Tomio Okamura (SPD) FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
NÁZOR / Tomio Okamura své útoky na vládní kabinet dlouhodobě a vytrvale prokládá útoky na veřejnoprávní média, především na Českou televizi. Ta je takovým trnem v oku antisystému, že bychom ji proto měli chápat jako zvlášť důležitou zpětnou vazbu demokratické společnosti, o kterou by neměla naše země přijít. Okamurův boj i v tomto detailu dobře ukazuje, kam by se naše země po vítězství antisystému ve volbách ubírala.
Za minulý týden věnoval Tomio Okamura hned tři posty na svém Facebooku České televizi – přesněji boji proti České televizi. Používá v Česku zaručeně účinné metody – poukazuje na špatné hospodaření slovenských médií, a tvrdí divákům, že on (a jedině on) je osvobodí od jha koncesionářských poplatků. Které on sám navrhuje zrušit.
Slovenská cesta
Před týdnem Okamura na Facebook napsal: „Kdo má mobil, bude platit nové poplatky! Právě vyšel další díl našeho podcastu MEZI DVĚMA SVĚTY.“ Ve videu, které tím výkřikem poutá, pak Okamura dí, že veřejnoprávní televize má být „státní příspěvková organizace“. Tedy organizace, o jejímž rozpočtu rozhoduje vláda. To je nejlepší způsob, jak dostat veřejnoprávní média pod kontrolu aktuálně vládnoucího kabinetu a zajistit provládní orientaci kdysi veřejnoprávních médií. A aby Okamura čtenáře ujistil, že to myslí zela vážně, uvede „pozitivní“ příklad.
„Slovenská televize a rozhlas – oni mají podobný počet kanálů. A ty kanály musíš taky naplnit 24 hodin denně vysíláním. To znamená – není rozdíl, jestli Slovensko má pět milionů obyvatel, a my máme deset milionů obyvatel. Ale rozpočet slovenské televize a rozhlasu je na čtyřiceti procentech rozpočtu České televize a Českého rozhlasu. Za stejné peníze jsou při stejné kvalitě schopni naplnit stejné množství kanálů dvacetičtyřhodinovým obsahem. Tady se musíme ptát, na co vlastně ty peníze jsou.“
Česká veřejnost díky pozornosti, které slovenskému dění věnují jak média, tak sami občané – pamětníci Československa – ví, k čemu na Slovensku došlo a dochází. Liberální zastupitelská demokracie se tam mění v autoritářský režim, „řízenou demokracii“, a prvními oběťmi toho procesu byla právě veřejnoprávní média. V současnosti už nejsou veřejnoprávní, ale pod kontrolou vlády. Ta dělá personální čistky ve většině institucí, ale při proměně veřejnoprávních médií je nejdál. Ta už na Slovensku nejsou. A Okamura samozřejmě neprosazuje Českou televizi pro vládu Petra Fialu, ale pro vládu, která vzejde z voleb v roce 2025. Vládu, ve které se již vidí koaličním partnerem Andreje Babiše.
Ohrožení fungují vždy
V dalším postu uprostřed minulého týdne Okamura píše: „Fialova vláda prosazuje, aby Česká televize a rozhlas mohly špiclovat podnikatele. Koaliční poslanci poslali do sněmovny potenciálně dost kontroverzní pozměňovací návrh k takzvané velké mediální novele. Ten by totiž Českou televizi a Český rozhlas opravňoval žádat o osobní data firem, konkrétně od České správy sociálního zabezpečení. Důvodem má být efektivnější výběr rozhlasových a televizních poplatků. Podle hnutí SPD televize a rozhlas nejsou objektivní, ale jsou nástrojem vládní a bruselské propagandy. Prosazujeme zrušení koncesionářských poplatků a samozřejmě odmítáme, aby Česká televize a rozhlas kohokoli špehovaly.
