NÁZOR / Král obchodu s nenávistí, předseda SPD Tomio Okamura, vystoupil v poslanecké sněmovně a člověku už zase bylo na zvracení. Možná jsou to ostrá slova, ale když se na to, co předvedl, podíváme, jinak ty pocity už ani vyjádřit nejde. Bylo to prostě a jednoduše odporné, jak je ostatně u Okamury dlouhodobě zvykem.
Okamura ve sněmovně urážel své kolegyně a jeho hlavním tématem bylo, aby předsedkyně dolní komory Markéta Pekarová Adamová nechala odstranit vlajku Evropské unie. „Jsme přece Česká republika!“ Ano, jsme Česká republika, a kdyby svět fungoval podle Okamury, byli bychom Česká republika, součást Ruské federace. Naštěstí nefunguje.
Je fascinující, jak moc všichni kolaboranti s Ruskem jsou ochotni lhát i v době, kdy Vladimir Putin vraždí na Ukrajině nevinné lidi včetně žen a dětí. Okamura k tomu, aby vyjádřil svoji náklonnost Ruské federaci, protože to nese peníze, využije jakoukoli situaci. Od konsolidačního balíčku, bez kterého by se země dost pravděpodobně nakonec propadla do dalších dluhů, až po to, že ve sněmovně visí vlajka EU.
To nejlepší na tom ovšem je, že Okamura soustavně používá tu nepravdivou rétoriku, která mu nahání voliče, kteří mají nesebevědomé osobnostní nastavení a kteří zároveň nejspíše tak úplně nechápou význam a smysl konkrétních institucí. Vtip je totiž přece v tom, že my jsme Česká republika a zároveň Evropská unie. Kdyby tohle dokázali lidem opakovat všichni politici, možná by se leccos změnilo i u Okamury a neměl by to tak snadné.
Boj proti Evropské unii, tedy proti nám samotným, je právě tou nejefektivnější kolaborací a snahou Českou republiku oslabit. Jistěže to můžeme opakovat stále dokola a říkat si, že je to k ničemu, protože Okamura vždycky nějaká ta svá procenta mít bude. Ale my to musíme opakovat stále dokola právě proto, aby se to dostalo ke všem, zejména k těm pomýleným lidem, kteří nevědí, že my jsme Evropská unie, jsme její součástí, jsme součástí jejích rozhodovacích procesů a z toho všeho máme užitek.
A že se za vlastence označuje někdo, kdo nás chce oslabit a poslat do náruče vrahů a okupantů, to už snad ani není třeba komentovat. Jen připomínat. Aby to neměl tak jednoduché.