Karel Schwarzenberg FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
NÁZOR / S pohřbem knížete Karla Schwarzenberga vybublala v příslušných vrstvách české společnosti neuvěřitelná nenávist, závist a zášť. Malí človíčkové se předhánějí v tom, kdo si na mrtvého lépe plivne. Kníže se i po smrti stal zrcátkem čecháčkovské malosti.
Karel Schwarzenberg byl gentleman a mimořádná osobnost nejen celý život, ale i po smrti. Jeho přání, aby lidé místo nákupu kytic na jeho pohřeb poslali peníze na pomoc Ukrajině, je gesto šlechtice. Možná právě proto se jeho pohřeb stal tématem, kde se proti němu statečně vymezují malí upatlaní lidičkové napříč českou politickou scénou i veřejností. Pojďme si projít ty nejodpornější hejty na téma pohřbu knížete.
Plivance zleva
Pan Matěj Stropnický, levicový politik a vlastník zámku, vstoupil do povědomí veřejnosti jako jedna polovina „husté dvojky“, která přepadala firmy, zda někoho nezaměstnávají nelegálně. Rovněž upoutalo, že vystupoval se soudružkou Konečnou, poslední komunistkou s nějakou politickou funkcí. Své třídní cítění a nefalšovanou třídní nenávist nezapomněl vyventilovat i v souvislosti s úmrtím knížete Karla Schwarzenberga.
Na facebook ze svého zámku napsal: „Von snad umřel král?! Po úmrtí Karla Schwarzenberga jsem využil příležitost mlčet a té se přidržím i nadále. Tohle tedy není poznámka k němu, ale k té šlechtické, ba vskutku královské pompě, které se jeho odchodu dostává. Je to nedemokratické, nerepublikánské a smrdí to nejhlubším reakcionářstvím. V téhle zemi díky Masarykovi s Benešem neexistují žádná knížata, žádná šlechta, žádná panství v jejich majetku. Vždycky, když něco takového napíšete, je to dezinformace. Umřel člověk, ne král, milá média.“ Myslím, že bychom za to měli Matěji Stropnickému poděkovat.
Jasně doložil, jaký je rozdíl mezi zámeckým pánem (kterým byl Karel Schwarzenberg) a zámeckým soudruhem.
Plivance zprava
Pan Petr Štěpánek se prezentuje jako pravicový rocker, který má blízko Václavu Klausovi. Jeho plivance na pohřeb knížete lze tedy považovat za ukázku „pravičácké“, ale spíš v tomto případě tragédské nenávisti.
Štěpánek na facebook v souvislosti s pohřbem knížete napsal: „Platí to vždy a všude. Když je něčeho moc, je toho příliš. O mrtvých jen dobře, ale tomu, co se děje okolo úmrtí Karla Schwarzenberga, chybí elementární uměřenost. Zdejší pseudoliberální kavárna a s ní propojená média hlavního proudu prostě neznají míru. Nikdy a v ničem. Nejvíc tím škodí samy sobě, a navíc – paradoxně – i objektu své adorace. Měli jsme a máme stovky poslanců a senátorů, měli jsme a máme desítky ministrů či předsedů různých politických stran. Mnozí z nich již zemřeli a byli to rovněž osobnosti a měli rovněž nejrůznější zásluhy. I hříchy. Ale takové pohřební bakchanálie okolo jejich odchodu nikdo nikdy nerozpoutal. Nechť Karel Schwarzenberg odpočívá v pokoji, ale sorry, nebyl to ani prezident, ani Karel Gott. Ono klasické „všeho s mírou“ by mělo platit i v jeho případě. Pro ty pomalejší ještě dodávám, že tenhle post není o Karlu Schwarzenbergovi, nýbrž o jeho nekritických a nesoudných pohrobcích. A propos, vybírat u rakve peníze na válku je chucpe.“
Chudák pan Štěpánek doložil, že vůbec nic nechápe. Vyzvat, aby peníze místo na kytice k jeho rakvi je lidé dali na pomoc zemi, která se brání útočné válce imperialistického Ruska, je mimořádně ušlechtilý, gentlemanský počin. Podle pana Štěpánka je to chucpe. Pro mne zase je chucpe srovnávat diplomata celoevropského významu jako Karel Schwarzenberg s popovým zpěvákem Karlem Gottem. Ale jak je pan Štěpánek ještě padesát let poté, co rock vyšel z módy, rockerem, tak se mu to asi už trochu plete.
