Zápas mezi mocí výkonnou a soudní, kterému momentálně padla za oběť ministryně spravedlnosti Helena Válková, už začíná být komentován médii, protože jde o kauzu, která přesahuje běžné tahanice o posty a přestřelky mezi institucemi.
Novinář Erik Best píše 16. února na svém serveru fleet.cz text s názvem Znechucená z Lidových novin . Píše tam:
„Kdo podrobně sleduje, co se děje na české politické scéně, minulý týden více než desetkrát slyšel nebo četl, že ministryně spravedlnosti Helena Válková ‚začíná být relativně znechucená‘ v souvislosti s vývojem událostí kolem své osoby. Nikdo se nenamáhal se jí zeptat, co tím přesně myslela. Až dodneška, kdy jí Právo poskytlo téměř dvě strany k proprání všeho špinavého prádla. Znechutila ji prý negativní kampaň, kterou proti ní v posledních několika měsících vedly Lidové noviny. Pořád vytahovaly nějaké její údajné chyby z minulosti a recyklovaly je, řekla Válková. Ani kvůli tomuhle by podle vlastních slov o odchodu neuvažovala, ale ANO jí napsalo rezignační dopis a poslalo jí ho k podpisu. Šéfredaktoři István Léko z Lidových novin a Jaroslav Plesl z MF Dnes hrají nebezpečnou hru. Slouží Andreji Babišovi jako dobře placení nohsledi a mezitím postupně ničí reputaci svoji i svých novin. V jakém momentu přesáhne cena jejich výtvorů užitek, který Babišovi přináší, a on jim pošle jejich vlastní rezignační dopisy?“
Server Česká justice v článku Roberta Maleckého Proč padla Helena Válková rozebírá pozadí odvolání ministryně Válkové. Malecký dění komentuje: „Andrej Babiš zuřil, když se dozvěděl, že se Pavel Šámal postaví do čela Nejvyššího soudu. Ne proto, že by byl proti, profesora Šámala ostatně neznal jinak, než kdokoli, kdo trochu čte noviny. Šéf hnutí ANO neunesl, jak říkají zdroje z jeho nejbližšího okolí, že s ním tak zásadní věc nikdo nekonzultoval.
Je to v intencích dřívějších personálních kroků (přesněji zákazů), které směrem do justice Babiš už dříve provedl a které pro něho ochotně vykonal první náměstek Robert Pelikán. Jako člen výběrové komise dal Pelikán v konkursu na místopředsedu Vrchního soudu v Praze soudci Janu Sváčkovi nulu z deseti bodů, zatímco ostatní výboři devět či deset. Byl Sváček v jeho očích při pohovoru tak špatný? Ne, bylo to zadání.“
A dále: „Ačkoli je soudní moc v ústavě definována jako samostatná kapitola, soudci dosud nemají reprezentaci. Moc výkonnou zastupuje vláda a prezident, zákonodárnou parlament. Když chtějí politici jednat s justicí (což většinou moc nechtějí) nebo justice s nimi, není, kdo by za ni mluvil.
A najednou ve studiu České televize sedí tři vysocí soudci a mluví podivuhodně jasnou řečí. Máme jasno o reformě justice, na rozdíl od politiků pro nás netikají volební hodiny, máme podporu zdola. Zde jsou důkazy. Nastala panika.
Za tři dny začalo ostřelování Heleny Válkové přes Lidové noviny, za týden bylo hotovo. Byla to ona, kdo v srpnu (jsou to její vlastní slova) otevřela dveře soudcovské samosprávě. O půl roku později ji tento krok stál místo.“
Historii svého odvolávání popisuje Válková v rozsáhlém rozhovoru pro Právo (16. 2.). V úvodu charakterizuje kampaň, kterou proti ní Lidové noviny vedly.
„Celé mé působení v resortu spravedlnosti mělo delší historii. V posledních několika měsících bylo často poznamenáno tím, že jsem otevřela Lidové noviny (patří Andreji Babišovi) a našla jsem tam článek, který negativně vypovídal o nějaké mé chybě, kterou jsem udělala v minulosti. Takže to byla taková recyklace údajných chyb. Je například těžké neodvolat náměstka, který vás označí protikorupční policii (Jan Štern, pozn. redakce). Přesto se klidně objevilo, že obměňuji náměstky, což znamená destabilizaci, ale to jsou věci půl roku dozadu. Nebo že nepředkládám včas zákon o státním zastupitelství. Ten návrh samozřejmě připravoval legislativní odbor vedený mým prvním náměstkem (nynějším kandidátem na ministra Robertem Pelikánem).“
Případ odchodu ministryně spravedlnosti ukazuje, že některá media už nejen o politickém dění informují, ale přímo ho formují.
