Předseda SPD Tomio Okamura FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Vůdce SPD Tomio Okamura patří pochopitelně k těm, kdo momentálně slaví, protože mají pocit, že se kyvadlo dějin (tedy spíš takové malé kyvadélko) naklonilo na jejich stranu. Jásot proputinovských trpaslíků jeho druhu je ale přece jen poněkud předčasný.
Okamura poblahopřál Robertu Ficovi k vítězství a na twitteru mu popřál, ať se mu podaří sestavit kabinet, který bude hájit slovenské zájmy a tradiční evropské hodnoty. Podle Okamury je lepší spolupracovat s vlastenci než s lidmi, kteří „prodávají zemi cizím zájmům“.
Asi by bylo zajímavé podrobit přesnějšímu zkoumání, co si Okamura představuje pod slovenskými zájmy. Ono je ovšem obtížné mu klást nějaké otázky, protože jakmile pan Tomio vidí mikrofon, jedná podle reflexu, který popsal akademik I. P. Pavlov. Vstoupí do něj jakýsi vnitřní běs o on začíná mluvit a mluvit a na otázkách nebo tématu nezáleží, protože jen produkuje své vnitřní obsahy. Můžeme snad jeho představu o slovenských zájmech rekonstruovat podle toho, jak je vykládá sám Fico.
Slovenským zájmem zřejmě je nedodat už ani jeden náboj Ukrajině a proti migrantům zasáhnout silou. Pokud jde o náboje, je jistě legitimní dát takový názor najevo, asi jako je legitimní, že třeba pes štěká, ovád bzučí a putinovská paní Netrebko zpívá. Není ale úplně jasné, jak se tím posílí nějaké slovenské zájmy. Stejně tak by se dalo říct, že by pro Slovensko bylo nejlepší těch nábojů dodat co nejvíc, aby se palba mezi Rusy a Ukrajinci odehrávala co nejdál od slovenských hranic. Budou-li mít Ukrajinci nábojů málo, mohla by se udatná ruská armáda přibližovat a nakonec by třeba skončila na slovenské hranici. (Možná skončila, oni když se tihle molodci rozjedou, neradi brzdí.)
Kdyby k něčemu takovému došlo, byli bychom nejspíš svědky jevu, který se v historii opakuje kolem dokola. Před frontou by se pohybovala masa lidí, kteří se dají na útěk. Vzhledem k tomu, co všechno už Ukrajinci slyšeli o dění v okupovaných oblastech, mohl by to být násobek dosavadního počtu uprchlíků, spíše tedy miliony než statisíce. Nikdo soudný by za ruské okupace nečekal blahobyt a nechat se podrobit tzv. denacifikaci by nejspíš nebyla velká rozkoš.
Jestli si Tomio Okamura a Robert Fico myslí, že by se na hranicích tyhle lidi povedlo nějak „vyřešit silou“, žije na planetě růžových poníků, jak takovým vizím říkal separatista Igor Girkin, než ho taky sebrali (za přílišné vlastenectví, pro změnu ruské). Takhle kdysi Miloš Zeman hlásal, jak by hordy migrantů zastavovali v našich pohraničních horách hasiči. Odkud by natáhli hadice s vodou a jestli by to v případě obstarání vody udělalo nějaký dojem na lidi, co přepluli moře na nafukovacím člunu, není jisté.
V každém případě by pak vlastenec Fico dost kašlal na to, co si myslí vlastenec Okamura, a nechal by co největší část té lidské masy proudit dál směrem na západ, rozuměj k nám.
Nějakou malou menšinu mohou fašistoidní síly utiskovat, pokud jsou náhodou u moci, nebo se to děje v nějaké postranní uličce, když se nikdo nedívá. Jaké obličeje by dělal šéf SPD, až by vyhlédl z okna tubusové vily a viděl (kam až oko dohlédne) milion nových obyvatel české kotliny, se můžeme jen domýšlet. Možná by na něj šly mdloby a pokoušel by se zachytit nějaké rovné stěny, ty ovšem tubusová vila nemá.
Na malou ochutnávku se těšíme v brzké době, protože postupovat proti migrantům silou nejspíš znamená, že ze země přítele Viktora by se nikdo neměl dostat do země přítele Roberta, čímž se budou migranti v Maďarsku hromadit stejně, jako se to dělo Cimrmanovi v dole s horníky.
Přítel Tomio svým ovečkám nějak tajil, že kdysi jeho italský přítel Matteo Salvini navrhoval, aby se běženci v Evropě rozdělovali podle kvót. Při pohledu na lidské moře by nejspíš začal okamžitě telefonovat do Bruselu, co je s kvótami.
Problém těchto přátel a vlastenců je v tom, že co je slovně spojuje, je v praxi rozděluje. Skutečné či domnělé zájmy jejich zemí mohou být v nesouladu se zájmy sousední země a je pak úplně jedno, že tam u kormidla taky sedí nějaký přítel. Ve skutečnosti tyhle lidi nespojuje nic, jen stejný způsob demagogie. Některé možná ještě to, že je úkoluje nějaká cizí mocnost. Úkolování by nejspíš nebralo na nějaké místní potřeby a touhy velký ohled.
Pokud jde o nejvlastnější zájmy Tomia Okamury, mělo by k nim patřit, aby se omylem nikdy nedostal k moci, protože pak by bylo během několika dní jasné, jak je neschopný on i jeho Kobzové a Kotenové. Někteří lidé si ale nedají říct.
