Jiří Šedivý působil mimo jiné i jako náměstek generálního tajemníka NATO FOTO: European Defence Agency / se souhlasem
FOTO: European Defence Agency / se souhlasem
Poněvadž se v Česku nyní v souvislosti s prezidentskou volbou hojně diskutuje úloha generála Petra Pavla v administrativě NATO a zaznívají hlasy, že Vojenský výbor NATO, jehož byl předsedou, je jen jakýmsi nevýznamným poradním orgánem, požádali jsme šéfa Evropské obranné agentury Jiřího Šedivého o rozhovor pro náš deník FORUM 24. Jiří Šedivý je předním českým expertem na alianční problematiku, a tudíž přesně popsal, jak například funguje Vojenský výbor NATO v otázce přístupu k utajovaným informacím.
V českém veřejném prostoru se aktuálně hodně diskutuje o významu funkce předsedy Vojenského výboru NATO. Jaká je vlastně úloha Vojenského výboru?
Především je dobré si připomenout, že Severoatlantická smlouva, kterou byla v roce 1949 ustavena Severoatlantická aliance, zmiňuje pouze dva orgány k naplňování smluvních cílů: Radu, tedy výbor složený z politických zástupců smluvních stran, a „obranný výbor“ (vojenští zástupci, dnešní Vojenský výbor), který doporučuje opatření k realizaci článku 5, tedy závazku ke kolektivní obraně. Kolem těchto dvou orgánů pak začali spojenci na počátku padesátých let budovat organizaci, tedy ono „O“ ve zkratce NATO.
Vojenský výbor má roli nezastupitelnou, vydává prostřednictvím svého předsedy hodnocení a doporučení k naplňování politických rozhodnutí spojenců a „překládá“ tato rozhodnutí do vojenských směrnic a cílů obrany (včetně zahraničních operací) pro vrchní velení NATO.
Jeho předseda je zodpovědný za dosahování konsensu, tedy hledání shody k těmto cílům mezi vojenskými zástupci. Je současně hlavním vojenským poradcem generálního tajemníka NATO, účastní se jednání Severoatlantické rady na všech úrovních, od základní velvyslanecké až po summity hlav států a šéfů vlád, velice často vstupuje do debaty a sděluje vojenská doporučení k politickým záměrům.
Jak vznikají národní nominace na pozici předsedy Vojenského výboru NATO? Můžete alespoň částečně nastínit proces výběru kandidátů a následné volby?
Kandidáta obvykle navrhuje ministerstvo obrany, pak jej schvaluje a nominuje vláda daného státu. Proces je to velmi neformální, neexistuje něco jako „přihláška“, nominující stát dá svůj záměr na vědomí ostatním. Pak nastává několikaměsíční lobbování za kandidáta, protože je to funkce volená – náčelníci generálních štábů (velitelé obrany spojenců) si volí jednoho ze svého středu, aby tři roky předsedal jejich výboru, tedy jim samotným.
Jak důležitý je Vojenský výbor NATO z hlediska přístupu k (utajovaným) informacím, například o jaderných zbraních, které jsou v kompetenci tzv. NATO Nuclear Planning Group?
Skupina pro jaderné plánování (NPG) je v zásadě Severoatlantická rada minus Francie, která se od roku 1966 neúčastní společného jaderného plánování a zachovává si v tomto ohledu plnou rozhodovací nezávislost. Může se scházet na různých úrovních, od pracovní přes velvyslaneckou až po ministry obrany. Musíme být opatrní ve formulacích ohledně „kompetence“ vůči jaderným zbraním USA a Velké Británie, které zůstávají v posledku v národní rozhodovací kompetenci jejich vlastníků. NPG nicméně formuluje a vydává politické směrnice v této oblasti, a to zejména ohledně celkové pozice Aliance v kontextu jaderného odstrašování a k tzv. signálům Aliance v tomto směru.
Diskutuje také otázky kontroly šíření jaderných zbraní a materiálů nebo problematiku jaderného odzbrojení. Jde o nejcitlivější alianční téma, včetně vysoké náročnosti dosahování shody mezi spojenci. Odborné poradenství Vojenského výboru a jeho expertů je zde tudíž klíčové. Když jsem v letech 2007–2010 pracoval ve funkci náměstka generálního tajemníka NATO pro obrannou politiku a plánování, měl jsem jadernou problematiku ve své gesci. Připravovali jsme podklady pro jednání NPG, předsedal jsem pracovním skupinám, kde spojenečtí odborníci předjednávali příslušné dokumenty a rozhodnutí. Pouze v tomto kontextu se můžete setkávat s dokumenty s vůbec nejvyšším stupněm utajení – Cosmic Top Secret.
Na české mediální scéně se aktuálně prosazuje představa, že Vojenský výbor NATO je pouze málo významné poradní grémium, které nemá vliv a o ničem nerozhoduje. Nepoškozuje to podle vás obraz Aliance u české veřejnosti?
NATO je politicko-vojenská organizace, veškerá rozhodnutí činí Severoatlantická rada, tedy vrchní politický orgán Aliance.
Role Vojenského výboru tedy je poradní, nicméně v žádném případě není „málo významná“. Naopak! Je klíčová k převádění politických rozhodnutí do všech oblastí vojenské obrany a vydávání směrnic pro vojenské velení NATO.
Jiří Šedivý je významný český politik, diplomat a odborník v oblasti bezpečnostní politiky a obranného plánování. Působil jako ministr obrany (2006–2007) a náměstek generálního tajemníka NATO (2007–2010). Posléze vykonával funkci náměstka ministra obrany (2010–2012) a jako velvyslanec zastupoval Českou republiku při NATO (2012–2019). Od roku 2020 je exekutivním šéfem Evropské obranné agentury v Bruselu.
