Ondřej Neff oznámil, že „nevstoupí do kruhu spravedlivých, bojujících proti Sarumanovi“. Nevyslyší tak výzvu deníku FORUM 24, aby přerušil spolupráci s Lidovými novinami poté, co už otevřeně vyšlo najevo Babišovo mocenské zneužívání vlastních médií. Raději se nechává Sarumanem platit a přitom nevidí, jak zásadně se Lidovky proměnily.

Internetový deník FORUM 24 poslal otevřený dopis autorům rubriky Poslední slovo v Lidových novinách, aby přestali legitimizovat oligarchický systém propojení politické, ekonomické a mediální moci v režii Andreje Babiše a přerušili s ním spolupráci. Situace nazrála v době, kdy byly zveřejněny manipulace s kompromitujícími materiály proti politické konkurenci.

Otravný veledůležitý panák

Na výzvu reagoval známý novinář a vydavatel internetového deníku Neviditelný pes Ondřej Neff emotivním Posledním slovem (5. 6. 2017, „Plot z panáků“), které poukazuje na jistou schizofrenii části současné mediální scény. Zdůvodnění, proč nepřestane s vydavatelstvím Mafra spolupracovat, je opravdu bizarní.

[ctete]130501[/ctete]

„V životě jsem musel vzít na vědomí už tolik panáků, kde se vzali tu se vzali, byli tu, otravovali, důležití byli až na půdu a pak se zase po nich slehla země, tolik nejdřív neznámých, potom veledůležitých a pak zase bezvýznamných panáků, že kdybych je postavil vedle sebe, udělali by plot, který by ohradil hektarový pozemek,“ píše Neff a dodává: „No a jeden z nich je Andrej Babiš, který z čiré blbosti koupil Mafru v naději, že mu to kariérně pomůže. Kvůli němu nenaplivám do obličeje kolegům z redakce deníku Lidových novin.“

Pro Neffa, jehož Neviditelný pes je integrální součástí Babišova portálu Lidovky.cz, je tedy jejich majitel „otravný veledůležitý panák“ a zřejmě i hlupák, který neví, co činí. Přesto je pro něj spolupráce s tímto panákem zjevně výhodná, jelikož v ní nadále pokračuje. Peníze zkrátka nezavánějí, což si uvědomuje řada těch, které si už Saruman nakoupil.

Mimořádně pokrytecké však je, když některé novinářské celebrity dávají ostentativně najevo, jak jsou nad věcí. Aniž si to asi uvědomují, dodávají deníku oligarchy s nejvyššími politickými ambicemi svými nekonfliktními texty „lidskou tvář“ a zdání virtuální reality, že se nic nezměnilo. Babiš je pro ně vlastník jako každý jiný, panák jako panák. Vlastníci přicházejí a odcházejí, my přežijeme za všech okolností. Ty noviny jsou vlastně naše a je vlastně úplně jedno, kdo je formálně vlastní a proplácí nám faktury.

Zásadní proměna stylu práce

To už jsou čitelnější Babišovi pretoriáni, kteří přišli s loajálním šéfredaktorem Ištvánem Lékem, kteří tvrdě makají v jeho dresu a zveřejňují stovky dehonestujících článků proti jeho oponentům v politice i byznyse. Lidé, jako je Ondřej Neff, tuto zásadní proměnu Lidových novin (a Mladé fronty DNES) nevidí, nebo nechtějí vidět.

Jedině proto se může stát, že Neff ve svém článku nebezpečí fenoménu Babiš neakcentuje. Naopak píše doslova, že „demokracie je ohrožena ze strany agresivního aktivismu… Pokud jde o tisk, ten je v ohrožení hlavně proto, že nemá peníze, a tudíž uvadá a klesá mu vliv – a schopní žurnalisté raději odcházejí do nových médií.“

I tady se bohužel mýlí. Desítky schopných a kvalitních novinářů odešly z Lidových novin a Mladé fronty DNES krátce poté, co tyto deníky změnily vlastníka. Jeden z nejznámějších českých investigativců Jaroslav Kmenta tento krok zdůvodnil jednoznačně, nemůže pracovat pro „kmotra“. A průběžně ze stejného důvodu odcházejí dodnes.

