Milí přátelé, včera jsem podlehl unáhlenému a zbrklému řešení situace.  Bylo nesnesitelné vedro a já jsem právě prožíval nepříjemnou depresi, a tak jsem napsal, že končím s veřejnou činností. Od té doby si mě vzalo do práce pár mých přátel a vysvětlili mi celý rozměr takové akce.  Totiž že jde jednak o nemístně hysterický akt, jednak o kapitulantství, které ničemu nepomůže, a navíc že nechávám ve štychu své spolupracovníky a také naše sponzory. Beru to všechno vážně. Je to prostě tak.
Přiznám se, že od přímé volby prezidenta a zejména od teatrálního puče na Úřadu vlády ČR v roce 2013 jsem ve stavu frustrace. Vývoj české společnosti si beru velice osobně a nástup autoritativních poměrů se mě stejně jako likvidace svobodných médií hluboce dotýká.

A závěry, které z toho pro sebe  vyvozuji?

Za prvé:

Nehodlám podlehnout depresi ze společenské situace, jakkoli mě drtí.

Za druhé:

Až se budu příště zase loučit, tak se raději s někým poradím. Jinak bych mohl rovnou napsat pokračování absurdního dramatu Odcházení a lidem by bylo nakonec líto, že jsem neodešel.

Za třetí:

Upravíme na Svobodném fóru organizační stránku našeho působení, abychom už do budoucna Vás i sebe navzájem tímhle způsobem nepřekvapovali.

Jistě že moji kritici se nyní pořádně zasmějí; patří mi to a já jim to tedy celkem i přeji.

Takže: veliká omluva.

Pavel Šafr