Když Tomáš Klus zveřejnil svůj facebookový status o tom, že nebude hrát na akcích, sponzorovaných firmami Andreje Babiše a jeho média jsou pro něj také tabu, nečekal, že se dočká podpory od kolegů. Velmi rychle se však připojil i Jiří Macháček, populární herec a frontman skupiny MIG 21. Jeho postoj je stejně radikální jako ten Klusův a v mnohém i důraznější.

Herec, známý z filmů Samotáři, Jedna ruka netleská nebo Medvídek, Klusovi napsal, že ho v tom nenechá samotného. A jak řekl, tak udělal. Přesně podle toho, o co jde oblíbenému zpěvákovi, zkrátka, aby činy nebyly v rozporu se slovy. Macháček tak svůj postoj, který prezentoval na sociálních sítích podpořil i vystoupením v DVTV.

Nejen, že jeho kapela nebude hrát za Babišovy peníze, neobjeví se v žádném médiu, ovládaném šéfem hnutí ANO, ale dokonce Macháček ani nepřijme roli ve filmu, který by byl jakkoliv podpořen financemi od premiéra.

Někdo řekne gesto, výkřik, póza. „On si to může dovolit, má miliony“, nebo „co si to komediant dovoluje“, zaznívá v internetových diskuzích. Ale právě takové gesto je určitým znakem občanské odvahy. Je nutné si totiž uvědomit, proti čemu se Klus, Macháček nebo Ruppert postavili. Silnějšího soupeře si totiž vybrat nemohli.

Nedělají to ovšem kvůli popularitě nebo zviditelnění se, to totiž nepotřebují. Jsou ve svých oborech osobnostmi, uznávanými profesionály a mnoho lidí poslouchá, co říkají. A právě proto je dobře, že lidé s takovým mediálním dosahem nemlčí k tomu, co se u nás děje a místo toho, aby si užívali svou skvěle fungující kariéru, riskují, že o ni přijdou. Nebojují však za sebe, ale za všechny, kteří smýšlejí stejně, jen jejich hlas není tak slyšet, nebo se bojí svou obavu o demokracii u nás vyslovit nahlas.

Stačilo pár hodin od chvíle, kdy se Macháčkovo rozhodnutí dostalo na veřejnost a už začal hon na známého herce. Sociálními sítěmi kolují články o tom, co kde herec sám nebo společně se svou kapelou provedl, podpořené výkřiky o tom, že on rozhodně není tím, kdo má kázat morálku. Nic takového ovšem Macháček nedělá, stejně jako Klus a Ruppert. Nikomu nenakazují, jak se má chovat, nemoralizují.

Pouze vyjadřují svůj názor a vyzývají k diskuzi. Takové, ve které hrají hlavní roli argumenty. Místo nich se jim však zatím dostává  relativně dost nadávek a urážek. Pro stádo, které si rádo nechá kdeco nalhat, je totiž důležité své názorové oponenty dehonestovat a jakékoliv jejich snažení označit přinejmenším za velezradu. Že by mohla mít protistrana jen náznak pravdy, nepřemýšlejí. To totiž někdy dost bolí.