To bývaly časy! Pamatujete ještě, jak bylo nejen možné, ale úplně běžné vydat se jenom tak na procházku přes Hrad nebo si tamtudy prostě zkrátit cestu? Kdo měl namířeno na Hradčanské náměstí, a nechtěl nebo se nemohl, třeba kvůli věku či zdraví, plahočit nahoru strmou Nerudovou, mohl v pohodě dojet tramvají k Prašnému mostu a po rovině projít přes nádvoří. Tak to už je dávno pryč. Zapomeňte.
Jistě, na Hrad se (stále ještě) může, smí se jím dokonce i procházet, jenže člověk musí počítat s tím, že taky může zůstat poměrně dlouho trčet v nekonečné frontě turistů. A na závěr se podrobit poměrně ponižující prohlídce na kontrolním stanovišti. Na rozdíl od letišť, kde dámy prohlíží žena a pány muž, na Pražském hradě policista klidně vyzve ženu, aby si vyhrnula tričko („pípala“ jí spona na pásku), nebo pubertální slečnu, aby přede všemi vyložila na pultík obsah kabelky včetně hygienických potřeb.
Hrad se stále víc opevňuje od roku 2015, od legendární návštěvy „kominíků“ ze skupiny Ztohoven, kteří vyvěsili na střechu ikonické trenýrky. Později při šílené „tiskovce“ zapálené a zpopelněné hlavou státu.
Jak uvedl např. DeníkN, na nové kamery, kontrolní stanoviště a další „opevnění“ padne navíc dalších 55 milionů korun. Pražský hrad, to někdejší místo příjemných procházek, se tak čím dál víc mění v zabarikádovanou pevnost, kde je v očích strážců každý potenciálním nepřítelem. Fronty, fronty, rámy, rámy, rámy, osobní prohlídky, zátarasy, kontrolní stanoviště… Jako by byla válka.
Vzpomeneme-li na prezidenta Havla, který byl neustále mezi lidmi, nebo i na prezidenta Klause, který se taky nekrčil za hradbami, někdo může namítnout, že to ještě nebyly hrozby terorismu tak vážné. Nu, ano… ale co pak prezident Macron, kterého je každou chvíli vidět, jak si někde na ulici či na náměstí podává s někým ruku? Neschovává se ani teď, kdy se proti němu brutálně demonstruje. Tak, jistě, ve Francii jen občas hoří auta a demolují se obchody nebo dojde k vražednému teroristickému útoku, co je to proti nám, jaképak to je nebezpečí, že? Oproti té hrůze, že u nás někdo nacpal prezidentovu kytku do odpadků. (Po špatných zkušenostech posledních dnů podotýkám, že poslední dvě věty jsou ironie.)
Občas také čteme, že tamten prezident provozuje jogging kolem svého sídla, přičemž – podle nového trendu – sbírá odpadky a pozdravuje se s kolemjdoucími. Nebo že jiný prezident dorazil pozdě na knižní veletrh, a tak se v poklidu usadil na schody mezi dalšími opozdilci.
K českému prezidentovi už se běžný občan téměř přiblížit nemůže. Naposledy snad kolem voleb, na mítincích v malých městečkách, kde si je jist voličskou základnou svých věrných. V Praze – svém sídelním městě – už se na veřejnost vyjít neodváží. Nevystoupí ani ve dnech významných svátků nebo výročí, natož aby spolu se svým národem slavil. Oslavuje zabarikádován za branami s komunisty, udavači, estébáky a ruskými sluhy, odkud vyhrožuje, že nespokojené občany, kterým spolu s mluvčím nadává do fašizující lůzy, nechá příště vyhnat i z Hradčanského náměstí.
Pokud se už v hlavním městě musí objevit, jako tomu bylo třeba 28. října, v den stého výročí založení republiky v Národním muzeu, je ohromná rozloha, od zadní strany Muzea až hluboko pod sochu sv. Václava obehnána železnými zátarasy a obstoupena kordony policistů. Občané, kteří by si třeba přáli svého prezidenta spatřit, tak smějí zahlédnout jen nerozpoznatelné postavičky v dálce.
Správa Pražského hradu také už v létě obdržela od Magistrátu hlavního města Prahy bezplatně pozemky, jejichž cenu znalec odhadl na pět milionů Kč. Jde o pozemky, na nichž se nacházejí ulice U Prašného mostu a Na Opyši čili příjezdové cesty k Hradu. Podle správy Hradu se tam postaví nová (kolikátá už?) kontrolní stanoviště a ulice budou využity „k posílení bezpečnostních opatření“. Policisté tam budou například projíždějícím autům skenovat podvozky. Podle informací téhož webu se má kdesi na Klárově zřídit ještě jakési „předsunuté stanoviště“ s dosud neobjasněným účelem.
Jsou to prý mimo jiné únikové cesty pro prezidenta, dali se slyšet příslušní úředníci. Možná nebude tak od věci, když se při té informaci někomu vloudí myšlenka na známou scénku z populární pohádky Princezna se zlatou hvězdou: Zkrátka, hnal ho všechen lid! Protože čeho se náš pan prezident tak bojí, že dělá z hradu českých králů betonový bunkr a nevystrčí nos mezi lidi? Teroristů? Pravda bude spíš jiná. V zemi, kde se hlava státu začne bát vlastních občanů, je totiž něco zatraceně špatně. A vinou občanů to zřejmě nebude.
