Sociálnědemokratický hejtman Jiří Zimola, jeden z účastníků utajovaného zemanovského „lánského puče“ proti předsedovi ČSSD Bohuslavu Sobotkovi, se zřejmě cítí být posílen třetím vítězstvím v řadě a vrátil se k tématu zdanění takzvaných církevních restitucí.
Oč jde, shrnuje stručně na svém webu třeba server České televize: „Majetkové vyrovnání mezi státem a církvemi počítá s tím, že církve dostanou od státu nemovitý majetek v hodnotě zhruba 75 miliard korun, který republika zabavila po komunistickém převzetí moci. Řadu objektů a pozemků ale stát v průběhu let převedl na obce nebo kraje… Podobné objekty se církvím nevrací, ale stát za ně v rámci restitucí vyplácí finanční náhradu; během třiceti let by mělo jít o 59 miliard navyšovaných o inflaci, v případě letošního roku jde o dvě miliardy. Současně s tím se během sedmnácti let sníží až na nulu příspěvek, který církve dostávají od státu na svůj chod. Letos jde o 1,37 miliardy.“
Zimola by chtěl církvím napařit devatenáctiprocentní daň, která by se vztahovala nejen na restituční náhrady, ale i na každoroční příspěvek, což by v případě letošního roku přineslo do státního rozpočtu přes 600 milionů.
„Výsledky voleb ukazují, že voliči by takový krok ocenili tak, jak ho ocenili v jižních Čechách,“ tvrdí také předseda ústavněprávního výboru Jeroným Tejc.
Přidal se samozřejmě i Andrej Babiš, který tvrdí, že by se zdaněním „trochu kompenzoval“ údajný „podvod za čtyřiapadesát miliard“. Babiš je buď Neználek, nebo lže, obojí mu neslouží ke cti.
Že je někdo s takovými názory jako Tejc předsedou ústavněprávního výboru, ukazuje na bídu současné politiky. Církve byly o svůj majetek okradeny. Komunistický stát si ani nedával pozor na to, aby krádež provedl podle svých vlastních pravidel. Dnes se církvím, především římskokatolické, vrací asi tak třetina původního majetku. Kdyby vám ukradli auto a pak ho našli a vrátili a chtěli po vás zaplatit nějakou daň, považovali byste ho za blázna. Stát zabavoval majetek s tím, že bude církve finančně zajišťovat. Realita je taková, že církvím dal méně, než kolik ukradl. A to už se vůbec nemluví o ušlém zisku, který činí dle odhadu expertů z Národohospodářské fakulty VŠE v Praze za léta 1948 – 2007 asi 168,6 mld. Kč, takže je zřejmé, že to nebyl stát, kdo 65 let dotoval církve, ale že to bylo naopak.
Agitátoři zimolovského typu používají různé pochybné konstrukce, třeba že církvím žádný majetek ve skutečnosti nikdy nepatřil a že ho pouze spravovali a podobně, což je historický nesmysl, ale stále se opakuje. Na toto téma existuje řada právních rozborů a všechny se shodují, že to tak nebylo. Krom jednoho právního názoru, který zastává profesor Václav Pavlíček, který v 50. letech seděl v prověrkových komisích, které rozhodovaly o tom, kdo bude připuštěn k maturitě, v roce 1954 vstoupil do KSČ, v 60. letech byl pracovníkem Ústavu marxismu leninismu, ještě v roce 1970 v učebních textech obhajoval vedoucí úlohu KSČ a marxisticko-leninskou ideologii, systém Národní fronty a sovětskou metodu řízení společnosti. Stavěl se také proti senátnímu návrhu na zřízení památníku nesvobody, protože se mu nelíbilo, že do období nesvobody se zahrnuje i období let 1948-1989. Systém Národní fronty byl podle Pavlíčka v pořádku, protože byl údajně akceptován naprostou většinou občanů. To celkem k posouzení jeho objektivity ohledně jeho vztahu k církvím zřejmě stačí.
Zimolu pochválil i prezident Zeman, který řekl: „Je to bytostně levicové téma, které ČSSD prosazovala před volbami – a potom ho opustila.“
Že Zeman podporuje líbivou proticírkevní politiku, chce potopit ČSSD, kterou se mu pomocí pučistů (jako byli prolhaný Hašek a Zimola) nepovedlo ovládnout a považuje za levicové krást, to celkem nepřekvapuje. Podobné postoje najdou pochopitelně oblibu u prostého lidu, který žije v podobných bludech, jako zastává jurodivá bývalá disidentka Lenka Procházková, která objíždí schůze postarších komunistů a káže o Ježíšovi, Bílé hoře a Janu Husovi a podobných mytologiích.
Mezi katolíky už za Husáka koloval takový vtip. Jak se dají české církevní dějiny říci jednou větou? Církev něco našetřila a stát jí to ukradl.