Pohřeb knížete Schwarzenberga mu zjevně nedával spát velmi razantně – věnoval mu postů několik. Cituji další: „Tak, přátelé, jestli to ještě nevíte, Karel Schwarzenberg byl ‚šlechtitel našeho veřejného života a vychovatel soudobých Čech‘. Ve svém kázání to tvrdil páter Halík. No, nevím… Já si hlavně myslím, že to fakt není dobrý nápad učinit hlavním řečníkem na zádušní mši zrovna Belzebuba převlečeného za Halíka, neboť Karel Schwarzenberg daleko spíše než vychovatel a šlechtitel byl normální smrtelník, jemuž nic lidského nebylo cizí.. A takovému člověku se nemůže stát nic horšího, než když nesoudný politický tlučhuba v kněžském rouchu z něho dělá etalon morálky. A ještě do toho přimotá Putina s Orbánem. Fakt běs! Je to pak jen a jen hloupé, směšné a kontraproduktivní.“
Ano, pro rockery je kněz Belzebubem. A ti nejzasloužilejší metálisti dokonce nosí kříž obrácený „hlavou dolů,“ a chápou to jako hrdinství. Není to hrdinství, je to zastydlá puberta. Ale pro rockera uznávaného mezi Institutem Václava Klause a hospodou U Debilů musí být popularita zesnulého knížete skutečně traumatizující – tak to musíme panu Štěpánkovi prominout.
Plivance z lidu
Soudruh Stropnický zleva a pan Štěpánek zprava představují elitní plivance. Nesmíme však vynechat plivance vskutku lidové. I ty jsou zvučné. Řadoví diskutéři z facebooku:
Andreas Anders: „Šlechtic, na němž nebylo šlechetného zhola nic už na svých opulentních lovech, (z nudy i potěchy nezletilých holek), aspoň pro teď a tady dolovil. Pravdou je, že byl to vlastenec, jde jen o to jaké země… Nicméně s Vaškem Benešovy dekrety zdárně a nehanebně prolomil, tak se po prokazatelné kolaboraci s nacisty k vlastní zemi chová pouze a jen pravé hadí sémě! Jezuitovi nechal instrukce ohledně pohřbu, bude to velká židozednářská sláva a poddaní půjdou pěkně smutní v proudu. Když rituál, tak ať i Belzebub uchvácený kýčem hysterie lobotomovaných mává… Hlupci pláčou, jeden z elitářů zhynul, co si počnem, coby chvíli nezadaní otroci? Na chléb z ukrajinské mouky namažte si želírovanou marmeládu. A truchlete, třeba i týden dlouho do noci!“
Petr Aviatik-Markvart: „Pohřeb, zvláště uspořádaný v metropolitní katedrále má být důstojným rozloučením se zesnulým a křesťanským obřadem. Nemá být rozhodně ani politickou agitkou, ani festivalem sebeprezentace pochybných duchovních, či obskurních kariéristů ve veřejných funkcích. Pokud to rodině zesnulého nevadí, mělo by to být alespoň otázkou dobrého vkusu v sakrálním prostoru nad hroby českých králů a římských císařů.“
Lukáš Belička: „Když umřel v KLDR Kim Čong-Il, zavíralo se do táborů, když někdo málo plakal. Mám pocit, že jistí liberální „demokrati“ by to nejraději zavedli i zde.“
Lid i lidové elity odprava doleva ukazují tu nejčistší závist, jakou dokážou sociální sítě vydestilovat. Karel Schwarzenberg se tak ještě po smrti stal zrcátkem čecháčkovské malosti. Malí človínkové se předhánějí, kdo na něj – když už je po smrti a oni si troufnou – nejlépe plivne. Myslím, že by se tomu Karel Schwarzenberg s opravdovou chutí zasmál.
