Ondřej Trojan: Kdybych točil za Babišovy peníze, popřel bych vše, co jsem celý život budoval

Osm let to vypadalo, že si režisér Ondřej Trojan dává pauzu. On však pracoval na svém novém filmu Toman, temném příběhu o poválečném šéfovi zahraniční rozvědky. V rozhovoru pro Revue FORUM Trojan vysvětluje, proč si do nezvyklé role vybral Jiřího Macháčka, ptá se, zda jsme ochotni svěřit své životy sebestředným psychopatům, či objasňuje, proč by nepřijal nabídku natočit film za peníze spojené s Andrejem Babišem.

Pane režisére, váš nový film Toman vstoupil do kin. Jaký máte pocit z ohlasu diváků, třeba i těch předpremiérových?

Žádný film se nemůže líbit všem, ale podle ohlasů bych řekl, že hodně diváků silně zasáhl. To bylo mým cílem, chtěl jsem, aby to v lidech zanechalo nějakou stopu. Mile mě překvapilo, s tím jsem totiž tak úplně nepočítal, jak hezky a emotivně na film reaguje ženské publikum. Přitom až se Toman bude škatulkovat, tak se šoupne do šuplíku politický thriller nebo tak něco, což pro ženy nejspíš nezní moc vábně.

Nemá na tom zásluhu především Jiří Macháček, i když ztvárňuje pro něj dost atypickou roli?

Typická role pro dobrého herce neexistuje. Šuplík komika znamená jen to, že je do něj furt dokola obsazován. Aně Geislerové jsem taky nabídl polohu charakterní role v Želarech v době, kdy měla škatulku rozpustilý diblík. Jirkův image pohodáře, co dělá všechno levou zadní, je matoucí. Je to tvrdě pracující chlapík a té roli odevzdal maximum. Já jsem ale chtěl jen říct, že mě ten zájem ženské části publika moc potěšil, protože jsem se bál, že je to film víc pro chlapy. Z psychologického hlediska si myslím, že na tom má zásluhu celý pár hlavních protagonistů. Po herecké stránce i vizuálně. Myslím si, že Jirka Macháček a Kateřina Winterová vytvořili opravdu hodně zajímavou a nevšední dvojici, s níž ženy „šly“. Třeba si to svoje poleno, co mají doma, srovnávají s Macháčkem a taky bilancují, kam až ten jejich chlap zachází nebo nezachází, a do Winterové si možná promítly kousíčky svého já. 

Premiérou jste se trefili do doby, kdy se hodně diskutuje o návratu komunistů k moci. Toman je o komunistech a o lidech bojujících proti němu, ale také o kolaborantech. Apelujete na to, abychom si dávali pozor na návrat do minulosti?

Apel je asi silné slovo, politikum pro mě bylo spíš pozadí příběhu osoby Tomana. Já jsem vlastně vůbec nechtěl natočit až tak politický film. Na konci roku 2011, kdy se ke mně tato látka poprvé dostala, jsem nemohl tušit, kam až se za pár let naše společnost dostane. Doba doběhla téma filmu, které je v pozadí hlavního vyprávění. Hlavním tématem pro mě je otázka, kam až jsme schopni zajít kvůli touze vybudovat si kariéru a vydělat peníze. Co jsme ochotni odevzdat mašinérii, která je vlastně fabrikou na budování moci. Prvním krokem překročíme takový svůj charakterově morální Rubikon. To se stane normou, pak uděláme další krůčky a za pár let je z nás úplně jiný člověk, i když si to odmítáme připustit. Tomanovi na to stačily necelé tři roky. Lidé, kteří si projdou touto cestou, pořád ukrajují jako ze salámu ze svých zásad a charakteru. Aby si to omluvili, říkají tomu životní zkušenost a tvrdí, že se přizpůsobují daným okolnostem a podmínkám. Vážně chceme, aby o naší budoucnosti rozhodovali mstiví sebestřední psychopati, kteří myslí vždycky jenom na sebe? Toman nakonec přišel o všechno, o rodinu i o sebe sama. Ta mašinérie si ho dala k večeři, protože vylezl až příliš vysoko a na všechny okolo sebe toho věděl příliš mnoho.

Kdybyste z premiérova holdingu dostal velmi lukrativní nabídku na to, že si můžete natočit, co chcete, se štědrým rozpočtem, přijal byste ji?

To bych se poflusal, popřel úplně všechno, co jsem celý život stavěl a budoval.

Nebude teď třeba problém shánět peníze na filmy Jana Hřebejka, jehož jste častým producentem? On je totiž ve svých vyjádřeních vůči premiérovi a prezidentovi hodně ostrý.

Přiznám se, že o tom nepřemýšlím. Myslím si, že si máme stát za svým bez ohledu na vnější okolnosti. V žurnalistice to musí být podobné, protože tlaky na novináře a média jsou dost šílené. Lidi, co pro tyhle dva pracují, říkám si, přece taky mají nějaké rodiny a musí přemýšlet o tom, jestli to stojí za tyhle prachy. Kdyby nic jiného a byli zcela apolitičtí, bylo jim ukradené, že tuhle vládu podporují komunisté a amébní socani, tak by jim třeba nemělo být jedno, kam se řítíme. Oni v tom kupé směr Řecko sedí taky. Dokud se máme ekonomicky dobře, tak se ovšem asi nic moc nezmění. 

V umělecké branži nejsou takoví lidé?

Jasně že jsou a vždycky byli.

Baví se Ondřej Trojan o politice se svým tchánem Pavlem Pafkem?

Kdy dá roli svému bratrovi Ivanu Trojanovi?

Proč uběhla tak dlouhá pauza od filmu Občanský průkaz?

Jak těžké bylo napsat Tomanovi scénář?

Tohle a mnoho dalšího si můžete přečíst v aktuálním vydání Revue FORUM. Předplaťte si jej ZDE!