Vánoční nákupní šílenství vrcholí a v reklamních odkazech na internetu se objevují nejnemožnější věci. Mimo jiné mluvící plyšový křeček. Půvab hračky má spočívat v tom, že zopakuje všechno, co jí řeknete. A kdyby se vám náhodou nelíbil křeček, můžete mít i pejska nebo medvídka. Opakovací ovečka v nabídce kupodivu není.
Zato se zdá, jako by podobných hraček kolem nás bylo plno. Je vcelku zajímavé to sledovat. Model je stále stejný.
Nějaký politik – ať už je to Babiš, Zeman nebo někdo jiný – přijde s nějakým, nejlépe urážlivým, hloupým, lživým či prostě nesmyslným označením či prohlášením. Poté ho zopakuje někdo jiný a převezmou spřátelená média. Přímo z holdingu nebo ta, která s ním, z různých důvodů, chtějí být zadobře. „Nezávislí“ komentátoři z Agrofertu a pár dalších, kteří pro holding rádi něco udělají, nepochybně z čiré dobroty srdce, jak jinak. A obvykle ještě téhož dne se na sociálních sítích vyrojí celé davy opakovacích křečků na baterky, kteří nový termín snaživě opakují.
Začalo to „pražskou kavárnou“, u níž jen málokterý omílač dokáže smysluplně vysvětlit, co to vlastně má být a kdo se k ní řadí. Zemanovi odpůrci? Tedy třeba i farmář z vísky u Chebu, který kavárnám vskutku neholduje, ale na prezidenta a premiéra nadává, kudy chodí? Nikdo neví. Ale zato všichni už několik let melou kavárna, kavárna…
Poslední dobou se mezi opakovacími křečky ovšem rozšířily úplně nové termíny.
Aktuálně je to například „hon“, případně „nechutný hon“ nebo „mediální štvanice“ na pana premiéra Babiše. Nechutným honem a štvanicí se zde rozumí běžná práce médií, která ještě nejsou na výplatní listině Agrofertu a která se stále snaží dělat to, co je v civilizované západní společnosti smyslem jejich existence čili hlídat politiky a informovat o jejich kauzách a prohřešcích. Obzvláště když ty kauzy už dávno překypěly z hrnečku naší republiky, takže smrad připáleniny ostudně vane až do mnoha zahraničních médií stejně jako do Evropské komise i Evropského parlamentu, a zabývá se jimi rovněž Policie České republiky.
Také opoziční politici (čímž se tedy nemyslí opozice nahnědlá, a už vůbec ne skorovládní rudá strana) jsou pořád dokola obviňováni, že pořádají hon a štvanici. A to proto, že prostě a jednoduše plní své povinnosti a dělají to, proč byli zvoleni: o Babišových vršících se kauzách, o jeho obludném střetu zájmů a donebevolajících nehoráznostech jeho vlastních i jeho ministrů hovoří na tiskových konferencích, ve Sněmovně a do médií, svolávají mimořádné schůze.
Komu se nezalíbilo ve slově hon ani štvanice, pro toho je řádná mediální a opoziční práce alespoň „útokem“. Útokem na pana Babiše, jak jinak. Už jen proto, že slovo útok budí představu napadené oběti, kterou je třeba proti útočníkovi hájit.
A jen co to padlo v televizi, z úst Babišových věrných, na sociálních sítích už by se doslovné hlášky o honu, útocích a štvanicích daly přehazovat vidlemi. Opakovacím křečkům někdo zmáčkl tlačítko. S tím se samozřejmě pojí souběžně rozšířená hloupost, že „hon a útok“ (ve skutečnosti běžné kritické informace) Babišovi a jeho hnutí pomáhají, takže k veškerému jeho otřesnému počínání je třeba mlčet. Nepsat o tom, nemluvit o tom, dělat, že se nic neděje. I tohle okamžitě převzali internetoví opakovací plyšáci a přinejmenším několik jich to teď drmolí pod každou kritikou.
Dále byl do mluvicích křečků s občanstvím české republiky nahrán termín „hyeny“ a „hyenismus“. Význam je tentýž. Hyeny jsou kritičtí novináři a politici a hyenismem se rozumí jejich práce. I v tomto případě se diskuze začaly hemžit hyenami.
A lůzou. To je pro změnu titul, který sám pan prezident, osobně i ústy své neplyšové opakovací ovečky, udělil občanům své země, nespokojeným s jeho výkonem úřadu a s nekonečnými ostudami premiéra i jeho ministrů. Občany, kteří o státním svátku 28. října před Hradem protestovali proti udílení vyznamenání bývalým estébákům, esenbákům a prominentům komunistického totalitního režimu, označili dokonce za fašistickou lůzu.
Rozpory v jejich žvástech opakovací křečci neřeší. Není jim divné, že jednou jsou učitelé, zdravotníci či maminky s dětmi v ústech mocných těmi, kterými se ohánějí jako jejich zastánci, ale jakmile se zdravotní sestřičky, pedagogové či mámy s kočárky (jakože je jich vždycky plno) zařadí do protestního pochodu nebo dorazí na demonstraci, rázem se změní v „lůzu“, kterou jejich prezident smí po libosti urážet. Po honu, útocích a hyenách se tak na sociálních sítích hned od prvního dne rozmohly i žvásty o lůze. A o fašistech.
Opakovacím plyšákům samozřejmě nevadí, že těm samým lidem nadávají současně do fašistů i rovněž oblíbených neomarxistů. Aniž by samozřejmě tušili nebo dokonce uměli vysvětlit, proč by řádný, pokojně demonstrující občan měl být fašistou. Co je na využívání ústavního práva fašistického? Nevědí. Na to mají slabé baterky. Ale na opakování stačí.
Tak co pořídíme svým spoluobčanům pod stromeček? Křečka tedy asi ne. Mozek, s funkčním samostatným uvažováním, zdá se, ale zatím bohužel nikde v nabídce nemají. Natožpak s výhodnou slevou. Škoda.
