![Předseda hnutí SPD Tomio Okamura](https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/fly-images/448229/arch11-1440x810-c.jpg)
Předseda hnutí SPD Tomio Okamura FOTO: FORUM 24 / Аlеոа Spálеոská
FOTO: FORUM 24 / Аlеոа Spálеոská
![](https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/fly-images/839691/Jandourek-100x100-c.png)
NÁZOR / Nový rámcový vzdělávací program, který představilo minulý týden ministerstvo školství, navrhuje, že žáci na základních školách budou mít v případě povinného druhého jazyka na výběr jen němčinu, francouzštinu a španělštinu. Do – v zásadě odborné – debaty se hned vmísily osoby, které dělají dojem, že mají raději Rusko než ruštinu. Pro SPD Tomia Okamury je boj za ruštinu další téma, na kterém se dá parazitovat. Azbuka je v tom nevinně.
Náměstek ministra školství Jiří Nantl v pořadu Pro a proti Českého rozhlasu Plus změnu hájil.
„Rozhodnutí ministra bylo takové, že se máme soustředit na jazyky, které jsou používány v Evropské unii a představují významný světový jazyk. Přičemž ty další jazyky samozřejmě mohou být nabízeny,“ říká Nantl. „Já si třeba myslím, že i ruština dává smysl na střední škole, nepochybně se bude dál učit i na vysoké škole. Stát bude potřebovat takové specialisty. Myslím si, že celá tato diskuse je trochu přepjatá.“
„Naruší se tím kontinuita vzdělávání a ruština se vytratí,“ dodává. „Přitom si ji jen v minulém školním roce vybraly tisíce žáků,“ oponuje vedoucí Katedry ruského jazyka a literatury Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně Anastasija Sokolova. „Vadí mi, že ministerstvo prohlašuje o některých jazycích, že jsou globální, perspektivní, světové, zatímco jiné ne.“
„Zákaz ruštiny znamená nepřijatelnou politizaci školství, která poškodí žáky. Pokud bude SPD ve vládě, prosadí obnovu dobrovolné výuky ruského jazyka. Chceme, aby žáci měli co možná největší možný výběr světových jazyků včetně dobrovolné ruštiny. Rusky se hovoří v mnoha bývalých zemích Sovětského svazu a s ruštinou se domluvíte i v některých asijských zemích. Navíc rusky se lze domluvit i s Ukrajinci a mnoho Ukrajinců rusky mluví,“ sděluje účet Tomia Okamury na Facebooku.
V následné debatě pod příspěvkem se vášnivě za ruštinu postavila řada příznivců SPD, kteří dělají dojem, že by pro ně představuje problém i čeština a zpracování informací v mateřském jazyce.
„Vymýšlejí jednu zhovadilost za druhou…banda bez mozků … Taky že jo co oni si myslí že nám budou diktovat i kdy se máme jít ráno vykadit, to už je neuvěřitelné!! Sama debilita z nich leze… Tohle vymyslí jen pí.. a naše vláda co lezendo prdele všem kde potřebuje k zbliti,“ a podobně. (Jazykově neupravujeme.)
Podle dat z roku 2022 se anglicky domluví každý druhý obyvatel Česka, s nejvyšší znalostí mezi mladými (89 procent ve věku 18 až 24 let) a s poklesem úrovně s rostoucím věkem. Celkově, 45 procent Čechů má alespoň základní znalost angličtiny, ale pouze sedm procent ji ovládá na úrovni C1 (člověk dokáže rozumět široké škále náročnějších, delších textů, sledovat rozsáhlé přednášky a složitější diskuse atd.) a C2 (rozumí prakticky všemu, co slyší nebo čte, může se spontánně, velmi plynule a přesně vyjadřovat). Můžeme pochybovat jestli stoupenci SPD a podobných stran dosahují úrovně C1 aspoň v češtině.
Ruština sama nemůže za to, že v ní lže kremelský vůdce Vladimir Putin a jeho mluvčí Dmitrij Peskov, stejně jako čeština nemůže za Klementa Gottwalda, němčina za Josepha Goebbelse a angličtina za Tuckera Carlsona. Bývá výhodou, když někdo má dovednost, která je relativně vzácná. Není to sice tak, že „anglicky umí každý“, ale je zřejmé, že diskutovat o její užitečnosti je jako vést debatu o potřebnosti vzduchu. U každé další řeči významně klesá počet lidí, kteří ji jako cizí jazyk ovládají a v sepsaném CV pak působí jako prvek, kterého si možná potenciální zaměstnavatel všimne.
Bojovat za to, jaký druhý jazyk se někdo bude učit, působí u strany s výraznou podporou mezi lidmi se základním nebo středoškolským vzděláním bez maturity poněkud bizarně. Tomio Okamura ostatně právě takové voliče potřebuje, protože hlavně takoví mu spolknou nehoráznosti kteeré hlásá. Kdysi SPD zveřejňovala své skvělé preference podle neexistující agentury LAS a stejně tak neexistující agentury STAR Research. Člověka s průměrným rozhledem by napadlo, že o žádných takových nikdy neslyšel. Pokud se někdo sytí jen příspěvky českých populistů a manipulátorů na sociálních sítích, nemusí znát žádný cizí jazyk. Zbytečně by mu to komplikovalo jasný obraz světa.
Pokud jde Tomio Okamurovi o ruštinu jakožto nositele kultury, měl by být znepokojen, jak se jí daří v samotném Rusku. Tamní žáci a učitelé mají teď k dispozici rozsáhlý seznam autorů, které je dobré nezmiňovat a necitovat, aby to nemělo za následek nižší bodové hodnocení.
Černá listina současných ruských autorů, jejichž jména, natož citace nesmí použít maturanti, jinak budou potrestáni nižším ohodnocením.
— Alexandr Mitrofanov (@AlexandrMitrofa) January 26, 2025
Zahrnuta všechna jména, která v ruském diskursu za něco stojí. pic.twitter.com/4vBWTFMHG0
I taková společenská vrstva lidí, jako jsou voliči SPD, by měla mít v demokracii své zastoupen. Už proto, že jde nepochybně často o osoby v tíživé sociální situaci, které nevynikají schopností orientovat se v džungli současného světa. Pak by ale bylo na místě, aby se jich ujal někdo, kdo bude pro jejich potíže schopen navrhovat nějaká funkční východiska. Slibovat vlastním voličům boj za zachování ruštiny na základních školách je ale od okamurovců jen řešení pseudoproblému a probouzení sentimentu po zaniklém světě RVHP a Varšavské smlouvy. O Dostojevského a Nabokova tam nejde.