Předseda hnutí SPD Tomio Okamura FOTO: FORUM 24 / Аlеոа Spálеոská
FOTO: FORUM 24 / Аlеոа Spálеոská
NÁZOR / „Než se na něco ptát Tomia, to je snad příjemnější skočit do vroucího oleje. Velký respekt k Noře Fridrichové, že to dokázala vydržet tak dlouho,“ poznamenává známý účet Poslední skaut na sociální síti X. Šlo o arogantní chování šéfa SPD Tomia Okamury při rozhovoru se známou novinářkou. Předvedl, jak by se nejraději choval ke všem občanům, kdyby měl tu moc.
Za dlouhý citát se částečně omlouváme, ale rozsah je v tomto případě nutný pro ilustraci onoho předstravení.
„Počkejte, neskákejte mi do řeči, já se vám k tomu dostanu, nebuďte na nervy, uklidněte se, uklidněte se, já už jsem vzkazoval i vašim kolegům z Reportérů, že jestli chcete moji odpověď, tak buďte trpělivá, počítejte si v hlavičce do deseti, uklidněte se, jste trošku nervózní a nechte mě odpovědět to, co chci já, už nejste v Reportérech ČT, bůhví kde jste, ale jestli nejste spokojená s mojí odpovědí, paní Fridrichová, tak si ji vytvořte sama, jak jste byla zvyklá, jo, jako to znamená, nechte mě v klidu odpovědět a nesestříhaný záznam my zveřejníme, i ty minulý Reportéři, předminulý, si přehrálo téměř milion lidí, takže, takže moment, já jenom říkám, že naše video, tady paní Nora Fridrichová, jo chci zdůraznit, to je velice zajímavé, že se tady zase vyloupla, nevím za koho, že se nepředstavila, za koho natáčí, to je zvykem, ona se nepředstavuje a ona si myslí, že vás asi každý zná, za koho vlastně natáčíte, jo,“ chrlí ze sebe opoziční náčelník.
„Za sebe,“ odpovídá novinářka.
„Za sebe, no vidíte, ale máte asi nějakou novinářskou akreditaci, nebo vás sem vzal nějakej kolega, protože tady byste měla být akreditována na základě něčeho, a mně je to jedno, já vám na to odpovím, takže znova říkám, většina českých občanů si na základě průzkumu, který byly v mainstream médiích, myslí, že by radši už rychle ukončení konfliktu i výměnou za to že, ruskojazyčná území, nebo části území, kde žijou etničtí Rusové, a já už tu v té odpovědi, kdybyste mi neskákala do řeči, a já souhlasím s většinou těchto občanů, já souhlasím s většinovým názorem drtivé většiny občanů…“
Než se dostal k věci a odpověděl, spotřeboval na to jeden a půl minuty. Pak to pokračuje podobným stylem. Na další otázku popírá, že by mělo Rusko nějaký zájem o Českou republiku, a spotřebuje na to násobek vět, než by bylo třeba.
„To je vaše sluníčkářská mantra, že vy totiž strašíte pořád válkou nějakou, a pak se tady vyzbrojuje, straší se válkou, teďka Fialova vláda vaše oblíbená, no nebudete mi skákat do řeči, přestanete mi skákat do řeči? Dokážete se ovládat, paní Fridrichová?… Tady naše tisková mluvčí se vám přímo směje a vysmívá, protože to je fakt jako show hrozný, že vy jste tak nervózní, že nedokážete respektovat… mně už to připadá jako s malým dítětem… já bych rád zaglosoval tu vaši baterku, že vám dochází… ona mě nenechá domluvit ani slovo normálně…“
Takhle to trvá celé asi třináct minut, nebudeme čtenáře týrat, otrlí jedinci si to mohou pustit.
