Andrej Babiš (ANO) řečnil v únoru 2025 na sletu Patriotů pro Evropu. FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
KOMENTÁŘ / Zdá se, že Andreje Babiše trochu znervózňuje poslední vývoj volebních preferencí. Sny o jednobarevné vládě složené z poslušných obdivovatelů jeho vůdcovských kvalit se rozplývají, když už další průzkum v řadě potvrdil, že ANO by ke složení vlády potřebovalo SPD Tomia Okamury, a navíc ještě jednu krajně nacionalistickou stranu – buď Stačilo!, nebo Motoristy. To je pro Andreje Babiše, který chtěl vždycky všechno jen pro sebe, poněkud děsivá představa.
Spojení s Okamurou Babišovi nepřinese jen komplikace s dalším kohoutem na stejném smetišti, ale poškodí i mezinárodní obraz Andreje Babiše, který přes svoji problematickou minulost, obdiv k Trumpovi a spojenectví s nacionálně-populistickými stranami v jedné evropské frakci chce vypadat jako seriózní evropský politik.
Aby zintenzivnil mobilizaci svých voličů, uchýlil se Babiš k nové předvolební taktice. Poté, co příliš nezabralo jeho – jistě upřímně míněné – varování před novou totalitou (kdo jiný by měl vědět o totalitě více), začal v jednom rozhovoru pro TN.cz tajemně naznačovat, že vláda Petra Fialy se možná bude snažit zvrátit volby nedemokratickým způsobem. „Pan Fiala tvrdí, že bude mít 30 procent, takže možná ví něco, co my nevíme, Bůh ví, tak se podívejte na Rumunsko, na Le Penovou, oni hrají o všechno,“ tvrdil bývalý registrovaný agent StB. Podobné temné náznaky vládního spiknutí proti opozici se objevily i na facebookovém profilu předsedkyně Trikolóry Zuzany Majerové. Vláda prý mluví o ovlivňování voleb z Ruska, z čehož vyplývá, že se chystá rumunský scénář.
Oba tyto výkřiky nejvíce vypovídají o uvažování autorů samotných. Situace před prvním kolem rumunských prezidentských voleb byla krajně podivná a úspěch dříve téměř neznámého kandidáta byl výsledkem masivní kampaně na sociálních sítích. Rozhodnutí rumunského ústavního soudu o vyřazení krajně pravicového prezidentského kandidáta z druhého kola bylo sice mezním řešením, ale existovalo dost přesvědčivých důkazů o tom, že nečekaný úspěch Georgesca v prvním kole voleb byl možný jen díky podpoře z Ruska.
Srovnávat to se situací u nás lze těžko, navíc náš Ústavní soud je jednou z mála skutečně nezávislých institucí v zemi a podobného rozhodnutí by v jeho případě bylo těžko možné dosáhnout. Upřímně řečeno, Fialova vláda si není schopna poradit s mnohem méně komplikovanými záležitostmi, než jakou představuje útok ruských hackerů a tajných služeb na naše volby.
A argumentovat případem Marine Le Penové je už zcela mimo. Francouzský soud ji potrestal za zcela nepochybně prokázanou zpronevěru ve výši 470 tisíc eur, když Le Penová platila zaměstnance své strany penězi, které byly určeny na financování asistentů v Evropském parlamentu. Le Penová dostala trest, jaký by dostal každý jiný francouzský občan. Babiš a jiní kritici francouzské soudkyně by měli vysvětlit, zda podle nich mají být soudy k politikům benevolentnější než k jiným občanům, zvlášť když se chystají kandidovat na prezidenta. Babišovi by se to jistě líbilo, i když on sám si na české soudy rozhodně nemůže stěžovat.
Zkusme si představit, jak by soud s Le Penovu dopadl u nás. Trval by 20 let, soudy by si ho mezi sebou přehazovaly jako horkou bramboru, každý soud by rozhodl jinak, jedny soudy by těm druhým rozhodnutí vracely, ale nikoli kvůli meritu věci, ale kvůli procesním pochybením. Nakonec by po dvaceti letech odsouzena nebyla, protože by případ byl promlčen.
Babišovy tajemné spekulace můžeme samozřejmě odbýt tím, že podobné ničím nepodložené narážky na údajné nepravosti a za vlasy přitažené spekulace jsou výsadou populistů a nacionálních extrémistů. Ovšem zasévat do mysli národa, který si libuje v konspiračních teoriích, temné náznaky o nekalých manipulacích demokraticky zvolených politiků, je dost nezodpovědné, protože to u části veřejnosti otevřené konspiračním teoriím vyvolává spekulace o prohnilosti celém systému parlamentní demokracie, a tedy i o potřebě ji nahradit autoritativní vládou pevné ruky. To všechno Babiš samozřejmě ví, přesto následuje příklad likvidátora liberální demokracie Donalda Trumpa.
Před volbami se Andrej Babiš přitom ještě relativně drží na uzdě. Například se pořád mírně distancuje od Tomia Okamury a dalších nacionálních extremistů. Ale po volbách se bude moci vydat ve stopách Donalda Trumpa a přizpůsobovat demokratická pravidla svým zájmům a potřebám. Bohužel podobnými excesy Babiš jen potvrzuje, že se zařadí po bok Viktora Orbána, Roberta Fica a předsedy rakouských Svobodných Herberta Kickla čili do tábora zastánců tzv. „neliberální demokracie“. Ti všichni budou společně s Marine Le Penovou a jejím Národním sdružením tvořit nacionalistickou internacionálu, která se bude snažit oslabovat EU a otevírat dveře ruskému vlivu. Bohužel to vypadá, že mu v tom není nikdo schopen zabránit.
