Nejprve – upřímnou soustrast jeho rodině a přátelům. A berme to všichni jako memento mori, vždyť před smrtí nás neochrání ani tři sta miliard korun.
Co všechno ovládal 68. nejbohatší člověk na světě? Nejdůležitější je fond PPF, kde držel 99 procent akcií. Prostřednictvím PPF ale vlastnil a ovládal (anebo jeho fond vlastní a stále ovládá) Českou pojišťovnu, eBanku, Home Credit, Air Bank, Zonky, TV Nova, O2, Sazku, Energetický průmyslový holding. Poslední velkou plánovanou akvizicí měla být Moneta Money Bank. Kellner se nedržel jen v České republice, jeho firmy působily na Slovensku, Ukrajině, Kypru, ale také v Rusku, Bělorusku, Kazachstánu a poslední dobou hlavně v Číně.
Musím připomenout, že s manželkou Renátou založil nadaci podporující vzdělání studentů ze sociálně znevýhodněného prostředí, ale také soukromé gymnázium v Babicích u Prahy pro nadané děti a mládež. A nelze opomenout ani financování výzkumu a vývoje léku na rakovinu. Finanční podpora Divadla Járy Cimrmana byla mnohým utajena, ale já osobně si jí vážím nad jiné.
Zajímavé je jeho srovnání s Babišem. Zjistíme, proč byl Kellner úspěšnější? Byl mnohem kultivovanější, vzdělanější a chápal taktiku win-win. Kde Babiš v okované rukavici dává najevo svou moc, hlasitě křičí a všem okolo sprostě nadává, tam Kellner potichu a v klidu tahal v zákulisí za nitky. Na rozdíl od Babiše nikdy veřejně neshazoval své spolupracovníky a kolegy, takže neměl nouzi o schopné zaměstnance. Babiš došel na viditelný vrchol, který se pod ním drolí, čímž ohrožuje jeho násilně hltaný majetek. Kellner stoupal pozvolna, ale nepřetržitě, a jen málokdy jeho zásah vyvolal pozornost a pozdvižení na veřejnosti. Snad jen jeho čínská stopa byla v médiích výrazná. Typický byl pro oba oligarchy už počátek jejich cesty. Jeden s tichou, ale zřetelnou státní protekcí zprivatizoval Českou pojišťovnu, druhý na fingované valné hromadě násilně převzal Agrofert.
O to víc byl ale Kellner nebezpečnější. Jeho vzestup byl spojen s oposmluvní politickou generací. Byl si toho vědom a o jeho lidské slušnosti, o vědomí loajality svědčí i dlouholetá a pravidelná podpora Institutu Václava Klause.
Jak takových výsledků zesnulý Kellner dosáhl? Zajisté schopnostmi, pílí a pracovitostí, ale nezapomínejme ani na jeho styky v politických kruzích a zákulisní jednání. Je otázka, nakolik ovládal Klause se Zemanem včetně jejich dvorních šašků. Možná se jen setkaly obchodní zájmy Kellnera a politická závislost Klause a Zemana ve stejném geopolitickém prostoru Kremlu a později Pekingu.
Každopádně Kellner přes svou zdůrazňovanou konzervativnost výrazně přispěl k východnímu směřování naší politiky, ekonomiky a orientálnímu chování našich současných vrcholných představitelů.
Co pro jeho impérium a pro ČR znamená jeho předčasný odchod? Vzpomeňme na leteckou nehodu Tomáše Bati, odchod jednoho člověka totiž neznamená nic. Zajisté dojde k dočasným turbulencím, jako je už probíhající pokles akcií O2 a Monety. Určitě bude nějaký čas trvat, než dojde k předání moci. Jménem dědiců doufám, že potenciální zeť Daniel Křetínský nepovede PPF sparťanskou stopou. Toho bych se asi nebál, ale jsem si jistý, že strategický rozhled Petra Kellnera bude jeho nástupcům výrazně chybět. Finance si nepotrpí na soucit ani na cit, něco možná bude prodáno (zajímavé budou osoby kupujících), něco pojede dál.
Hořce ovšem zapláčou Klausové, vracející se z institutu do kuchyně a ke konečnému zapomnění. Zeman se bude muset pokorně vrátit ke státním letadlům, soukromý tryskáč mu už nebude k dispozici. Nástupci Petra Kellnera totiž nebudou mít jeho pocit loajality, ani důvod plýtvat prostředky na podporu politických mumií. Budeme tedy mít ve veřejném prostoru o něco méně placených propagandistů orientálních despocií, hlásajících „ten pravý konzervatismus“. Sinopsis nebude tolik napadán pročínskými trolly. A možná už nebudou „čínskými turisty“ na ulicích mláceni naši občané nesoucí tibetskou vlajku.
Pro naši společnost chápu odchod Petra Kellnera jako symbolické ukončení oposmlouvy a jejích katastrofických důsledků. Tato etapa našeho vývoje končí, a upíři naší demokracie budou propadat do svých katafalků.
Co bude dál? To závisí jen na nás, na obyvatelích, občanech, voličích. Necháme se zase zmanipulovat? Potom vstanou noví Kožení, Kellnerové, Stehlíkové, Babišové a spunktují Oposmlouvu II.
Napsal jsem, že nic neznamená odchod jednoho člověka. Ale neplatí to v lidském životě, pouze v ekonomice. Ztráta blízkého člověka zasáhne vždy, a takto náhle a nečekaně o to víc bolí. Byl bych rád, kdyby si to uvědomili všichni, kdo budou mít potřebu se ke smrti Petra Kellnera vyslovit. Stále platí: O mrtvých jen dobře. Zvláště to platí o otci, který svou dceru posadil na koně, zatímco jiný svého bílého koně nechal unést na Krym.
Jedna myšlenka mi ale neodbytně bzučí v hlavě. Nehoda není náhoda. Nebo, jak se zamýšleli humanitní vzdělanci: Cui bono? Tato nehoda přinese pro mnohé nečekané ovoce. Snad to nebudou většinově kyselé hrozny.
(Převzato z blogu autora s jeho souhlasem.)