Olga Lomová FOTO: ČT
FOTO: ČT
Sinoložka Olga Lomová nám odpověděla na otázky, které se týkají momentální čínské propagandy. Ta se snaží obrátit vše naruby a z viníka pohromy udělat nezištného zachránce světa. Také naznačit, jak je čínský systém efektivnější než demokratický. Realita je však úplně jiná.
Když se někdy mluví a píše o „asijském“ přístupu k pandemii, asi to sotva vystihuje tamní realitu. Jak by se dal popsat rozdíl třeba mezi ČLR a Tchaj-wanem?
Obrat „asijský přístup“ je zkreslení dané vzdáleností, která nás dělí od Asie. Přístup k pandemii určují víc politické systémy než nějaké kulturní dědictví sdílené ve společném regionu. Na demokratickém Tchaj-wanu byl přístup racionální, transparentní, na prvním místě stála snaha ochránit co možná nejvíc jednotlivých lidí, dobrá flexibilní organizace, včetně zapojení občanské společnosti a důvěra mezi lidmi a státem. Na čínské straně bylo utajování, protože informace o epidemii ve státě vedeném komunistickou stranou je považována za otázku nejvyšší politické důležitosti. Důležitější než životy jednotlivých lidí jsou zájmy strany a státu. Opatření byla přijata pozdě, ale o to razantnější byla a nehleděla na žádné vedlejší účinky. Občanská společnost se zapojit nemohla.
Co je z dnešní čínské propagandistické nabídky na Západě účinné? Co třeba specificky u nás?
Nejvíc zabírá hrozba, že nás epidemie skosí, pokud nedostaneme materiál, který je dostupný hlavně z Číny. Těžko soudit, nakolik zabere propaganda, že Čína zvládá epidemii lépe než Evropa.
Čína nahlásila nula nových případů nákazy. Tomu se dá v miliardové zemi těžko věřit. Proč takové věci vyhlašují? To je signál domů, nebo do světa?
Já tomu také nevěřím, tím spíš, že se říká, že epidemie bude mezi lidmi do konce roku, bez ohledu na přísná opatření. Zpráva, že Čína epidemii zvládla, je propagandistický tah jak pro vlastní lidi, tak i pro svět. Čína chce využít příležitosti a přesvědčit ostatní svět, že její státní zřízení je efektivnější než demokracie. A možná souvisí i se snahou co nejdřív obnovit hospodářství.
Číňané se moc nepředali
Olga Lomová doporučila k přečtení článek na The Foreign Policy z 30. března s příznačným titulkem „Pozor na špatné samaritány“. Tam se nejdříve rozebírá Rusko a jeho takzvaná pomoc a pak se rozebírá přístup Číny.
V článku se v zásadě říká, že se asijský obr moc nepředal, když posílal letadla se zdravotnickým materiálem a zdravotníky. Čínské úřady poslaly do Itálie letadlo 12. března, a to přivezlo 31 tun vybavení, včetně 40 plicních ventilátorů. Od prvního letu poslali Číňané několik dalších zásilek, včetně 30 ventilátorů 25. března. Ale pro Itálii, kde bylo téměř 100 tisíc lidí infikováno koronavirem a zemřelo jich více než 10 tisíc, to je kapka v moři.
Pokud by byli Číňané skutečnými přáteli Itálie, píše Foreign Policy, poslali by desítky tisíc ventilátorů. „Navíc čínské zásilky nebyly zrovna charitativní dar.“ Zatímco něco přišlo z čínského Červeného kříže, Italové museli nakupovat jinde. A navíc zhruba ve stejnou dobu, kdy dorazil první let, začaly čínské státní mediální kanály šířit zvěsti, že ohnisko COVID-19 vzniklo ve skutečnosti v Itálii.
Čína poslala dodávky i do jiných zemí. Dodávky jsou však pro vládu, která má k dispozici tak masivní výrobu a jejíž amatérismus na počátku vedl k tomu, že se pandemie rozšířila po celém světě, nicotné. Milion obličejových masek sem, několik set tisíc tam a několik lékařů tam, není moc na zemi, která v roce 2019 měla 50 procent celosvětové produkce obličejových masek a jejíž denní výroba obličejových masek v únoru vyskočila na ohromujících 110 milionů. Naproti tomu Albánie, chudá země s méně než třemi miliony obyvatel, poslala Italům 30 lékařů a zdravotních sester.
Čínská pomoc je také výrazně skromnější ve srovnání s pomocí, kterou Německo (v době publikování článku mělo 60 tisíc infikovaných koronavirem, nyní 118 tisíc – pozn. red.) a další evropské země se zpožděním poskytují svým nejvíce postiženým sousedům. Ale pro Čínu se nezdá být důležitá pomoc sama o sobě, pro Peking je to příležitost k PR.
