V závěru července přišel premiér Andrej Babiš s opětovnou nominací Věry Jourové na post členky Evropské komise. Stalo se tak po jistém váhání. Vedle Jourové Babiš údajně zvažoval také europoslakyni za ANO Ditu Charanzovou a nominaci za Českou republiku plánoval oznámit až na konci léta. V půli prázdnin je ale jasno.

Výběr Jourové Babiš doprovodil skoro učebnicovým komentářem, že v Komisi není za Českou republiku, ale za Evropu. Skoro by se chtělo říct, že český premiér konečně pochopil alespoň některé zákonitosti evropské politiky. Jenže tak to úplně není. Opětovná nominace Jourové není výsledek žádného náhlého prozření, ale spíše Babišova pragmatického kalkulu.

Žena, která ví, kdy má být zticha

Svou roli určitě hrálo i přičinlivé chování české eurokomisařky. Věra Jourová, v minulosti mimo jiné ministryně pro místní rozvoj za ANO, totiž během svého prvního mandátu Andreje Babiše ani náznakem nekritizovala – a že přitom bylo zač. Zejména přešlapy kolem dotačních aktivit Agrofertu si o komentář ze strany Komise říkaly. Unijní politický mainstream přitom nevynechá jedinou příležitost kritizovat Maďary a Poláky. Dlužno dodat, že selektivní slepota se netýká jen Komise. Třeba přední euroliberál Guy Verhofstadt, obvykle glosující každé rozhodnutí Budapešti i Varšavy, kauzám svého stranického soukmenovce rovněž nevěnoval ani minimální pozornost. Tak jako tak, loajalita se Jourové vyplatila.

Další faktor je, že nynější rozhádaná vláda je natolik pohlcená vlastními problémy – tu související s mýdlovou operou s titulem „Jak vyměnit ministra kultury“, tu s rozpočtovými nároky a požadavky sociální demokracie –, že na žádné významnější strategické uvažování a personální politiku prostě nemá čas. Pokračování Jourové v Berlaymontu se tak nabízelo jako rychlé, nenáročné a de facto těžko zpochybnitelné řešení.

Neurazí, ale nenadchne

A konečně, chce-li Babiš alespoň snít o zisku portfolia, který by jeho marketingoví alchymisté mohli vydávat za další úspěch geniálních vyjednávacích schopností a nadpozemské prestiže českého premiéra, je Jourová ideální volba: Nekonfliktní, respektovaná, osvědčená, liberálka, žena (to je dnes obzvláště důležitá kvalifikace). S někým takovým nebude mít problémy ani Evropský parlament, ani předsedkyně Komise.

Jourová je jednou z posledních „holek a kluků z plakátů“, kteří Babiše vynesli k moci. Vzhledem k rostoucí personální bídě ANO mohla česká nominace dopadnout katastrofou. To se tedy nejspíš nestane, ale na druhou stranu by bylo iluzí domnívat se, že se v české evropské politice něco zásadně změní k lepšímu.