Má jasný a vyhraněný pohled na současnou politickou situaci. Premiér Babiš je podle něj komunista a estébák, který nemá v politice co pohledávat, a ti, co mu slouží, by měli být potrestáni. I takový je oblíbený herec Ondřej Pavelka, který v rozhovoru pro Revue FORUM mluvil nejen o Babišovi, ale také o nutnosti mít historickou paměť nebo o tom, proč podle něj patří politika na divadelní jeviště.

Pane Pavelko, jaké máte dojmy z letošních Shakespearovských slavností? Ze začátku to vypadalo, že si raději uděláte volno.

Jsem rád, že jsem s režisérem Pitínským mohl pracovat. Byl to příjemný měsíc, ale hodně mě to unavilo. Zdálo se však, že diváci byli spokojení, možná i nadšení. 

Hra Dobrý konec všechno spraví není z nejznámějších Shakespearových děl. Vy jste ho „ozdobil“ současným prvkem – pálením trenýrek. 

Je to v té hře taková situace, kdy se Parol (Pavelkova postava – pozn. red.) vytahuje, že je válečník, ale zároveň má strašný strach. Přemýšlí, jaký by mohl předložit důkaz. Jestli si má třeba zlomit nohu, která dokáže, že podstoupil boj, nebo si má vypíchnout oko. Také ho napadne, že si spálí trenky. Jako takový odvážný čin. 

Proč právě trenky, přišla vám ta situace natolik absurdní, nebo vás to pohoršilo? 

Já tomu nerozumím. Už to tady dostalo takové rozměry, že můžeme jen spekulovat. Můžeme říkat, že to je vtip, nebo snad nějaké poselství. O tom tak trochu i ta role je. Ten Parol, což znamená slovo, je takový řekněme mistr slova, který ho umí dobře používat a ohýbat. Slovo dneska ztrácí na hodnotě. Pořádně nic neplatí, když se řekne bílá, tak hned někdo řekne černá. Není v tom žádný rozpor. Jestli třeba Zemanovi pálení trenek někdo poradil, že to je dobrý marketingový trik, nevím. I publikum tu scénu bere různě. Někdy se diváci zasmějí, třeba i zatleskají, jindy se někdo cítí uražený. 

Patří politika na jeviště, pokud není představení právě o ní?

Myslím, že každá dobrá hra je tak trochu politická. Třeba celý Shakespeare je politický. Řeší vztahové věci mezi klany a rodinami. Vždyť i Romeo a Julie je o tom, že dva rody z nějakých důvodů zápasí. Gogol napsal slavnou větu, která se učí na každé základce, že divadlo nastavuje zrcadlo době. 

Vy za sebou máte tři hry s politickou tematikou. Kromě Blonďaté bestie i představení o Davidu Rathovi a Pavlu Bémovi. Dnes hovoříte o tom, že je těžké něco podobného hrát, protože si politici takovou popularitu užívají a nestydí se.

Mám pocit, že už jsou z toho lidi otrávení. V době, kdy jsme dělali Blonďatou bestii, se Kristýnka Kočí chtěla soudit. Byl o to strašný zájem, asi proto, že jsme s tím přišli první, třeba s odposlechy. Najednou byl před premiérou přímý přenos z Malostranského náměstí do zpráv, zvali nás do rádií. My jsme si říkali, co se to stalo? 

Teď máme předsedu vlády, kolem něhož jsou nějaké kauzy a nic se neděje. Nebo viditelně se nic neděje. Takže vlastně to je trošku jedno. Mně se líbilo, co říkal Václav Bělohradský, že ptáci letí do teplých krajin, a ti, co nemají historickou paměť, přistanou někde v Africe v teple. A ti, co mají historickou paměť a ví, kde byla bájná Atlantida, si tam chtějí odpočinout a samozřejmě se utopí. Je nebezpečné historickou paměť mít, ale je to nezbytná nutnost. 

Jsme tedy možná svědky změny režimu?

Tak byl fašismus, pak komunismus a teď babišismus. Lidé, co mu pomohli tam, kde je, mají na svědomí trestný čin. Třeba Martin Stropnický, Martin Komárek nebo Richard Brabec. Měli by být odsouzeni za mrzačení duše národa. Tak jak to bylo za fašismu a komunismu. Za to by měli nést odpovědnost, ale oni dobře vědí, že to se nikdy nestane. Budou spokojeně dělat třeba velvyslance v Izraeli a všechno bude v pohodě. 

Mluvil jste o tom třeba s Martinem Stropnickým? Přeci jen jste kolegové z branže. 

V roce 2013 jsem po zásahu na Úřadu vlády, říkejme tomu puč, natočil video, ve kterém jsem se Martina ptal, jak je to s Babišovou spoluprací s StB. Bylo to v té době, kdy vyprávěl o nových začátcích a o dětech, které by se neměly stydět za své rodiče. Vzpomněl jsem si na Shakespearovu větu: „Špatně to začalo, hůř to musí skončit.“ Martin Stropnický mi odpověděl otevřeným dopisem ve stylu Ondro, ty jsi pomýlený, trošku ti hráblo, a nechyběla ani otázka, kdo mě platí. To oni říkají všichni. 

Já jsem mu na to ani neodpověděl, protože myslím, že to nestálo za to. Je ale důležité si věci pamatovat. Sice se utopíme, až budeme sedat na tu Atlantidu, pomřeme, ale zapomenout nesmíme. Teď nemá cenu ptát se, proč na toho koníka nastoupili. Prostě nastoupili, jsou za to zodpovědní a měli by být potrestáni. Ať už to udělali kvůli penězům, protože byli smutní, nebo zrovna neměli do čeho píchnout či nedejbože někteří i z ideálů. 

Potkal se někdy Pavelka s tím, že by kvůli svým názorům mohl přijít o práci?

Jako by se v takové situaci zachoval?

Hovoří doma o politice?

Šel by známý herec do politiky?

Tohle všechno a ještě mnohem víc se dozvíte v aktuálním čísle Revue FORUM, které je v prodeji ZDE.