Včera proběhlo v britské dolní sněmovně slyšení důležitého výboru pro zahraniční záležitosti. Během něho byl ministr zahraničí Spojeného království Dominic Raab dotazován, jak přesně hodlá Británie postupovat vůči Číně s ohledem na porušování jejích mezinárodních závazků v Hongkongu i lidský práv Ujgurů v Sin-ťiangu. Na přímou otázku nevyloučil, že by mohlo dojít k historicky prvnímu bojkotu Olympijských her ze strany ostrovní monarchie. Západní země si začínají uvědomovat, že Čína je mírně řečeno problematický partner.
Hongkong
Velká Británie předávala správu nad městem Číně v dobré víře, že se podaří udržet jeho autonomní postavení a s čínským příslibem, že nebude zasahovat do vnitřního fungování politického systému Hongkongu. Jenže s nástupem současného čínského prezidenta agresivita a ambice Pekingu vzrostly a Si Ťin-pchingova garnitura se snaží město úplně ovládnout a jeho politický systém upravit podle čínského vzoru.
Komunisté vládnoucí Říši středu totiž neustále do světa vytrubují, že čínská filozofie založená na konfucianismu je zásadní překážkou toho, aby se její politický systém řídil stejnými demokratickými principy, jako v západních zemích. Živoucí důkaz, že tomu tak není, který autonomní Hongkong a nezávislý Tchaj-wan už svou existencí podávají, se Pekingu prostě nehodí.
Jenže Britové po počátečními váhání usoudili, že je třeba se za práva obyvatel své bývalé kolonie postavit. Mnohým obyvatelům Hongkongu tak nabídli politický azyl. V létě pak pozastavili platnost smlouvy o vydávání lidí obviněných ze spáchání trestných činů a zbrojní embargo uplatňované vůči Pekingu rozšířili i na Hongkong.
Ujgurové
V červenci také Dominic Raab otevřeně mluvil o hrubém porušování lidských práv muslimských obyvatel čínské autonomní provincie Sin-ťiang. V té pekingský režim postavil téměř čtyři stovky tzv. převýchovných táborů, ve kterých se pokouší různými formami nátlaku Ujgury donutit k poslušnosti. Zároveň také vydělává na otrocké práci vězňů, kteří v táborech například šijí boty a vyrábí mobilní telefony.
Přes 80 tisíc vězňů pak bylo podle think-tanku Australian Strategic Policy Institute převezeno do továren v jiných částech země, kde dál pracují v otrockých podmínkách. Čína navíc podle satelitních snímků staví další a další tábory navzdory tvrzení, že tzv. převýchovný program postupně ukončuje. Tyto moderní koncentráky jsou další překážkou ve vztazích Číny s Británií.
Olympiáda se zatím neruší
Právě v reakci na dotazy ohledně způsobu, jakým se Spojené království hodlá s čínským útlakem Ujgurů postavit, totiž Dominic Raab řekl, že ačkoliv obecně respektuje princip oddělení sportu od politiky, v tomto případě nevylučuje, že by ostrovní země bojkotovala zimní OH v roce 2020 pořádané právě v Číně.
Je pravda, že jeho slova byla velice diplomatická a na přímou otázku, zda se Británie her zúčastní, odpověděl, že bude potřeba situaci sledovat a vyhodnocovat její vývoj. Šance, že by skutečně došlo k bojkotu, je zatím asi docela malá. Nicméně i přes to jde spolu s otevřenou kritikou Pekingu o významný posun v britském postoji.
Huawei
Momentálně tak pro Čínu citelnější ztrátu představuje vyloučení společnosti Huawei z možnosti vystavět v Británii sítě 5G. I k tomuto kroku se Londýn dlouho zdráhal přistoupit. Možné vyřazení čínské firmy napojené na tamní armádu bylo předmětem velice vyhrocených debat v kabinetu. Ještě koncem ledna premiér dal účasti Huawei na stavbě 5G sítě zelenou.
Jeho ministr obrany byl důrazně proti a spolu s vytrvalým tlakem Washingtonu nakonec po několika krocích, které postupně rozsah možné spolupráce s čínskou společností omezovaly, došlo v létě k úplnému zákazu. Je jistě otázka, do jaké míry Johnson ustoupil tlaku Američanů, kteří jsou pro něj rozhodně důležitějším spojencem než Čína. Zároveň jde ale o jasný signál toho, že komunistická Říše středu přestává být v Evropě vnímaná jako spolehlivý partner.
O hloupých provokacích mluví jen hlupáci
Po návštěvě předsedy českého senátu na Tchaj-wanu se prezident, premiér a další obchodní zástupci čínského vlivu u nás nechali slyšet, že zatímco ČR díky Vystrčilově návštěvě jen hloupě provokuje, ostatní země s Čínou vesele dál obchodují a rádi zaplní mezery, které my uvolníme. Spojené království a jeho postup jsou ale jasným důkazem toho, že to zdaleka není pravda. Opravdu se před Čínou všichni neklaní.
Dokonce i Angela Merkelová, dnes v Evropě mezi představiteli států k Číně asi nejvstřícnější, si uvědomuje, že pokud má EU umožnit Číně volně investovat u nás, pak musí Čína to samé umožnit evropským firmám. Naděje na novou dohodu o ochraně investic se sice nevzdává, ale zdá se, že i v tomto případě narazily vztahy Evropy a Číny na své meze.
Čínské investice jsou především nástrojem mocenské politiky, nikoliv obchodu, a proto Peking nikdy nepřistoupí na skutečnou reciprocitu. Bez ní bude naštěstí i pro zastánce spolupráce čím dál tím těžší dosáhnout v jednáních jakéhokoliv smysluplného pokroku. Evropa momentálně prochází bolestivým přehodnocováním svého vztahu ke komunistické velmoci. Hloupě provokují jen ti, kteří o symbolech této proměny mluví jako o hloupých provokacích.