Předkladateli návrhu jsou poslanci Jan Jakob (TOP 09) a Jan Lacina (STAN). Podstatou návrhu je, že ČT a ČRo mohou od České správy sociálního zabezpečení vyžadovat informace o firmách, kolik mají zaměstnanců za účelem kontroly a výběru poplatků. Zákon počítá s tím, že poplatky za ČT a ČRo budou odstupňovány podle počtu zaměstnanců. Společnosti nad 25 zaměstnanců už i tak přitom budou platit až 246 tisíc korun ročně. Z médií o věci informovalo Echo24.“
Zapomněl uvést, že kromě Echa 24 věnují značnou pozornost boji za zrušení koncesionářských médií také Parlamentní listy. Ale nezapomněl zcela výslovně dodat, že jeho cílem by bylo dostat veřejnoprávní média pod vládní kontrolu: „Náš návrh je tedy financování veřejnoprávních médií v ČR ze státního rozpočtu, což umožňuje i kontrolu hospodaření těchto institucí Nejvyšším kontrolním úřadem.“ Budí v lidech dojem, že výběr poplatků by nějak narušil jejich soukromí – a to funguje vždy, sledování a narušení soukromí jsou strašákem dnešní doby i pro lidi, o které se nemá opravdu nikdo proč zajímat, natož je sledovat.
Málo nás zvou!
Třetí protitelevizní post Tomia Okamury z minulého týdne pak praví: „45:0 – to je férovka v podání ČT a provládního mediálního podvodníka Václava Moravce, který zneužívá jeho pořad na ČT proti jemu nepohodlným opozičním názorům. Zatímco v tomto volebním období vystoupili v Otázkách Václava Moravce předsedové vládních stran 45x, tak předsedové opozice ANI JEDNOU. Moravec mě nepozval do pořadu už 9 let, přestože ho cca z 10 % platí i voliči SPD, přičemž jsem ANI JEDNOU pozvání neodmítl. Václav Moravec zneužívá koncesionářské poplatky od občanů ve prospěch Fialovy vládní koalice a dlouhodobě jedná v rozporu s Kodexem ČT týkající se diskusních pořadů na Kavčích horách: Česká televize dbá, aby hlavní názorové proudy sporu dostaly rovnoměrný prostor k vyjádření. Časový prostor, který je dán jednotlivým politickým stranám a hnutím, musí být ve svém celku vyvážený. Je třeba zajistit, aby poměr mezi diskusními vystoupeními činitelů vládních stran a stran opozičních byl v souhrnu poskytnutého prostoru přibližně vyrovnaný. Jelikož se situace již 9 let nemění a ČT neplní veřejnoprávní funkci, prosazuje SPD zrušení koncesionářských poplatků. Nepotřebujeme povinně draze placenou hlásnou troubu Fialovy vlády.“
Kromě ovládnutí České televize vládou je mezi Okamurovými požadavky také to, aby jeho SPD, potažmo on sám, byli ve vysílání častěji. Když zkombinujeme oba požadavky – vládní kontrolu a větší prezentaci Tomia Okamury – můžeme si snadno představit, jak by po volebním vítězství antisystému a koaliční vládě ANO–SPD a ovládnutím veřejnoprávních médií vládou vysílání vypadalo: Jeden den by první polovinu večera vykládal občanům rozesmátý Okamura, jak se zemi i jim samotným pod jeho vedením dobře daří. V druhé půlce večera by jej se stejným obsahem nahradil Andrej Babiš. A aby bylo zajištěno to demokratické střídání a vyváženost, další den by první polovinu večera lidem vykládal, jak se mají dobře, Andrej Babiš, a Okamura by jim to zopakoval v druhé části večera, jako hlavní řečník. A další den by se zase vystřídali. Netřeba zdůrazňovat, že by při svých projevech oba byli usměvaví až rozesmátí. Na rozdíl od občanů. Na těch je, zda ve volbách tuto degeneraci jak veřejnoprávních médií, tak celé společnosti neumožní, anebo zda se vydáme slovenskou cestou.