Už se objevila i satirická verze rozhovoru vytvořená umělou inteligencí, kde Tomio Okamura dostane od novinářky do nosu a svíjí se na zemi. Samozřejmě ještě nejspíš nejsme ve fázi technologického pokroku, kdy by to umělou inteligenci napadlo samo od sebe. Zatím lidská inteligence, těžce zkoušená tím výjevem, tu umělou úkoluje.
Tomio se kochá, jak nic nevystřihne, ale to, jak @NoraFridrichova napadl a dostal přes držku, to tam nenechá. pic.twitter.com/AmxotPzxB0
— AZ247.cz (@az247cz) March 6, 2025
Jádrem Okamurova sdělení, pokud jsme schopni to z nekonečného proudu jeho mluvení nějak rekonstruovat, je, že nechce odpovědět, jestli by sám obětoval kus českého území, jako to někdo požaduje po Ukrajině. Podle něj nic takového nehrozí, přičemž lidé této krevní skupiny nevěřili před třemi lety a měsícem ani tomu, že by Rusko napadlo Ukrajinu a pokusilo se svrhnout tamní vládu. Nebo to tak aspoň kdysi vykládali. Jeho řeči o etnických Rusech, kteří na těch územích žijí po staletí, nějak pomíjejí, že došlo k porušení mezinárodního práva a že ti „etničtí Rusové“ jsou ukrajinští občané a pro samostatnost Ukrajiny se v referendu 1. prosince 1991 vyslovila i většina obyvatel ruskojazyčných oblastí tehdejší Ukrajinské sovětské socialistické republiky.
Okamurova taktika při tomto rozhovoru je celkem průhledná, musí neustále mluvit, aby měl novinář co nejméně času reagovat na jeho výroky, upozorňovat ho na nepřesnosti a nepravdy. Zároveň si tím buduje image neohroženého mluvčího, který válcuje protivníka. Kdykoliv se někdo pokusí vrátit ho zpět k tématu a odpovídat přesně na nějaké námitky, politik vykřikuje, že se mu skáče do řeči. Tím dává najevo, že je vlastně umlčován a je disidentem nové doby.
Taková taktika je součástí širší strategie, která spočívá v zaplavení veřejného prostoru skutečnou povodní vlastního obsahu. Novináři jsou pojímáni jako nepřátelé, jednak nepřátelé konkrétního politika a jeho strany, jednak přímo jako nepřátelé národa a nejspíš stojí v cizích službách. Donald Trump postupoval celé roky stejným způsobem, pochopitelně pokud se nejednalo o novináře jemu nakloněné.
Tomuto přístupu dnes nahrává, že politici nejsou pro šíření obsahu na novináře tak odkázaní, jako tomu bylo před vznikem sociálních sítí. Protože se ale ještě nepodařilo všechny novináře zlikvidovat nebo si je koupit, poskytují nejvíce svého času spřízněným duším, zatímco největším „nepřátelům“ nedají čas pokud možno žádný. Takhle to dělal Miloš Zeman, dělá to tak Robert Fico a chová se tak i Donald Trump. Andrej Babiš to vyřešil tak, že si dvoje noviny na počátku své politické dráhy rovnou koupil. Novináři patří vedle uklízeček a duchovních k profesím, kterých si občané podle průzkumů nejméně váží, takže urážením nějakého žurnalisty před kamerami vůdcové své oddané fanoušky spíše nadchnou.
Pozitivní je aspoň to, že politici okamurovského, zemanovského a babišovského druhu předvádějí, jak by nejradši zacházeli i se všemi občany. Skutečné otázky je nezajímají, rádi by předepsali, na co se smějí druzí ptát. Úplně nejlepší by bylo, kdyby si otázky mohli určit sami. Tento pro ně kýžený stav ještě nenastal, ale pilně na tom pracují. Čeho jsou schopni, vidíme teď ve Spojených státech amerických, jako jsme to už předtím viděli na Slovensku a v Maďarsku. Stejný scénář bychom mohli po podzimních volbách zažít i tady.
