Předseda hnutí SPD Tomio Okamura je známý jako člověk, který neuznává jiný názor než ten svůj. Protože ovšem není argumentačně dostatečně vybaven, aby dokázal všechny své výmysly zcela obhájit, používá jiné komunikační prostředky. Mezi ty nejčastější patří sprosté útoky na novináře a umlčování nepohodlných kritiků. Zatím naštěstí pouze na sociálních sítích. Tento člověk nyní přišel s tím, že nastupuje nejtvrdší cenzura. Obskurní uskupení SPD tak přejímá taktiku Andreje Babiše a začíná se prezentovat jako ublížený chudáček.

Přitom jen málokdo je pro naši zemi takovým rizikem, a to nejen bezpečnostním, jako Okamura a jeho lidé. Ohýbání historických faktů je podpořeno i výhružkami na sociálních sítích těm, kteří si „dovolí“ s šéfem extremistického hnutí nesouhlasit. I označení Svobody a demokracie jako extremistického hnutí vytáčí hysterické podporovatele doběla.

Proč se tedy SPD ve zprávě o extremismu u nás objevuje a musí zasahovat prezident, jehož je Okamura věrným nohsledem? Proč tak o něm mluví premiér země v rozhovoru pro francouzský list Le Figaro? Obchodník se strachem, jehož dovedla do sněmovna naivita voličů, kteří si doteď myslí, že na našich hranicích čekají hordy uprchlíků, které zde plánují podnikat teroristické útoky, extremista zkrátka je a problém má i s rasismem.

Stejně jako jeho straničtí kolegové, kteří po vzoru svého šéfa a s vidinou lehkého přiblížení se jeho „genialitě“ klidně zpochybní existenci koncentračních táborů, nebo v poslanecké sněmovně vykřikují něco o posílání části občanů do plynu. Takovýto lidé nemají v politice dnešních dnů co dělat a je velkou otázkou, zda se každým takovýmto výrokem nemá zabývat policie, potažmo soud.

Někomu se mohlo zdát hnutí Úsvit, které Okamura vlastnil, než z něj byl vlastními spolustraníky vyhozen, jako úsměvná parta, která svými občasnými veřejnými vystoupeními vzdáleně připomínala trapného Miroslava Sládka a jeho Republikány. Se vstupem SPD do „velké“ politiky se ovšem Okamurova nová politicko-marketingová hračka stala mnohem nebezpečnější.

Bývalý specialista na cestovní kanceláře, podporovatel multikulturalismu, pseudokuchař a mediální narcis, který dělal vše pro to, aby ho bylo vidět všude, kde to je možné, má nyní jednoho přítele na Hradě a druhý vlastní komerční televizi regionálního významu kdesi na Barrandově.

To však patrně nebude úplně stačit na nějaký větší úspěch v komunálních a senátních volbách. Dvojice Ladislav Jakl a Pepa Nos sice pár lidí, kteří jsou schopni uvěřit konspiračním teoriím a vědí, že Země je kulatá, zřejmě přesvědčí, ale je nutné se co nejvíce mediálně zviditelňovat.

Možnost k tomu si však Tomio Okamura svým chováním dostatečně okleštil. Moc se nebaví s médii Andreje Babiše, do České televize hovoří pouze v přímém přenosu, protože patrně žije v nějaké představě, že veřejnoprávní televize má speciální tým, který ho má dehonestovat, a nyní se objevil Blesk.

Nejprodávanější deník v zemi, který si už nechce nechat Okamurovo chování k novinářům líbit. Zřejmě by to čekal málokdo, o to větší měla zpráva z vydavatelství Daniela Křetínského dopad. Kdo totiž není před volbami v Blesku, jako by se ani boje o moc neúčastnil.

Dalo se čekat, že bude muž, jehož facebookový profil běžně maže kritické komentáře a banuje ty, kteří nepodporují jeho prapodivné názory, kopat kolem sebe a nadávat, jak mu všichni ubližují, protože jsou pod diktátem Sorose, Evropské unie, Angely Merkelové, islámu, Miroslava Kalouska a dalších středobodů všeho zla. A tak se stalo.

Máme tu prý cenzuru. Komerční médium si zkrátka asi nemůže dovolit nepozvat někoho, kdo evidentně nechce, aby se o jeho hnutí v daném médiu psalo. Už se k té nepřijatelné veřejnoprávní televizi, kterou je třeba za podpory Jaromíra Soukupa a Miloše Zemana zestátnit, přidal i hlavní český bulvár. Jak si vůbec může dovolit takto někoho odstřihnout a bránit se tím, že extremisté a rasisté jsou velkým nebezpečím pro přímý přenos a nechtějí, třeba náhodně, rozšiřovat jejich nenávistné názory?

Tomio na to bude muset jít jinak. „Anticenzuru“ na jeho osobu mu přece nabízí TV Barrandov a s vydáváním vlastních předvolebních pseudonovin má už také zkušenost. Tam je reklama přece nejlepší, protože nikdo nekontroluje, jestli náhodou nelžete. Je zkrátka čas postavit se všem. Kamarádi neexistují, SPD stojí osamocena.

Cenzurována, snášející všechna možná příkoří. Hlavně si to nenechat pro sebe. Jak stojí téměř u každého příspěvku Okamurova extremistického hnutí: Lžou nám. Sdílejte, než to smažou! TO je přece ten jediný, kdo má odvahu říkat pravdu. Alespoň na billboardech před parlamentními volbami to tvrdil. A tam přece nikdo nelže…