Komunistického činovníka a exponenta sovětsko-ruského imperialismu Klementa Gottwalda nemusíme široce představovat, jeho zločiny jsou dostatečně známé. Do KSČ vstoupil hned po jejím založení v roce 1921, už v letech 1926–1929 pracoval v pražském sekretariátu a od roku 1928 byl členem výkonného výboru Kominterny, která byla nástrojem propagandy a imperiální politiky SSSR. V roce 1929 se ujal vedení KSČ a zároveň byl zvolen poslancem Národního shromáždění, v němž útočil proti Československu a demokracii. V kritickém roce 1938 sice podle sovětských instrukcí podporoval obranu republiky, avšak po Mnichovu odešel do exilu v Moskvě, kde až do roku 1941, v duchu trvajícího německo-sovětského spojenectví, stál mimo zahraniční československý odboj. Po útoku nacionálně-socialistického Německa na Sovětský svaz se jeho skupina proměnila v nástroj sovětské imperiální ingerence ve střední Evropě.

V roce 1945 se stal místopředsedou vlády a po volbách roku 1946 jejím předsedou. Gottwaldova KSČ byla vůdčí stranou Národní fronty, reprezentující invalidní demokracii třetí republiky, jejímž prostřednictvím a s podporou značné části veřejnosti i prezidenta Beneše a ostatních politických stran prováděla sovětizaci československé společnosti. V únoru 1948 převzala KSČ moc ve státě a v témže roce se Gottwald stal „prvním dělnickým prezidentem“ čili místodržícím v československé gubernii sovětsko-ruského impéria řízeného brutálním tyranem Stalinem.

V roce 1947 čili před pětasedmdesáti lety se v západní Evropě hodně hovořilo o evropské integraci, takže se mnozí novináři dotazovali premiéra Gottwalda, jaký je jeho postoj. Když se jej v červnu 1947 ptal dopisovatel řeckého komunistického listu Rizospastis na projekt evropské federace, Gottwald odpověděl: „Československo nepociťuje potřebu nějaké takové federace.“ A na podobnou otázku a vznik tzv. bloků v Evropě reagoval v září 1947 pro indický čtvrtletník India and World Affairs neméně lakonicky: „Jakékoli pokusy o politické, hospodářské nebo kulturní dělení Evropy na východní a západní jsou snahou reak­ční, neboť brzdí úsilí o spolupráci a dorozumění mezi národy, brzdí znovuvýstavbu Evropy, brzdí budování míru.“

V prosinci 1947 následoval rozhovor pro americkou agenturu…