka, který buňkám donese informaci o tom, co mají vyrábět. Pacičky. Žádnou část viru vakcína neobsahuje. Nemůžeme se z ní tedy nakazit. Obsahuje zkrátka pouze předpis, pokyn, co dělat. Buňky ho vezmou jako recept na bábovku, co přijde poštou od babičky, zatímco celou bábovku obálka neobsahuje. A pár proteinových paciček – pro nás naprosto neškodných – podle receptu na svém vlastním povrchu „upečou“. A teď to začne.

Imunitní systém se vyděsí. Co je to tady za ohyzdné ježaté potvory! Pomoc, koroňák! pomyslí si, protože nepozná, že to žádný pravý „koroňák“ není. A tak zahájí masivní útok na domnělé vetřelce. Ne ovšem na samotné buňky, toho se nebojme. Cílí výhradně na ty zatracené výběžky z koronavirova proteinu. Jak už jsme řekli, chvilku trvá, než zvolí a vyrobí nejvhodnější zbraně. A pak už to jde ráz na ráz, pak už imunitní buňky protein koronaviru drtivě převálcují a vypráskají. Při té bitce se roztrhá a zničí i ten recept na pečení výběžků a z těla zmizí všechno, úplně všechno, co se do něho vstříklo. K čemu to ale pak tedy bylo, když je všechno pryč a ještě k tomu to bylo jenom „jako“?

A tady je ten vtip, v tom je to nejlepší. Protože i když papír od babičky ztratíte, recept si zapamatujete, takže bábovku kdykoli poté upečete už sami. A právě tak si tzv. paměťové buňky imunitního systému od té doby pamatují, co to vyrobily a jak a na koho úspěšně zaútočily. Agresora už taky naše buňky bezpečně poznají a dobře si vzpomínají, jak vypadá a co mají dělat, kdyby se zase objevil. A přesně to taky udělají v případě, že už to nebude jen jako, ale do těla nám pronikne skutečná nálož nefalšovaného škodlivého koronaviru. Jó, to už známe, tenhle ježatý grázl tady už jednou otravoval, řeknou si, jen ho zpozorují. A jak odtud mazal! A protože už ho znají, vědí, jak na to, nasadí tak rychlý a účinný útok, že se virus nestačí ani ohlídnout, natož nám nalézt do buněk, namnožit se v nich a skolit nás do postele nebo nedejbože dokonce na JIPku s ventilátorem.

Ale co když mi to změní DNA?

Tak toho se nikdo bát nemusí. Nezmění. Proč nám do naší DNA čili do buněčného jádra žádná očkovací látka proniknout nemůže, lze dobře objasnit na příkladu.

Každou naši buňku si můžeme představit jako budovu přísně chráněné organizace obehnanou vysokánskou, hladkou nepřekonatelnou zdí. V samém srdci té budovy je nedobytný trezor. A poslíček – messenger, mRNA, pamatujete, že jo? – běhá mezi buňkami a roznáší recept na výrobu těch jakože koronavirových paciček, o kterých jsme už mluvili. Doručí ho přesně tam, kam má, aby buňky imunitního systému mohly zaútočit. Do centra žádné z těch pevností-buněk ale v žádném případě pouhý poslíček vstoupit nemůže. Natož aby se dostal do samého velína, vlámal se do trezoru, začal vytahovat důležité dokumenty, receptury, mačkat tlačítka a něco měnit. Není to zkrátka možné právě tak, jako nikomu do zítřka nemůže na čele vyrůst druhý nos nebo slunce ráno nevyjde na západě. Takhle věci prostě nefungují.

Ostatně, molekul RNA, podobných těm podaným ve vakcíně, míváme běžně v buňkách spousty. Například když chytíme úplně obyčejnou rýmu. I v tom případě nám RNA viry nalezou do buněk, kde se vesele množí. Kdyby nám ale někdo řekl, že při rýmě hrozí veliké nebezpečí, jelikož její viry nám můžou změnit DNA, nejspíš bychom si nad takovým nápadem poklepali na čelo. A právem, protože nic jiného než kolosální nesmysl to není. Všechno se totiž odehrává v cytoplazmě, což je vlastně tekutý obsah buňky – s výjimkou jádra. Buněčné jádro, ten trezor, ve kterém je uložena chráněná DNA, tak naprosto spolehlivě zůstává netknuté.

Zda se nechat, či nenechat očkovat, to jistě musí zůstat na každém z nás. Každý ať se rozhodne podle vlastního uvážení a ze své svobodné vůle. Ale právě proto je dobré, aby co nejvíc lidí mělo pro své rozhodování v tak důležité věci co nejvíc srozumitelných a pravdivých informací. Protože jak známo, s nepochopitelnými, mylně vyloženými či přímo špatnými informacemi můžeme dělat jen špatná rozhodnutí.

Autorka je řadovou členkou TOP 09