Favorit nadcházejících francouzských prezidentských voleb François Fillon při návštěvě Německa označil hospodářské sankce proti Rusku za zcela neúčinné. Otázka účinnosti ekonomických sankcí je skutečně velmi problematická a těžko změřitelná. Celou věc ve svém článku pro web Hlídacípes.org analyzuje Aleš Rozehnal.

Pokud měl François Fillon na mysli, že sankce proti Rusku jsou neúčinné z toho důvodu, že Rusku stále okupuje Krym, pak měl bezpochyby pravdu. V to, že by sankce přinutily Rusko revidovat svoji anexi, však zřejmě nevěřil vůbec nikdo.

První byla Megara

Historie ekonomických sankcí je dlouhá a rozporuplná. První historicky zdokumentovanou ekonomickou sankcí byl tzv.  Megarský dekret, který vydal aténský vládce Perikles a který spočíval v embargu uvaleném na město Megara.

Podle tohoto dekretu byli všichni megarští obchodníci vyloučeni z obchodování v Aténách a jejich lodě musely opustit všechny tamní přístavy.

Zlatá éra ekonomických sankcí panovala v době studené války. USA chtěly prostřednictvím nich destabilizovat nepřátelské státy, stejně jako Sovětský svaz, který tímto způsobem sankcionoval např. Čínu, Finsko, Albánii a Jugoslávii.

V devadesátých letech trápily ekonomické sankce Srbsko nebo Irák. Ekonomické sankce proti Íránu přivedli tento stát k jednacímu stolu, i když následně vyjednaná dohoda byla spíše kapitulací Západu.

Ekonomické sankce mají většinou velmi omezený efekt a jejich hlavním důvodem je demonstrace morálního rozhodnutí zemí, které sankce uvalují. Nejlepší, čeho můžou dosáhnout, je, že přivedou znesvářené strany k jednacímu stolu, a nikoli k válce.

Poškozeny obě strany

Účelem ekonomických sankcí proti Rusku bylo narušit ruskou ekonomiku. Sankce spočívají v zákazu přístupu určitých státem vlastněných firem podnikajících v bankovnictví, energetice a obraně na západní finanční trh a embargu na export vyspělých těžařských technologií a vojenské techniky.

Výsledkem je pokles hrubého domácího produktu Ruska v řádech procent, oslabení rublu a odliv kapitálu. Na sankce Rusko zareagovalo zákazem importu západních zemědělských komodit, což ale způsobilo v Rusku zvýšení cen potravin a tím došlo ke zvýšení inflace. Účelu sankcí tedy bylo dosaženo.

Je zřejmé, že sankce a reakce na ně poškodily i západní země. Západní export do Ruska byl však i před sankcemi limitován možnostmi slabé ruské ekonomiky.

Jednadvaceti zemím EU se po zavedení sankcí export dokonce zvýšil, což znamená, že našly jiné exportní příležitosti.

Pokles vývozu Švédska a Řecka byl spíše než sankcemi způsoben nízkou konkurenceschopností jejich výrobků a služeb. Pro Belgii, Finsko, Estonsko a Lotyšsko nejsou ztráty způsobené sankcemi a zákazem dovozu zemědělských výrobků ze Západu nijak výrazné. Vážný problém však sankce způsobily Litvě a Finsku.

Ukázka jednoty

Obecně se ale dá konstatovat, že sankce ukázaly jednotu Západu v odsouzení ruské anexe Krymu a způsobily Rusku ekonomické škody, zatímco ekonomické škody západních států jsou relativně malé.

Od konce druhé světové války je ruská anexe Krymu vedle odtržení Kosova od Srbska zřejmě největším porušením mezinárodního práva v evropském prostoru.

Západoevropské země očividně nejsou kvůli Krymu ochotné podstoupit vojenskou akci. Zbývá tedy jen možnost anexi odsoudit a podniknout nevojenská opatření.

Pokud však Západ nechce být považován pouze za rétora, který není schopen žádného činu, měly by ekonomické sankce dále demonstrovat odsouzení ruské agrese.

Francouzský prezidentský kandidát François Fillon by si měl uvědomit, že ukázka jednoty v odsudku porušení mezinárodního práva je důležitější než francouzský export sýrů, vín a válečných lodí do Ruska.