Agresivní aktivismus dnes představuje především Babišův tisk, továrna na výrobu organizovaných mediálních kampaní. Nebo má snad Neff na mysli demonstranty, kteří protestovali proti mocenskému dvojbloku Babiš-Zeman nebo proti šikanózní EET?

Nekoupil jsem firmu, která by mě ignorovala

Samotný start babišovské éry v Lidových novinách byl dostatečně varovný a mnohým stačil na to, aby včas pochopili. Krátce si jej připomeňme.

26. června 2013, tedy dva týdny po dosud neobjasněné policejní razii na úřadu vlády, Andrej Babiš oznámil, že kupuje vydavatelství Mafra. O rok později tento krok v České televizi zdůvodnil tím, že noviny prý o něm často lhaly, „no tak jsem koupil to médium proto, aby psali pravdu.“

Ačkoli se nový vlastník bezprostředně po oznámení nákupu dušoval, že nebude vůbec mluvit s novináři Mafry, v žádném případě nebude nikdy zasahovat do práce redaktorů a „ať si píší, co chtějí,“ vzápětí tyto sliby porušil. Krátce poté volal redaktorovi Lidových novin Kálalovi a domáhal se odpovědi, proč v deníku chybí zmínka o tiskové konferenci jeho hnutí ANO. Opakovaně naléhal, na čí pokyn se tak stalo.

„Takže vám to zakázali, mám tomu tak rozumět?… Takže v tuto chvíli je Babiš na černé listině?… Ale kdo vám to konkrétně řekl, že nemáte psát?… Zajímavé, že všeci vaši konkurenti na to zprávy dávaj, protože můj ksicht totiž prodává tě noviny, pokud jste to ještě nezjistil… Vy asi nechcete, aby se noviny vaše prodávaly,“ stěžoval si Babiš, ačkoli v té době ještě nebyl oficiálně potvrzeným vlastníkem.

„Doufám, že kluci vědí, co dělaj, jako. Asi nevědí, s kým maj tu čest,“ rozloučil se na závěr. Celý incident se přitom rozhořel den předtím.  Andrej Babiš vystoupil v pořadu 20 minut Radiožurnálu, kde mimo jiné prohlásil: „Dneska jsem měl tiskovku, na kterou nepřišla ani Mladá fronta, ani Lidovky, ani iDnes… Ještě jsem nikdy nekoupil firmu, která by mě ignorovala.“

Následně sice tyto výroky korigoval, ale nikoho nemohlo ani ve snu napadnout, že by je nemyslel vážně. Vyměnil vedení obou redakcí, v Mladé frontě DNES dokonce dvakrát, a od té doby byl klid. Jen tu pravdu o něm jeho deníky pořád nepíšou. Babišovy kauzy systematicky tlumí, a v případě nouze odvracejí pozornost jiným směrem.

Propagandistický tlampač zájmů majitele

Ostatně po nástupu majitele Mafry do vlády o něm Ondřej Neff na stránkách Lidových novin v pravidelných článcích (nejen Poslední slovo) nepsal ani jednou – s výjimkou výše uvedené obhajující reakce. Na Neviditelném psu, který má podstatně menší čtenářský dosah, se sice tu a tam vůči němu vymezí. Ovšem třeba v kauze skandálních nahrávek dal najevo, že stejně špatný jako jejich obsah je způsob jejich pořízení.

[ctete]131798[/ctete]

„To, že premiér Sobotka nenavrhuje odvolání ministra vnitra, znamená, že s tím souhlasí. Nelze tedy než konstatovat, že sociální demokracie k politickému boji používá ilegální nahrávky zveřejněné v pečlivém načasování, profituje tedy ze zločinu,“ píše Neff v jedné ze svých glos.

Jenže tento systém politického boje využívání nelegálně získaných odposlechů a úniků z policejních spisů je v jeho mateřských Lidových novinách naprosto běžný, a nikdy se nad ním nepozastavoval. Proto je jeho moralizování nevěrohodné.

Lidové noviny dnes zkrátka fungují jako propagandistický tlampač zájmů svého majitele s kontroverzní minulostí, současně osobně aktivního v politice. To je kvalitativně úplně jiná situace než kdykoli předtím. Pokud ji Ondřej Neff bagatelizuje, stává se chtě nechtě součástí tohoto systému.