Lidí, kteří nechtějí o naší vrcholové politice už ani slyšet, kteří se jí štítí a považují ji za něco velmi odpudivého, přibývá bez nadsázky každým dnem. Není divu. Ten náš současný domácí politický vrchol je opravdu hodně špinavý a drsný svět. K tomuto hodnocení se nezřídka přidává i povzdechnutí, že se s tím už nedá nic dělat, že je to prostě tak a že si za to můžeme sami.

Někteří k tomu ještě doplňují laciné zobecňující soudy o tom, že je to všude stejné a že jsou údajně i všichni ostatní stejní lumpové.

Velmi dobře těmto pocitům a pasivním projevům nevole rozumím. Jenže tento způsob rezignace bohužel nahrává dnešní mocenské kumpačce. Dokonce si troufnu tvrdit, že jí tento postoj (mnoha latentních nevoličů) vlastně náramně vyhovuje. Pohodlněji pak získají tu svoji potřebnou většinu a rejdí si pak vesele dál. Je pochopitelné, že příliš často vnímáme ztráty nadějí a nekončící seriály frustrací. To však nemůže být výzvou k neúčasti, lhostejnosti a apatii.

Změna se nedostaví sama od sebe. Hledají se nástupci Zemana a Babiše. Opravdu je tomu tak? Opozice je málo akceschopná a nechává prostor uchvatitelům moci, kteří jej uzurpují pro své zájmy, a ještě to prezentují jako produkci veřejného blaha. Nemají ve svém počínání vůbec žádné zábrany.

Naši vládu příliš netrápí katastrofické scénáře kůrovcové kalamity, demografický vývoj naší populace, blížící se alarmující nedostatek vody, nedostatečná diverzifikace průmyslu, narůstající náklady na byrokracii, problematická měnová politika, nezodpovědné rozpouštění rezerv, návrat ke kolchozům, zaostávající vzdělávací systém, propast kupní síly vůči Západu, vládnutí s podporou komunistů, omezování podnikatelů a živnostníků na úkor velkých korporací, oslabující pozice v EU atd.

Místo toho slyšíme oslavné chóry o tom, jak už je všude líp. A to ve chvíli, kdy rostou ceny potravin, energií, náklady na bydlení… a stát rozhazuje, jako by si peníze tiskl někde ve sklepě průhonické sokolovny. Absurdní divadlo. Elastický vůdce slíbí všechno všem, své údajné priority mění jako ponožky a jediné, co jej skutečně zajímá, je jeho osobní (údajně svěřenský) byznys a jeho beztrestnost. Všechno ostatní je jen hra, kterou s námi hraje za přímé i nepřímé podpory aktivních a různě motivovaných podporovatelů, a bohužel i těch, kteří to již vzdali a tváří se, že je to nezajímá.

A aby toho nebylo dost, tak k tomu máme ještě i současného obyvatele lánské obory, který si to náramně užívá. Babiš onálepkoval svoje kritiky různými slovenskými vulgarismy a taky souhrnnou nálepkou o monotónních hlasatelích antibabišismu. Zneužívá svoji mediální převahu dnes a denně a rozdává rány bez varování. Kritiku obrací ve svůj prospěch, aniž by za to byl po zásluze ztrestán. Má kolem sebe kruhovou obranu, kterou tvoří agilní kolaboranti.

A podobně to má i Zeman. Taktiku mají společnou – rozeštvávat veřejnost na osvědčených modelech třídního boje. Praha proti zbytku republiky, mladí proti starším, podnikatelé vůči zaměstnancům, kavárna proti hospodě, vzdělaní vůči méně vzdělaným apod. Oligarcha a salonní žvanil určují, kdo kam patří. A lid obecný jim na ty špeky skáče.

Dále čtěte

Svoboda potřebuje nezávislá média. Podpořte nás a buďme společně silnější

Pokud se médium nerozhodne zpoplatnit svůj obsah na webu, nezbývá mu než se alespoň částečně spoléhat na dobrovolnou podporu čtenářů.

Nesmíme žít v planých iluzích, že se tito dva brutální sobci někdy změní, a pokud ano, pak jedině k horšímu. To bude tehdy, až kolem sebe začnou zběsile kopat. Na vzdorující ministerstvo koaličního partnera se pošle policie. Tím se zabije několik much najednou, a hlavně se odpoutá pozornost třeba od příběhu fiktivních reklamních nákladů u proslulého Čapáku. A můžeme si být jisti, že podobných projevů demonstrace síly bude přibývat. Třeba je to příprava na předčasné podzimní parlamentní volby. Dokud má ještě u pana Hartla ze STEM těch svých zaručených 30 procent. Co kdyby to nevydrželo další rok? Třeba ví boss něco, co my ještě nevíme, i když to tušíme již dávno. A sice to, že „král“ je nahý. A vědí to jistě i jeho úvěrující banky.

Je to tuze divný a dirty stav v zemi, která ztrácí svůj kredit. Špínu přebíjí ještě větší špína, které nevadí, že žití v morální špíně by měla být hanba. U těch, kteří neznají pojmy stud a pokora, to bohužel tak je. Ti, kteří nastavují normy, nám říkají, že žijeme v zemi, v níž nic není hanba. Lhát? Podvádět? Urážet a pomlouvat? No a co, když už si na to všichni zvykli. Změna nepřijde sama, o tu se musíme postarat. Je nejvyšší čas! Není to jen o politice, ale zejména o stavu společnosti více než 30 let poté.