Petr Nečas FOTO: Pavel Hofman / FORUM 24
FOTO: Pavel Hofman / FORUM 24
NÁZOR / V atmosféře celospolečenského traumatu ze střelby na filosofické fakultě bohužel zapadla kauza bývalého premiéra Petra Nečase, který byl pravomocně odsouzený za naprostou absurditu. Měl podle soudu uplatit vzdorovité poslance vlastní strany zajištěním funkcí, když se vzdají poslaneckého mandátu před klíčovým hlasováním o reformě státních financí.
Soudkyně Anežka Pudilová prý našla důkaz o trestné činnosti dnešních manželů Nečasových ve větě premiérovy úřednice a dnešní ženy Jany. Tehdejší paní Nagyová podle odposlechů komusi sdělila: „Makám jako jediná, aby svět zůstal náš.“
Tato věta paní soudkyni Pudilovou prý přesvědčila, že Nečasovým nešlo o stabilizaci veřejných financí a politiku, jak tvrdila obhajoba, ale jen o to udržet si vliv. „Je přitom evidentní, že jejich primární motivací nebyla snaha o stabilizaci veřejných financí v době ekonomické krize, ale snaha o uchování si politických pozic a vlivu,“ napsala soudkyně Pudilová do rozsudku, o kterém informovaly Seznam Zprávy.
Za tuto naprostou absurditu se postavil 20. prosince odvolací soud, který bývalému premiéru Petru Nečasovi potvrdil podmíněný trest 2,5 roku se zkušební dobou na čtyři roky a peněžitý trest milion korun. Jeho spoluobžalovaný bývalý náměstek ministra zemědělství Roman Boček dostal dvouletý podmíněný trest a musí zaplatit 300 000 korun. Jana Nečasová se neodvolala a odchází v kauze s dvouletou podmínkou a pokutou 300 tisíc korun.
Odvolací senát podle soudce zpravodaje Alexandra Sotoláře nenašel v prvoinstančním verdiktu žádné chyby. Pan soudce Sotolář navíc prohlásil, že Nečas odchází od soudu s trestem v dolní polovině trestní sazby. Takže je to vlastně docela v pohodě. Po deseti letech od policejního útoku na Úřad vlády, který bez nadsázky změnil politický režim v zemi, se ze všech těch nesmyslů plukovníka Šlachty podařilo vycedit aspoň nějaké odsouzení.
Připomeňme, že tato údajně „největší korupční kauza polistopadového vývoje“, jak o tomto případu psala tehdy média, vedla k částečné destrukci parlamentní demokracie a k dominantnímu postavení nesystémové strany miliardáře Andreje Babiše.
Petr Nečas nepochybně nese politickou spoluzodpovědnost za tento vývoj. Byl prostě slabým premiérem a platí za to dosud. N arozdíl od Andreje Babiše ale neohrožoval demokracii a ani nikomu neublížil. Státní zástupci a soudci se neumí už dlouhá léta postavit flagrantním útokům Andreje Babiše na pravidla hry a zákony naší země. O to důkladněji se vozí po slabém Nečasovi. Ale hlavní je přitom to, že v duchu babišovské antikorupční hysterie ohýbají právo. Oni neodsoudili jasný trestný čin, který by kohokoli poškodil, a nesoudili Nečase podle doložených faktů. Odsoudili pouze domněnky o tom, co si kdo myslel. Kriminalizovali politické vyjednávání a chování předsedy vlády při výkonu jeho funkce přiřkli nesmyslně kriminální motivy. Je to skandální zvrhlost, která poškozuje právní stát v naší zemi a navíc napomáhá nesystémovým, autoritářským i vysloveně extrémistickým politickým silám v jejich ideologii, že „tradiční strany kradly“, a proto musel přijít osvícený a ušlechtilý miliardář (shodou okolností agent Státní bezpečnosti), aby nás před těmi demokratickými stranami spasil. A rovnou přitom výrazně omezil i kontrolní funkci médií, aby jeho antikorupční revoluci nestálo nic v cestě.
Ohledně skandálního rozsudku nad Petrem Nečasem je třeba si také všimnout toho zbabělého ticha mezi současnými tradičními demokratickými stranami. Jasně, že to všichni ví, o jakou jde v tomto případě právnickou čuňárnu. Ale mlčí, protože se bojí vzkříšení ducha antikorupční hysterie z let 2011 až 2013, která tu tak brutálně zamávala s politikou a skoro nás přivedla až pod mocenský vliv Putinova Ruska. Až takový kontext má totiž kauza Petra Nečase. A ti dnešní demokraté vůči této nespravedlnosti nemlčí jen kvůli nějakému špatnému svědomí, nýbrž hlavně kvůli vlastní neschopnosti bránit demokracii před populismem.
