Zlín, odkud Václav Staněk pochází, je skrznaskrz protkán odkazem Tomáše Bati. Není divu, že mu neunikl ani zakladatel firmy Vasky, české značky obuvi. Už od puberty věděl, že chce podnikat. „Toužil jsem dělat něco, co za sebou zanechá stopu. Doslova,“ říká mladý podnikatel. Firmu založil těsně po oslavení osmnáctých narozenin. Dnes, po osmi letech, prodá dvě stě tisíc párů bot ročně. Ve výrobě se vrací k řemeslnosti a původním technikám. „Dělám všechno pro to, aby se i za třicet let vyráběly v Česku boty,“ zdůrazňuje. Minulý rok koupil značku ikonických českých tenisek Botas, které chce dostat do světa.

Firma Vasky proslula modelem takzvaných farmářek, které jsou i dnes jejím nejprodávanějším párem obuvi. Kromě těchto kožených bot se jejich repertoár během let rozšířil až po letní pantofle. Václav firmu založil s kapitálem ve výši třiceti tisíc korun. Zpočátku to nebylo lehké, ale jak sám říká, i negativní zkušenosti jsou součástí života. „Pokud je vám osmnáct a vypadáte jako já, tedy jste blonďák menší postavy, kterému byste řekli sotva patnáct, musíte počítat s tím, že vás spousta lidí nebude brát vážně,“ vypráví Václav.

Brzy pochopil, že pokud je obchod výhodný pro obě strany, budou ho brát vážně i navzdory jeho mladému věku. V začátcích a možná i dodnes mu pomáhá, že má jasný cíl a je přesvědčený, že vše dobře dopadne. Jeho cílevědomost potvrzuje i rytina na hodinkách, kde má napsáno 86 400, což je počet sekund v jednom dni. „Připomíná mi to, abych využil každou sekundu naplno.“

Co chceš, to můžeš. Ale za jakou cenu

Kromě bot se v dětství vrcholově věnoval atletice. Kolem osmnácti let, kdy se rozhodl založit Vasky, toho měl denně na programu opravdu hodně. Do jeho rutiny bylo nutné započítat trénink pětkrát týdně, blížící se maturitu a dlouhé noci s papírováním a hledáním nových možností výroby bot. Stres, nedostatek spánku a celkové vyčerpání si nakonec vybraly svou daň. Den po převzetí ocenění za nejlepšího sportovce Zlínského kraje do osmnácti let odvezli Václava do nemocnice, kde mu diagnostikovali cukrovku prvního typu.

Dále čtěte

Luxusní vůně s českým srdcem. Příběh parfémů, které se prodávají po celé Evropě i v Saúdské Arábii

Parfumérský dům Pigmentarium vznikl v roce 2018, když uvedl svoji první vůni Ad Libitum, tedy dle libosti, která definovala, čím…

„V nemocnici jsem měl spoustu času na přemýšlení. Jedinou zábavou byla televize, kde moji spoluležící sledovali Ordinaci v růžové zahradě,“ směje se. Nicméně své priority si ustanovil poměrně rychle. „Přestože jsem atletiku miloval, vyhodnotil jsem, že svou budoucnost vidím spíše v podnikání,“ vzpomíná Václav. Od té doby veškerou energii ze sportu přenesl do budování vlastní firmy. „Když se mě dneska zeptáte, jestli všechno zvládám, tak ne, nezvládám. Pokud ale přijmete fakt, že nejde stíhat a zvládat všechno, budete žít spokojený život,“ tvrdí Václav.

Tomáš Baťa se stal Václavovi inspirací nejen kvůli podobnému podnikatelskému záměru, ale především tím, jaký byl člověk a lídr. Nejvíce ho na něm fascinuje schopnost inovace a komplexnost jeho byznysu. „Baťa prosazoval heslo náš zákazník, náš pán, kterým se všichni podnikatelé řídí dodnes. Nejvíce mě však inspiroval životními principy,“ objasňuje Václav. Mezi jeho nejoblíbenější patří Co chceš, to můžeš. Václav však citát postupem času upravil na: Co chceš, to můžeš, ale za jakou cenu.

Zlaté české ručičky

Kromě e-shopu má dnes kamenné prodejny v Praze, Brně, Zlíně, Olomouci, Ostravě, Hradci Králové i v Plzni. S úspěchem značky souvisí lokální výroba a zájem o rukodělnost. „Po pádu předchozího režimu se otevřely dveře zahraničním výrobcům a nahrnuly se k nám produkty z Asie. Není divu, že o ně byl takový zájem, jelikož byly mnohem levnější než to, co se vyrábělo v Česku. Lidé si neuvědomovali, jaký dopad má jejich výroba na životní prostředí,“ komentuje Václav. Až v posledních deseti letech se ve větším začalo řešit, odkud produkty pocházejí a kdo je vyrábí. „Určitým způsobem k tomu přispěl i covid, který nám ukázal, že je dobré mít vlastní zdroje,“ uvažuje.

