Poslanecká sněmovna v pátek jednala o zahraničních misích. Toto zásadní téma, ze kterého díky rozumnému postoji zákonodárců nakonec nemáme ostudu, ukázalo jednu zajímavou věc: Tomio Okamura se svojí partou, kterou v tomto volebním období nazývá Svoboda a přímá demokracie, nechce ve skutečnosti vyřešit problém migrace. Jde mu jen o narušování vztahů s našimi západními spojenci.

Proti posilování účasti českých vojáků na zahraničních misích byli komunisté, SPD a jeden pirát (ten, co si topí počítačem). Komunisté své důvody přiznávají otevřeně: Nechtějí, aby se pobaltské státy mohly bránit před nebezpečním z Ruska, protože KSČM, jak ostatně vychází z jejích tradic, logicky podporuje obnovení Sovětského svazu.

Okamurovci si také nemyslí, že by režim Vladimira Putina někoho ohrožoval. Jenže otázka zahraničních misí se netýkala jen Pobaltí, ale také Iráku, Afghánistánu a Mali. A právě Irák a Afghánistán jsou země, ve kterých je nutné se angažovat, aby se tamní kritická situace vyřešila. SPD sice občas použije klišé o tom, že „je nutné pomáhat lidem přímo tam, kde žijí“, zároveň to ale nijak nepodporuje.

Co z toho vyplývá? Jediné. Okamura, tenhle schopný obchodník s čímkoli od plyšáků po strach, úplně ignoruje, že celosvětové problémy se musí řešit. Jediné, o co mu jde, je sloužit zájmům Ruska, protože z něj zjevně pro SPD plynou nějaké ty příjmy, které si pak může Tomio vyfakturovat třeba na Štědrý den, jak má ve zvyku.

Samozřejmě je tu ještě stále spousta těch, kteří Okamurovi věří ten boj proti navíc ještě imaginárním uprchlíkům. Skutečnost je ale taková, že jediným „programem“ jeho strany je narušování našich vazeb se Západem. A to je otevřená služba Vladimiru Putinovi. Hlasování ve sněmovně je toho jen dalším důkazem.