POLEMIKA / Karel Schwarzenberg nepochybně patří k osobnostem, které se významně zasloužily o naši svobodu a příslušnost k západnímu světu. Osobně si ho velmi vážím a obdivuji odkaz, kterým se jeho rodina zapsala do historie naší země. Kdyby byl zvolen prezidentem, prožili bychom mnohem důstojnější dobu, než co jsme si užili s Milošem Zemanem. To ovšem neznamená, že je neomylný. A ani to neznamená, že bychom s ním měli vždy souhlasit.

Schwarzenberg v minulém týdnu napsal pro deník Právo text, v němž se pozastavil nad oslavou vzniku České republiky. Přitom uvádí řadu rozumných tezí, mezi něž ale nepatří ta hlavní. Totiž že náš současný stát vznikl rozvodem, při němž jsme se připravili o významnější a větší stát, a proto nemá smysl oslavovat jeho vznik. S tím si dovolím polemizovat.

Dále čtěte

Tak snad to nebudeme muset prožít znovu. Objednávejte knihu Pavla Šafra Báječná léta s Babišem

Pro všechny čtenáře, kteří byli nadšeni z knihy Pavla Šafra Češi mezi pravdou a lží, to byla dobrá zpráva. A…

Zcela souhlasím s knížetem, že husité zruinovali české království odpornou občanskou válkou a nebylo na nich nic, co by nás mělo vést k hrdosti. Stejně tak nepláču nad Bílou horou a na dobrém vojevůdci maršálu Radeckém z Radče mi ani trochu nevadí, že sloužil císaři, a zboření jeho pomníku považuji za projev tuposti.

Ale s tím, co Schwarzenberg napsal o vzniku České republiky, souhlasit nelze.

Schwarzenberg ve svém textu uvádí: „Jako bývalý ministr zahraničí musím říci, že dvě malé republiky mají v zahraniční politice mnohem menší vliv než jedna středně velká. A jednu věc jsem vypozoroval až v poslední době. Dokud jsme totiž byli nuceni dívat se z Prahy až do Michalovců a Slováci až do Chebu či Aše, bylo to pro obě strany velmi prospěšné. Nejsme schopni se zabývat širšími záležitostmi mimo naše malá území. Propadáme strašnému pupkozření. A to je velké neštěstí pro oba naše národy.

Zajímavé na tom také je, že jsme se rozešli, aniž bychom to chtěli. Spáchali to Václav Klaus a Vladimír Mečiar a nikoho se neptali. Oba chtěli ve svých zemích vládnout neomezeně a nepřistupovat na kompromisy. Radši rozdělili stát, než aby ustoupili. V průzkumech veřejného mínění ovšem nikdy příznivci rozdělení nepřesáhli třicet procent.„

Dále čtěte

Máme dobrou vládu a dobrého prezidenta, řekl Schwarzenberg. Přeji mu úspěch, dodal Kalousek

Máme dobrou vládu a nyní už i dobrého prezidenta. Tak bychom teď mohli konečně pokročit kupředu, okomentoval výsledek prezidentské volby,…

Chtěl bych k tomu říci, že patřím k lidem, kteří měli ze vzniku České republiky radost, a starého Československa mi nebylo líto. Jako parlamentní reportér a předtím i jako zaměstnanec Federálního shromáždění jsem na vlastní oči viděl, jak se po letech totality svobodně zvolená politická reprezentace Čechů nemohla se svobodně zvolenou reprezentací Slováků na ničem podstatném shodnout. Nejen na stylu ekonomických reforem nebo na kompetencích federace a obou republik. My jsme se nemohli se Slováky shodnout ani na jménu společného státu, což se ukázalo při neslavné pomlčkové válce.

Československá republika neměla příliš slavnou historii stabilního státu. Otevřeně řečeno, stabilní fungování jí umožnil až totalitní režim a poddanství sovětskému impériu. Předválečná ČSR byl stát, který Slovákům upřel slíbený parlament a který se choval sprostě vůči třímilionové německé menšině i vůči Maďarům na Slovensku. Skoro polovina občanů se tak s tímto státem neidentifikovala. To nemluvím o tom, že pozemková reforma byla aktem, který otevřel dveře k pozdějším konfiskacím a okrádání lidí při vyhnání Němců a při znárodňování a kolektivizaci zemědělství. Historie Československa je převážně smutná a zahanbující. Doba masarykovské republiky byla pro Čechy vesměs velmi dobrá, ale netrvala ani dvě desetiletí.

Naproti tomu je Česká republika stabilním státem, který pro své občany tvoří fungující rámec právního pořádku. Velikost státu je přitom zcela spornou hodnotou a na menší rozloze státu není nic špatného. Kredit Nizozemska nebo Dánska je značný a relativně malá rozloha tyto státy nijak nepoškozuje.

Dále čtěte

Nový prezident. Je to Babišův konec? A co bude dál? Kupte si knihu Český restart

Česká republika je jiná, než byla před několika měsíci. Máme nového premiéra, ale také prezidenta. Čeští novináři v knize Český…

Česká republika je dobrý stát a zaslouží si, aby se k němu jeho občané hlásili s hrdostí. Bylo by mnohem správnější, kdybychom oslavovali současné Česko, a ne Československo, jehož rozpad byl nevyhnutelný. To, že ho Václav Klaus a Vladimír Mečiar rozdělili kultivovaným a klidným způsobem, patří k tomu dobrému, co udělali. U Mečiara si už na nic dalšího nevzpomínám a Klaus se také posléze začal projevovat dost hrozně. Kdyby ale Československo nebylo rozděleno, prožili bychom řadu let v naprosté nestabilitě, v ovzduší vzmáhajícího se nacionalismu a nelze zcela vyloučit ani jugoslávskou cestu. Za Čechoslováky se dnes už u nás považují jenom obskurní putinovci.

Takže se moc přimlouvám za to, abychom Českou republiku nesnižovali jako nějaké neštěstí, které se nám přihodilo kvůli špatným politikům. Je to naopak šťastná a fungující země. A to je důvod k oslavě.