Okupační síly se domnívaly, že se na Ukrajině uhnízdily navždy, a tak začalo vytváření vlastních struktur. K tomu patřila i snaha vymývat mozky dětem ve školách. Jenže udatná Putinova armáda už z některých území musela zmizet a na své spolupracovníky se vykašlala.
Už v polovině června dosazené kolaborantské úřady sdělily učitelům, že buď do 21. července podepíší dokument o připravenosti dodržovat ruské vyučovací osnovy, nebo mají práci opustit. Pak by ale mnohým hrozilo vystěhování.
Někteří ale byli nejspíš nejen donuceni, ale na převýchovu dětí se přímo školili v Rusku. Jak se ukazuje, byl to dvojnásobný omyl.
Ruský účet na sociální síti Telegram „Alex Parker Media“, který zastává názory rozhořčených mnohaletých bojovníků proti Ukrajině, je nyní zklamán nejen z toho, jak si armáda vede, ale také z neloajálnosti k těm, kdo přistoupili na spolupráci.
V úterý autor příspěvku píše: „Po našem hrdinném ústupu z Charkovské oblasti, kdy spojenecká vojska prchala tak rychle, že před sebou doslova stavěla veteránské mosty (únikové cesty pro prchající ruskou armádu, pozn. red.) a vydávala to za svůj výkon, se zdálo, že už není možné, aby se ještě více ponížila. Ale mýlil jsem se. Respektovaní Rusové opět dokázali všechny překvapit.“
Následuje líčení příkoří, které se děje kolaborantům:
„V rámci vyčišťovacích operací na územích, která jsme opustili, chochlové (Ukrajinci, pozn. red.) zatýkali učitele, kteří se v Ruské federaci přeškolovali na výuku ruských programů pro své děti. Místo abychom požádali o odpuštění lidi, které jsme opustili, zradili, podrazili, kterým jsme rozbili život, kteří nám věřili a my jsme se ukázali jako šmejdi a zrádci, místo abychom udělali vše pro jejich výměnu ze zajetí, začali naši domácí názoroví vůdci šířit informaci, že chochlové zajali a zavřeli JEJICH učitele, že jde o chochlovské učitele, kterým hrozí 12-15 let, nikoliv o vážené drahé svaté Rusy, a proto není třeba se bát. A pokud učitelé vůbec mají ruské pasy, pak jsou tyto nové pasy bez registrace k pobytu v Rusku vlastně výplodem zákona a nic to neznamená. Jsou to občané druhé kategorie.“
Ruský vojenský patriot, který celému tomu kremelskému podniku nejspíš věří, se diví. Není ale proč. Když pro vedení v Moskvě a velitele nic neznamená ani život vlastních vojáků, co by se starali o nějaké spolupracovníky. S tím mají tedy problém i vyspělejší země. Osud všech spolupracovníků spojeneckých sil v Afghánistánu po kvapném stažení ze země taky nebyl vždycky slavný. Moskvě je to ale jedno zcela. Nanejvýš si odvezou nějakého kolaboranta, jako byl na Ukrajině třeba Viktor Janukovyč, pro případné další použití. Jinak platí: posloužil, už ho nepotřebujeme, co je nám po něm. Náklaďáky se musí nejdřív naplnit kořistí. Rádio je rádio, k čemu nějaký učitel.
Pak ale přichází konstatování, se kterým můžeme souhlasit:
„K šíření tohoto hnusu se přihlásil mimo jiné i tlustý zločinec Vladlen. (Vladlen Tatarskij, vlastním jménem Maxim Fomin, je vojenský žurnalista, o kterém je známo, že zamlada vyloupil banku, pozn. red.) Bylo prolomeno další dno. Nedovedu si představit, jak se po takové zradě a hlavně chování ctihodných Rusů vůbec někdo se zdravým rozumem hodí ke spolupráci s námi. Jaká škoda.“
Musíme uznat, že imperiální komentátor pochopil situaci správně. Celé tažení bylo vedeno pod heslem „své neopouštíme“. Kdyby se náhodou fronta zase na chvíli přesunula zpátky, pustil by se po takové zkušenosti do skutečné i předstírané kolaborace s Rusy skutečně už jen blázen.
Poučit by se z toho mohli i zdejší fanoušci Putinova režimu. Vsadili na hodně chromého koně. Stačili sice pookřát i po kauze Vrbětice, pak dokonce ještě i po invazi na Ukrajinu, ale jak přečkají případný rozklad „druhé nejmocnější armády světa“, to budeme rádi sledovat. Návrat do světa normálního myšlení bude pro ně náročný, pokud se vůbec mají kam vracet. Někteří se stanou vzácným druhem sirotků, které nikdo nelituje.