Terénní pečovatelka Ivana Kudry FOTO: facebook Ivany Kudry
FOTO: facebook Ivany Kudry
Babičky mi píšou, dojímal před časem Andrej Babiš národ, aby před volbami všechny přesvědčil, jak velice se stará, jak je oblíbený a jak je jeho snaha oceňována. „Babičky a dědečkové, jste naši,“ vyvolával opět nedávno ve své sebepropagaci, které očividně dává přednost i v době bezprecedentní krize. „Musíme ochránit ty nejzranitelnější.“ A skutečnost? Vinou trestuhodné nekompetence a diletantismu premiéra i jeho vlády, neschopné zajistit základní ochranné prostředky ani lékařům a sestrám v první linii, natožpak pečovatelům, se v domovech seniorů a centrech sociální péče šíří koronavirus. A dědečkové s babičkami umírají.
Pečovatelka Ivana Kudry, která práci se starými, těžce nemocnými a handicapovanými lidmi zasvětila život, chce předsedovi vlády v této souvislosti něco sdělit. Její vzkaz přinášíme v plném znění:
Andreji Babiši,
už dlouho se zdráhám ve vztahu k Vám používat slovo „vážený“, a teď už mi nejde přes pusu a přes prsty na klávesnici ani slovo „pane“, takže jen „Andreji Babiši“.
Již dlouho jsem terénní pečovatelkou, pomáhám seniorům a handicapovaným být doma. Víte, co to znamená? Zůstávat v prostředí, kde prožili třeba celý svůj život. Žít se svými věcmi, stanovit si režim podle svého, pustit si své CD, číst svoji knihu, spát ve svých peřinách a povlečení. My, terénní pečovatelky, jsme byly vždycky na okraji, smířily jsme se s tím a nikdy jsme po nikom nic nechtěly.
A tak je tomu i teď. Veškeré pomůcky jsme si pořídily samy nebo nám je zaplatili naši klienti, vědomi si našeho nasazení. Nasazení, kdy jsme dřely denně, aby tito lidé mohli zůstat DOMA! Oceňovali to a oceňují dodnes. Jsme s těmi lidmi deset hodin, dvanáct hodin, čtrnáct hodin denně, často sedm dnů v týdnu. Jsme s nimi víc než s vlastními rodinami. Upsaly jsme se této práci a děláme ji s plným nasazením a rády.
V posledních dnech nám do života vstoupil COVID-19. Nejprve jsme byly uklidňovány, poté jsme se trochu lekly a začaly se chránit. Chránit sebe a naše klienty. Já osobně jsem roušku, která je pro moji ochranu naprosto k ničemu, nasadila už několik dní před Vaším příkazem „roušky všichni“. A začala jsem doufat. My se, Andreji Babiši, nebojíme. Denně se potkáváme s tolika viry a bakteriemi, že nemáme strach, ale tady jsme ho dostaly. Nebojím se o sebe, bojím se o své klienty. A ti se bojí také. Proč? Jak jste uklidnil staré, nemocné a bezbranné spoluobčany? Nijak! Dělám to já a se mnou mnoho dalších, kteří si i v těchto chvílích najdou čas ty vyděšené seniory pohladit a říct jim: „Bude to dobré.“ Zatímco Vy si děláte PR, v tomto státě jsou vyděšení staří lidé. Jak jste je uklidnil? A jak je máme uklidnit my, když informace, které nám podáváte, jsou zmatené, často nepravdivé a značně stresující?
Tento stát mi nedal nic. Všechno jsem si pořídila za své, něco mi dali mí klienti a něco zařídili moji přátelé. V rámci možností jsem chráněná a v rámci možností chráním své klienty. A víte co? Já po tomto státu nežádám nic. Prosím, abyste saturoval zdravotníky – lékaře, sestry, domovy seniorů. Žádám, abych si normálně mohla koupit rukavice (které k práci nutně potřebuju, ale které momentálně nikde nejsou), ale hlavně žádám, abyste konečně přestali nám všem lhát! A už vůbec nelžete těm starým lidem. Lidem, kteří celý život pracovali, dřeli do úmoru, a teď na konci svých sil chtějí jen důstojný život. Nelžete jim a zajistěte jim podmínky, aby mohli v klidu a v pohodě prožít poslední měsíce a roky svého života.
Andreji Babiši, já to vydržím. Vydržela jsem v životě už mnoho, ale ti staří lidé to vydržet nemusí.
Jako jeden z mravenečků v systému sociální péče Vás vyzývám: Omluvte se! Přijměte svoji odpovědnost! A hlavně – pusťte odborníky, aby mohli bez Vašich zásahů dělat svoji práci. Fakt mě v tuto chvíli nezajímají Vaše fotky v roušce a v „Kramářce“. Zajímá mě, co uděláte pro tu nejzranitelnější skupinu našich spoluobčanů. Pro naše babičky a dědečky.
Ivana Kudry
terénní pečovatelka v roušce od kamarádů a kamarádek
