Úsvit přímé demokracie dostal ve volbách 7 procent hlasů. Za tento výkon mu náleží na celé volební období za volby a mandáty poslanců 122 milionů korun státního příspěvku. Z toho Úsvit už dostal polovinu peněz. Jenže peníze hnutí, které má pouhých devět členů, už jsou pryč. Podle tajemníka hnutí Jana Zilvara je to tak, že „disponibilní prostředky strany do konce volebního období jsou nula korun“.
V úterý se vedení Úsvitu usneslo: „Předsednictvo vyzývá k vyvození osobní odpovědnosti Tomia Okamuru za nehospodárné utrácení peněz hnutí prostřednictvím jím doporučených společností pod záminkou své osobní propagace.“
Poslanecký klub hnutí Úsvit také včera ze svých řad předsedu Tomia Okamuru a poslance Radima Fialu, který frakci dříve vedl, vyloučil. Ze všeho už se stala fraška, pro občany poněkud drahá.
Mezi úsvitovci nastala hádka o to, kdo za maléry s penězi může. Okamura si nechal zaplatit 643 tisíc za propagaci svého facebookového profilu, tedy za propagaci sebe. Pět milionů stála propagace Okamury od firem ATM a 10 minutes. Mají dostat ještě dvacet milionů. Okamura zase poslanci Marku Černochovi připomněl, že si taky nafakturoval skoro tři sta tisíc.
Je jasné, že se stranou, která to takhle dopracovala, je konec. Může snad někdo takový podnik brát vážně? Představa, že by těmto lidem měl někdo svěřit státní pokladnu, je ještě děsivější než to, co jsme už zažili. Ještě děsivější ale je, že se v zemi našlo 7 procent lidí s volebním právem, kteří něčemu takovému uvěřili. Přitom předem bylo jasné, o jaký podnik se jedná.
Okamura kolem sebe vytvořil mýtus úspěšného podnikatele, který si nepochybně povede úspěšně i v politice, všechno tu vyčistí od zkorumpovaných živlů a lidu se povede dobře. Stejně tak uvěřili předtím prosťáčci Vítu Bártovi. Předtím byl zase nejpopulárnější politik Stanislav Gross a tak dále. Pokud někdo řekne, že dodatečně jsme nějací chytří, je možné snadno poukázat na řadu článků, které o tom všem mluvily třeba rok před volbami. Ale ne, to si jistě jen novinářské prodejné duše v žoldu ODS, Kalouska a jiných temných sil jen tak vymýšlely.
Tentokrát nejde jen o to, že se někdo dal na politku a při té příležitosti si nahrabal. Kolem politiky se ze své podstaty točí velké peníze. Udělat z ní však přímo podnikání je ještě další stupeň, protože tam už nejsou peníze jen příjemný vedlejší produkt, ale přímo cíl a jediný cíl. Jaké k němu povedou cesty, je dotyčným lidem už úplně jedno.
Ještě tu máme Babiše. Tomu se jistě hned tak něco pod rukama nerozpadne, ten má situaci v rukou. Nakonec ji mají samozřejmě v rukou voliči. Problém je, že co je platné mít něco v rukou, když není nic rozumného v hlavě. On se zas nějaký nový zachránce lidu objeví, kdyby to náhodou Babišovi nevyšlo.
