Je cosi shnilého ve státě českém. Vážně řešíme i jen vzdálený náznak možného střetu zájmů novinářů. Přitom fakt, že veřejnoprávní Česká televize a Český rozhlas si zvou Babišovy novináře a s vážnou tváří se jich tam dotazují, co si myslí o počinech svého chlebodárce, považujeme za normální.

Krize médií je i krizí důvěry v novináře. V jejich profesionalitu, jejíž součástí je i schopnost nestranného posuzování popisovaných či analyzovaných dějů.

Novinář jako „sebepotvrzovač“ i „našeptávač“

Vztah médium – čtenář, divák či posluchač se buduje dlouho. Na druhou stranu je v něm i velká setrvačnost. Média pro mnoho lidí fungují mimo jiné i jako jakýsi „sebepotvrzovač“ toho, že mám na věc „správný názor“, či jako „našeptávač“, který mi ukáže, co si mám myslet o věci, v níž zatím názorově tápu.

Se „svým médiem“ se nerozejdu ze dne na den. Ani kvůli tomu, že mi Miloš Zeman stále dokola opakuje, že novináři jsou nepřátelé lidstva a oba Václavové Klausové mu horlivě přitakávají. Ten proces je – jak již bylo řečeno – dlouhodobější a složitější. A svůj díl viny na něm mají samotní novináři i vedení redakcí.

Až sem by to mohlo vypadat jako dobrá zpráva. Jenže… Čtenáři, diváci i posluchači přeci jen mizí rychleji (mnohdy daleko rychleji), než přibývají jiní. Dobře pracující redakce mají daleko menší problém než ty špatné. To je logické.

Všichni novináři a potažmo všechna média musí u svých konzumentů budit elementární důvěru. Důvěru v profesionalitu, schopnost vidět hlouběji a dále než běžný občan, důvěru v nestrannost. S lehkou mírou nadsázky se dá konstatovat, že kromě důvěryhodnosti nemá novinář vlastně nic. Proč by si někdo četl vývody ženy či muže, v něhož nemá elementární důvěru, že.

Detail versus podstata

Po zákonitostech důvěryhodnosti na svém Twitteru zapátral i mladý novinář Jan Žabka: „Nejdu na Letnou. Osobně bych to vnímal jako své novinářské selhání. Šel bych tam jedině v případě, že bych chtěl z místa zpracovat reportáž. Jak to ale vnímáte vy, měl by novinář jít protestovat na Letnou? Proč ano/ne? Právo na to určitě má, ale nesníží to jeho důvěryhodnost?“

Byl jsem překvapen rozsáhlostí diskuse, do které se zapojila i známá novinářská jména. Mnohokráte, opakovaně a většinově zněl argument, že novinář na demonstraci může pouze pracovně. Jinak by měl zůstat doma a koukat maximálně na přenos na webu či v televizi. Jinak je prý v ohrožení jeho důvěryhodnost.

Co mě na dotazu mladého novináře i následných reakcích ale překvapilo nejvíce? Jak to, že řešíme takovouto podružnost, ale už dávno nám nepřijde podivné, že o demonstraci za odstoupení svého majitele z čela vlády referují jím placení novináři? Fakt, že jsou na výplatní pásce někoho, o kom dennodenně píší, jim důvěryhodnost nesnižuje?

My budeme řešit i jen vzdálený náznak možného střetu zájmů a Andrej Babiš a jeho věrní nám to snad do budoucna budou i pískat?

Pomůže zůstat sedět doma?

Takže za mě:

• Jde-li novinář na „Letnou“ i mimopracovně (či kamkoliv jinam na demonstraci demokratů), pak to není žádný problém. Co naopak problém je? Když politické názory novináře převáží nad profesionalitou. Ale to se může snadno stát i těm, kteří zůstanou „pro formu“ sedět doma u televize.
• Co je pro důvěryhodnost novináře daleko horší? Když je zaměstnancem holdingu předsedy vlády a snaží se nám spolu s ním nabulíkovat, že je to tak v nejlepším pořádku.
• A co se úplně vymyká zdravému rozumu? Že Babišovy novináře zvou veřejnoprávní Česká televize a Český rozhlas a s vážnou tváří se jich tam dotazují, co si myslí o počinech svého chlebodárce. A říkají tomu vyváženost.

Text zveřejňujeme s laskavým svolením hlidacipes.org.