Vasky se šijí v Česku a na Slovensku. Kůže, z níž je většina jejich repertoáru vyrobena, pochází z evropských zdrojů. „Používáme i novější technologie, ale náš nejstarší stroj má osmdesát osm let. Inovujeme a zároveň se snažíme zachovávat tradici, která se nám často ukázala jako nejspolehlivější,“ tvrdí Václav. Problém je však se ševci, kteří se u nás v posledních letech neměli šanci vyučit. Naštěstí pro Vasky se v příštím roce otevře na Zlínském technickém lyceu obor obuvnictví. „Doufám, že nalákáme budoucí studenty vidinou uplatnění třeba právě u nás,“ uvažuje Václav.

Kvalitní pár bot lze ručně vyrobit za dva dny. „Ve velkovýrobně slepí boty na stroji během pár minut,“ říká Václav. Vasky se na rozdíl od většiny bot jiných značek prošívají. „I když jsme částečně zavedli lepený způsob výroby, raději všechny boty ještě prošíváme po obvodu,“ upřesňuje. Kromě řízení firmy má pod palcem i většinu designu. Kvalitní obuv pozná na první pohled. Vše záleží na materiálu. Lidem se na boty samozřejmě dívá. „Denně potkám několik vasek i botasek,“ říká. A není divu. Devadesát pět procent obratu tvoří v Česku, takže každý padesátý Čech si u nich každoročně koupí nějaký produkt.

Zůstane to v rodině

V minulém roce koupil legendární českou firmu tenisek Botas. Její vedení pak předal svému bratrovi Vítovi. „Každý projekt, který má mít dlouhodobé trvání, vyžaduje stoprocentně fokusovaného člověka. Říkám tomu srdíčko a mozeček. U mě je to Vasky, tudíž jsem se rozhodl vedení Botas předat bráchovi,“ upřesňuje Václav. Vít byl vedoucím pražské prodejny na Příkopech, která se pohybovala v obratu desítek milionů korun, tudíž věděl, že vedení značky zvládne. Že šlo o správnou volbu, potvrzuje i obrat, který už letos v červnu přeskočil ten loňský.

S teniskami s ikonickým designem z devadesátých let mají velké plány. Botas je spíše lifestylovou značkou, kde se kromě obuvi budou soustředit i na oblečení. Pár dní po našem rozhovoru odlétají do Japonska, kde chtějí tenisky představit tamnímu trhu. Letos znovu otevřeli prodejnu u Václavského náměstí a vydali kolekci s jedním z největších prodejců tenisek, s Footshopem. Právě tato spolupráce vyvolala velkou mediální a veřejnou debatu, především díky marketingové kampani, která ji doprovázela.

Letos na jaře totiž někdo posprejoval pražskou prodejnu Footshop na Příkopech nápisem Ševci nemaj co žrát. Footshop je shit. Po několika dnech popírání, a dokonce i ostrých diskuzí na sociálních sítích mezi Václavem a majitelem Footshopu se ukázalo, že šlo o marketingovou kampaň, jež představila novou kolekci vzniklou jako spolupráci mezi těmito dvěma značkami. „Nápad vzešel od bráchy. Chtěli jsme dostat k mladým lidem téma ševcoviny a řemesla. Součástí kampaně bylo dražení limitované kolekce, jejíž výdělek šel na podporu zlínského lycea,“ říká Václav. Za Vasky by si podobnou akci podniknout netroufl. Botas je ale hravější, mladistvější. Obě firmy jsou však propojené nejen díky rodinným vztahům, ale také výrobnou.

Dále čtěte

Z kanceláře ke kavárnám. Lukáš Žďárský proměňuje staré prostory ve vyhledávaná místa

Původně pracoval v kanceláři a jak sám říká, seděl za počítačem a nic z toho. Když měl příležitost zkusit vybudovat něco vlastního,…

Na expanzi do zahraničí se připravuje od založení firmy. „Vzhledem k tomu, že za sebou Vasky má velice úspěšné dva roky, cítím, že letos je ten správný čas, kdy bychom do toho měli pořádně šlápnout. U Botas se na to chystáme co nejdříve, protože aktuální nejpopulárnější tenisky na světě jsou adidasky modelu Samba a Gazelle, které se těm našim velice podobají,“ tvrdí Václav.

Kromě vasek je Václav zakladatelem firmy Bagind, jež se soustředí na výrobu kožené galanterie. Ve dvaceti letech spoluzaložil Wuders zaměřenou na ruční výrobu dřevěného nábytku, má marketingovou firmu a s kamarádem provozuje malý penzion. Dohromady mají jeho firmy hodnotu okolo tři sta milionů korun. I když se od sebe liší, všechny spojuje lokální výroba. Sám nosí kromě vasek a botasek i jinou obuv, a to především na sport. „Jednou z největších výzev je vyrobit v České republice kvalitní běžecké boty. Makáme na tom a doufám, že se nám to v příštím roce podaří zrealizovat,“ říká Václav.