Předseda SPD Tomio Okamura, mluvčí Pražského hradu Jiří Ovčáček nebo představitelé různých pseudowebů, které si říkají alternativní. To všechno jsou představitelé proudu, který razí tezi, že lež je názor. Jenže není. Lež je lež a novinářka Petra Procházková, která dala facku „novináři“ z ruského Sputniku Vladimíru Frantovi, na to prostě v té chvíli emocionálně zareagovala. Když ostatně Sputnik lhal o ní samotné, tito morální obránci cizích práv mlčeli. Stejně jako když byli napadáni novináři ve volebním štábu Miloše Zemana, protože si chtěli natočit jeho opilé kamarády.
Takže zaprvé je nutno zdůraznit, že pan Franta ze Sputniku nemá s novinařinou nic společného. Není to tak, že každý, kdo něco publikuje na internetu, je novinář. On sám je šiřitel ruské propagandy, to mu jde velice dobře, ale to je tak všechno. Jinak se také dá označit za sprostého lháře. Za novináře tedy ani omylem.
Pak tu máme ten zmiňovaný dvojí metr. Jistě, prolhané weby typu Sputnik si mohou šířit, co chtějí, a nikdo jim to nemůže zakazovat. Mohou urážet, pomlouvat, psát naprosté bludy, a od toho jsou tu zástupci jednoho politického proudu, kteří je budou bránit do roztrhání těla. Tak aspoň víme, na čem jsme.
Vraťme se trochu do minulosti. Ve volebním štábu Miloše Zemana v lednu 2018 se jeden z účastníků opil do němoty. Novináři si jej chtěli natočit. Místo toho bylo fyzicky napadeno hned několik z nich – například reportérka Seznam Zpráv Pavlína Kosová.
Kde byl pan Ovčáček, aby brojil proti nenávisti? Kde byl Okamura a další? Byli ticho, protože v tomto případě se jednalo o opravdové novináře, tedy o jejich nepřátele. A ty je samozřejmě bez problému možné napadat, třeba klidně přímo u prezidenta republiky. Žádný problém.
Hranice přijatelného v České republice zmizela už dávno. Je to Miloš Zeman, kdo volá po střílení novinářů a kterého musel krotit i ruský prezident Vladimir Putin. Takže se pravděpodobně nemůže divit, že to občas odnese i někdo z jeho oddaných přisluhovačů. Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.
