Demokratická senátorka Kyrsten Sinemová, která se v minulosti spolu s Joe Manchinem postavila proti mnohým návrhům zákonů své vlastní strany, se stala nezávislou. Mnozí demokraté to brali jako zradu. Jednak proto, že zvolení Sinemové v Arizoně bylo jednou z prvních vlaštovek posilování strany v tomto spíše konzervativním státě. Dále velké emoce vzbudilo i načasování. Sinemová ohlásila odchod jen pár dní po vítězství demokrata Raphaela Warnocka ve druhém kole senátních voleb v Georgii. Její krok je ale zatím spíš politickým kalkulem a o rozchod s demokraty se tak úplně nejedná.
Zrádkyně
Do Sinemové se ostře pustil Bernie Sanders. Ten je paradoxně sám zařazen jako nezávislý senátor a členem Demokratické strany se stal jen proto, aby se mohl ucházet o její nominaci do souboje o Bílý dům. Jenže zatímco senátor za stát Vermont je nezávislý proto, že se cítí být nalevo od zbytku strany, u Sinemové to je obráceně.
Sanders má pravdu v tom, že jeho kolegyně z Arizony hlasovala v minulosti proti mnohým stranickým prioritám. Nejslavnější v tomto ohledu byl asi okamžik, kdy svůj hlas proti zvýšení federální minimální mzdy na 15 dolarů za hodinu doprovodila gestem palce dolů.
Progresivní či stranické priority
Jenže jak spočítal server fivethirtyeight.com, zatímco Sinemová hlasovala pro agendu prezidenta Joea Bidena v 93 % případů, u Sanderse je toto číslo „jen“ 91 %. Dalo by se tedy říci, že nezávislý senátor z Vermontu byl pro stranické vedení větším problémem než konzervativní demokratka z Arizony, která je nově také nezávislá.
Percentuální vyjádření samozřejmě nezohledňuje význam jednotlivých hlasování. Sinemová se postavila proti těm nejvíce viditelným progresivním prioritám strany a navíc v tomto případě hlasovala s republikány. Je proto vnímána jako daleko větší problém. Levicovému křídlu se podařilo alespoň rétoricky své priority identifikovat se stranickými lépe než umírněným demokratům.
Žádné bouchnutí dveřmi
Nicméně i Sanders, který Sinemové nemůže přijít na jméno, uznává, že na fungování senátu nebude mít její odchod ze strany vliv. Dál bude pravděpodobně hlasovat pro většinu stranických návrhů a dál bude blokovat některé levicovější body prezidentovy agendy. Nezdá se ani, že by s tím mělo vedení strany veliký problém.
Předseda senátu Chuck Schumer už řekl, že Sinemová bude nadále působit ve výborech, v nichž působila doteď. O to se koneckonců ona sama veřejně přihlásila. Bílý dům prohlásil, že očekává korektní spolupráci a že senátorku nadále považuje za partnerku v prosazování své politiky. Je to samozřejmě postup pragmatický, ale je jasné, že nejde o žádný divoký rozchod.
Volby 2024
Je otázka, jak dlouho pragmatismus vydrží. Sinemové za dva roky končí mandát, a i když sama ještě neřekla, zda ho chce obhajovat, dá se to předpokládat. V tom případě čeká demokraty složité rozhodování. Progresivní křídlo už nějakou dobu více či méně otevřeně mluvilo o tom, že by proti ní rádo postavilo v primárkách levicovějšího kandidáta či kandidátku. To samo o sobě představovalo ve volbách riziko.
Dobře to je vidět na výsledku voleb do Sněmovny reprezentantů v 5. volebním obvodě v Oregonu. Tam progresivní Jamie McLeod-Skinnerová v primárkách porazila dlouholetého konzervativnějšího demokratického člena sněmovny Kurta Schradera. Ve všeobecných volbách pak těsně prohrála s republikánskou kandidátkou. Prohra byla o to bolestnější, že v tomto obvodě mají demokraté dle Cook Partisan Voting Index výhodu dvou procentních bodů. Republikánka Lori Chavez De-Remerová pak patřila k extrémnímu křídlu Trumpových věrných, kteří jinak ve vyrovnaných obvodech pohořeli.
Sinemová ale levicovému křídlu vzala vítr z plachet úplně. Pokud by demokraté proti ní postavili za dva roky vlastního kandidáta či kandidátku, výsledkem bude téměř určitě výhra republikánů ve všeobecných volbách. Oproti primárkám klesá šance nahradit konzervativní Sinemovou k nule. Progresivisté se tak budou muset nejspíš smířit s nezávislou senátorkou, která ale v mnoha věcech hlasuje s nimi.