Odevzdají demokraté Česko Babišovi s Putinem? Nemusí se to stát, brzy ale bude pozdě

KOMENTÁŘ / Krajské a senátní volby jasně ukázaly, že Česku hrozí návrat Andreje Babiše k moci. Za možné koaliční partnery ANO lze pokládat antizápadní a proruskou SPD, antizápadní a proruskou formaci Stačilo! (KSČM) či Přísahu a Motoristy, ačkoli každé z těchto uskupení má své problémy a navzájem se kanibalizují. V politicky aktivní části české společnosti mírně převažují antiliberální voliči vůči těm jasně demokratickým a prozápadním v poměru 6:4. Pro českou demokracii je fatální, že pozici relativně prozápadní ČSSD vystřídalo brutálně populistické a antiliberální Babišovo ANO. A navíc to vypadá, jako by se vláda Babišovi rozhodla zemi věnovat téměř bez boje. Recept na to, jak se alespoň pokusit zabránit katastrofě, ale existuje.

Co bude, když demokratická část společnosti sněmovní volby, které se budou konat za rok, prohraje? Ustavení antizápadní a antievropské vlády přinese Česku dramatický pokles právních jistot, degradaci naší země na evropské scéně a masivní nárůst vlivu dezinformačních komunikačních kanálů. Ve hře je i obnovení vlivu Ruské federace na český stát a postupně i omezená suverenita státu ve shodě s ruskými imperiálními ambicemi.

Obrovská rizika tohoto vývoje si větší část české politické a mediální elity neuvědomuje, či je přímo aktivně bagatelizuje. Mezi levicovými a liberálními novináři panuje dojem, že česká demokracie je robustní a Česku nic vážného nehrozí, a rozšířená je pseudointelektuální floskule, že antibabiš nefunguje. Navzdory tomu, že právě tento program před třemi lety zabránil tomu, aby hnutí ANO sestavovalo vládu.

Ke kritickému vývoji přispívá slabost plynoucí z roztříštěného demokratického proudu v české politice, nízká personální kvalita stranických týmů i obsazení vlády, pocit slabého leadershipu a nízká kompetence v řízení. Komplikujícím aspektem rizikové situace české demokracie je kontaminace státní správy včetně justice a policie přívrženci ANO a Babišova stylu vládnutí. Ale i tam, kde nelze mluvit o přímé kolaboraci s Babišovou stranou, často panuje indiferentní postoj k demokratickému uspořádání a absence vztahu k zájmům demokratického státu. Odevzdanost demokratické České republice je ve státní správě zjevně nedostatečná.

Okolnostmi, které spoluurčí budoucnost české demokracie, jsou zejména vývoj války na Ukrajině, mocenská dynamika režimu Ruské federace, očekávaný vzestup ultrapravice v evropských zemích a chování americké admnistrativy v případě znovuzvolení Donalda Trumpa prezidentem USA. 

Co je třeba dělat?

Šance na zvrácení negativního trendu, které lze maximálně využít: 

• Existence zhruba půlmilionové aktivní skupiny voličů, kteří zásadně odmítají Babiše a další antiliberální síly. To je pevnost, kterou je třeba mobilizovat a kterou již nelze demotivovat zklamáním či pasivitou.
• Značný respekt Česka a české zahraniční politiky v rámci Evropské unie i celého Západu.
• Zklidnění krizových jevů v ekonomice, zkrocení inflace, růst reálných příjmů, masivní investice, dokončování velkých veřejných staveb.
• Relativní bohatství české střední třídy, která masivně nakupuje, cestuje a využívá příležitostí, jež poskytuje začlenění země mezi prosperující západní státy.

Strategie silného lídra a silné politické formace:

Klíčovým předpokladem úspěchu je ustavení jedné dominující politické formace v prozápadní a demokratické části spektra. Touto silou je koalice SPOLU. Jednota této formace by měla jasně převážit nad její vnitřní strukturou. Mělo by být jasné, že na úspěchu SPOLU jako jednotné síly stojí osud demokratických stran a dost pravděpodobně i blízká budoucnost samotné české demokracie.

V průzkumech by již neměla figurovat ODS se 14 procenty a ostatní strany SPOLU by měly přestat demonstrovat svoji slabost. Naopak všechny tyto strany společně by měly ukázat svoji sílu. Jenže to by znamenalo potlačit ega, předsudky, skousnout antipatie a všechny tyto překážky překročit za jediným účelem: vyhrát a neodevzdat zemi Agrofertu a následně Vladimiru Putinovi.

Strategie omlazení a novosti:

Demokraté musí demonstrovat novost a omlazení svého veřejného obrazu. Zejména vedení ODS působí jako spolek starých, vyčpělých pánů. Až na výjimky chybí prezentace mladých politiků a političek. Jako by mladí lidé, kteří jsou z podstaty často daleko více prozápadní, pro naše vládní strany neexistovali.

Demokraté mají být mezi lidmi tam, kde žijí:

Lídr SPOLU i další politici musí být tam, kde lidé žijí. Není žádný region, na který se necílí, protože je tam silná opozice. Každé město má význam a je třeba se ukazovat v malých městech a na vesnicích. Všude je třeba se zajímat o život a starosti lidí, což se momentálně neděje. Je třeba mít připravené plány, co lze pro konkrétní místa udělat.

Přívržence opozice je třeba zaskočit a vyvolat pozitivní dojem. Aktivní a vstřícné chování v regionech včetně těch, které působí jako opuštěné, může mít pozitivní ohlas ve veřejné debatě na celostátní úrovni. Veškeré pozitivní situace se samozřejmě neustále objevují na sociálních sítích. Volby se nevyhrávají z Prahy ani z Brna. Pokud tohle někdo ani pětatřicet let po revoluci nechápe, nemůže myslet na výhru ve volbách.

Kdo kope za ty, kteří něco dělají:

Šancí SPOLU jsou aktivní a iniciativní lidé po celé zemi. Je třeba jim pomáhat ke svépomoci. Reprezentovat jejich zájmy a zajistit, aby se silně identifikovali se SPOLU. Je nutné prezentovat podporu místního rozvoje, místního podnikání, investic, které nakopnou místní ekonomiku. Populisty nelze porazit větším populismem. Je to urážka inteligentních voličů, kteří nechtějí, aby se o ně staral stát, ale žádají, aby jim neházel klacky pod nohy.

Vláda nesplnila svůj slib, že proběhne důsledná deagrofertizace, Andrej Babiš pochopil, že i přes prohru se může smát, a nyní se směje dál. Hnutí ANO ale může být poraženo, ostatně několikrát již poraženo také bylo. Demokraté mají rok na to, aby rozhodli o tom, jakým směrem se Česká republika vydá. Je to na nich. Pokud ale budou jen čekat, co se stane, nemusí být vývojem překvapeni. Už celé měsíce ho totiž sledujeme na Slovensku.