Veřejný ochránce práv se po dlouhém mlčení konečně ozval proti pochybnému postupu úřadů ve věci otrávené Bečvy a vzbudil projevy sympatií na sociálních sítích. Křečkův záměr prověřit, zda úřady a policie k prošetření úniku jedů využily všech svých možností, je nanejvýš naléhavý, ale pokud jej myslí vážně, může jeho iniciativa sotva skončit jinak než pojmenováním samotné příčiny zjevně rozpačitého postupu úřadů, dané neslučitelností funkce ministra životního prostředí s historií v managementu premiérovy chemičky.
Ombudsmana Stanislava Křečka znepokojují „rozpačité informace“ o vlekoucím se vyšetřování příčiny otravy Bečvy. Ve svém vyjádření, které k situaci vydal, se nevyhnul naivním proklamacím. Příkladem je hned v úvodu zaznívající konstatování: „Věřil jsem, že příslušné správní orgány budou postupovat v souladu se zákony a učiní bezodkladně veškeré kroky k okamžité nápravě a prošetření věci.“ Není totiž vůbec jasné, z čeho ombudsman tuto svou dobrou víru čerpá.
Podobně je to i s vysvětlením, co ombudsmana přimělo konat právě (či spíše teprve) teď. Tím jsou podle Křečka „rozpačité informace, které se o postupu úřadů objevují v médiích“, a v podstatě další, třetí otrava předmětné řeky. Na což se nabízejí hned dvě námitky. Rozpačitý je výkon správních úřadů v této věci, nikoli zprávy médií fungujících mimo struktury holdingu, které o něm jen informují. Každopádně v pořadí již třetí otrava jako impuls k první akci svědčí o vpravdě velké víře ve správné fungování „Babišovy“ inspekce.
Dělat veřejného ochránce práv v době, kdy poslaneckou sněmovnu i velkou část exekutivy a dalších institucí ovládl či výrazně ovlivňuje dotační magnát ve funkci premiéra, je nezáviděníhodný úkol a současně rozporuplná zásluha. Na jednu stranu je předmětný post o to potřebnější, oč závažnější střety zájmů se u premiéra vyskytují. Na druhou stranu ombudsman, ať už je jím kdokoli, už pouhým přijetím tohoto postu za daných okolností dodává falešnou legitimitu současným poměrům a vládě, která má příčinu špatné práce úřadů přímo zakódovanou v samé podstatě svého pokřiveného fungování – v osobě Andreje Babiše.